Dávky byly zneužity (a jsou zneužívány dál)

Kauza Čunek, v posledních dnech asi nejsledovanější aféra. K podezření z korupce se přidalo také podezření ze zneužívání sociálních dávek ze strany lidoveckého šéfa. A co samotná korupce nedokázala, to nové obvinění ano - Čunek padl a opouští post vicepremiéra. Jenže ouha - nakonec se ukazuje, že Čunek se, pokud jde o sociální dávky dopustil jediného - stejně jako miliony jeho spoluobčanů jen bral to, na co měl zákonný nárok. A k tomu se přidávají další a další poslanci - dávky jsme brali taky, není to nic špatného. Takže je snad vše v pořádku? Ani omylem. Sociální dávky zneužity byly, toť nad slunce jasnější. Nebyly však zneužity Jiřím Čunkem, nebyly zneužity jeho kolegy. Tito lidé postupovali (zdá se) podle zákona. Zneužity byly státem, respektive jeho vrcholnými představiteli, kteří dopustili naprostou dehonestaci systému sociální podpory.

To je bohužel velmi vážné, neboť to výrazně snižuje důvěru v systém, který je ve vyspělé demokratické zemi naprostou nutností. Nutností? Existovaly doby (a trvaly po většinu trvání lidské civilizace), kdy sociální zabezpečení obyvatelstva bylo veskrze žádné. Doby, ve kterých ti, kdož se nedokázali o sebe postarat, žili v neuvěřitelné bídě, mučeni hladem, zimou a nemocemi. Tyto doby jsou naštěstí dávno pryč. Systém sociálního zabezpečení je založen na tom, že každý ekonomicky aktivní občan odevzdává část svého příjmu a z takto vybraného balíku peněz se zajišťují základní potřeby těch, kdož se o sebe nemohou postarat, případně těch, kteří se vlivem okolností dostali do tísně. Myšlenka, která je velmi ušlechtilá, však v České republice (no a vlastně v celé Evropě) dostává notně na frak...

Různé statistiky ukazují, že v České republice (u jiných států tyto statistiky neznám, tipuji však, že budou obdobné) není výjimečné sociální dávky brát, ale naopak nebrat. Ano, je normální, že člověk bere (trvale) různé sociální dávky. Jenže tak by tomu být nemělo - sociální podpora by měla být krokem výjimečným, ne realitou všedního dne. Teprve když selžou veškeré možnosti, teprve tenkrát by měla přijít pomoc státu ve formě sociálních dávek, u zdravých, práceschopných jedinců pak samozřejmě vykoupena aktivitou, která dokazuje, že dotyčný má snahu se ze závislosti na sociálních dávkách vymanit. V sázce je mnoho - v sázce je samotná důvěra lidí v systém sociálních dávek. Lidé nejsou sobci, což dokazují sbírkové akce na v podstatě cokoliv, a rádi pomohou člověku, který pomoc potřebuje. Jenže málokdo je ochoten trvale dotovat lidi, kteří buď žádné sociální dávky nepotřebují (a tyto jsou pro ně jen přilepšením) nebo je dokonce zneužívají.

Jenže ono stále více a více vyplývá na povrch, že obojí se děje. Případ Jiřího Čunka to dokazuje nade vší pochybnost. Jiří Čunek nikdy nebyl chudý člověk, přesto měl nárok na sociální dávky. Jiří Čunek měl na účtech miliony - ty však nikoho nezajímaly. Ano, Jiří Čunek může mít pravdu, že peníze měl pouze ve správě, což by se jistě při šetření prokázalo. Jenže problém je v tom, že nikdo nikdy nic nešetřil - zákon totiž nic takového nepředpokládá. Jediným kritériem je příjem. Klidně můžete mít vilu za miliony, klidně můžete mít na účtech další miliony. Nic z toho není překážkou pro čerpání sociálních dávek. A že pro mnohé jedince je díky špatnému systému výhodnější brát dávky než pracovat, o tom se snad ani rozepisovat nemusím, to je notoricky známo.

Z toho všeho vyplývá, že reforma je nezbytná. Jenže říci, že potřebujeme reformu, je velmi snadné. Obtížnější už je říci, jak by měla reforma vypadat. Říkám otevřeně, že koncepce reformy není téma pro blog. Přesto nastíním základní myšlenku. Tato myšlenka zní - sociální dávky se musí stát něčím výjimečným, ne běžnou formou vylepšování rodinných rozpočtů. Samozřejmě musí být zachovány dávky pro ty z nás, kteří se o sebe nemohou postarat pro zdravotní obtíže či handicap. Ale zdravý člověk musí v delším období vyžít z toho, co si dokáže vydělat prací či podnikáním. Jinými slovy - podmínky pro přiznání sociálních dávek by měly být radikálně zpřísněny a především - mělo by zmizet to, že jediným kritériem je příjem žadatele. Člověk, žadatel, by měl být "proklepnut" mnohem podrobněji a osobněji. Jednoduchým a objektivním kritériem je sociální skóre (http://hn.ihned.cz/c1-21417140-zavedte-lidem-socialni-skore). Zároveň by se samozřejmě měl zkoumat majetek, neboť není únosné, aby někdo čerpal dávky a bydlel v luxusní vile. Rovněž jsem přesvědčen, že situaci by zlepšilo také zjednodušení samotné hierarchie sociálních dávek - těch je příliš mnoho, přičemž všechny mají ono zmíněné jediné kritérium - příjem. Proč tedy má existovat X dávek, když pro jejich přiznání se zkoumá totéž? Dávka může existovat jediná - její výše bude závislá nejen na příjmu, ale také na vypočítaném sociálním skóre, případně dalších kritériích. A pokud chceme skutečně efektivní systém, musíme být tvrdí a odstranit možnost neomezeného růstu dávek v závislosti na počtu dětí. Ano, podporujme rodiny, ale nepodporujme nezodpovědnost. Přivést na svět kupu dětí není až takový problém. Ten nastává, když tyto děti máme živit. Současný systém pak rodiče s více dětmi naprosto demotivuje od vstupu na pracovní trh. Kdo by pracoval, když dávky jsou vyšší než možný příjem, že ano? Mít dítě nesmí být zdrojem příjmu.

Nastínil jsem v krátkosti, jak si sociální systém představuji. Ale také jsem uvedl, že se jedná o téma složité, politicky citlivé. Nicméně pokud něco neuděláme, bude přibývat nespokojenost. Nevěřím, že lidé budou do nekonečna ochotni živit systém, který vykazuje tak neuvěřitelné chyby a který už de facto je velmi málo plní svůj účel. Aféra Čunek jen ukázala, jak moc je systém děravý. Špatný sociální systém je dílem všech porevolučních vlád. Ať už je člověk příznivcem kterékoliv strany, nemůže říci, že jeho strana není mezi viníky. Je to výhodou. Místo hloupého obviňování, kdo za to může, můžeme společně pracovat na tom, abychom chyby z minulosti napravili. Chcete lepší, spravedlivější a efektivnější systém sociální podpory?