Typický Čech = nesnášenlivý, ošuntělý, rasista, zloděj a vrah

Zdá se vám tato definice přinejmenším přehnaná? Pak rozhodně nemůžete být pravidelnými čtenáři britských listů, jak upozorňuje článek http://neviditelnypes.lidovky.cz/hlas-z-vidne-vyzente-cechy-na-dnepr-2-dbq-/p_spolecnost.asp?c=A090603_114828_p_spolecnost_wag . V nich se autoři snaží podat českému národu skutečnou pravdu o nich samých a jejich historii v nezkreslené podobě.

Články se zabývají historií a současností českého národa - předválečného, válečného a poválečného Československa a některé glosy se pak vztahují k současnému dění s odkazy do minulosti. Místo upřímné snahy objasnit ji, však z článků čiší spíše zloba a zahořklost pravděpodobně asi bývalých Čechů, kteří na svůj původ zanevřeli.

O Češích se toho dočteme hodně a z mnoha různých soudků. Český národ je v článcích upozorňován na hříchy, které páchal před vznikem samostatného Československého státu, po jeho vzniku, za protektorátu i v poválečném Československu.

Češi jsou líčeni jako krutí nacionalisté, kteří násilně pod výhrůžkami a finančními tresty počešťovali česká území, krutě se vypořádávali s židy, Romy i Němci při poválečných odsunech, jeden z autorů obvinil české legionáře bojující na ruské frontě z vynálezu plynových komor. Čechové se jako nesnášenlivý národ nebyli schopni sžít se Slováky. Český národ je obviňován z rasismu a vžívání se do role nadřazené rasy. Český národ je národ zlodějů, který okradl židy, Němce, šlechtu, drobné podnikatele a nakonec po pádu komunismu v privatizaci celý stát a v příhraničí obchody rakouských měst. Autoři se snaží otevřít Českému národu oči a dle nich obrátit vnímání zlých Němců s hrubou němčinou a hodných Čechů s hebkým jazykem. To a mnoho dalšího se dočtete přímo i nepřímo v článcích britských listů.

Zbývá si tedy položit otázku, jací doopravdy jsme? Autorům v žádném případě nelze upřít jistou historickou pravdu mnoha jejich tvrzení. Nicméně přestože nejsem vybaven všemi historickými souvislostmi, mnohá tvrzení jsou pro mne nepřijatelná. Na události je vždy nutné pohlížet v kontextu, ve kterém nastaly.

Jedním z hlavních atributů národa možná tím nejhlavnějším je jeho jazyk. Je tedy pochopitelné, že právě na něm národ, který se rozhodne vybudovat vlastní stát, lpí.

Podobně lze nahlížet také na události druhé světové války. Asi nikdo si nedělá iluze o zvěrstvech páchaných při ní i po ní všemi stranami bez výjimky a tyto skutky nic neomlouvá.

Vznášet ale na českou republiku nároky na majetek či omluvy mi přijde naprosto směšné. Na evropském kontinentu a snad na celém světě není jiných zemí, které by za válku rozpoutanou Německem zaplatily více než země bývalého východního bloku a platí za ni dodnes. Suma za úplné odškodnění všech postižených je nevyčíslitelná a tím i neuhraditelná.

Finanční náhradu či omluvu za rozpoutanou druhou světovou válku obdrželo mizivé množství dnes žijících Čechů. O tom, že její ekonomické, politické a sociální důsledky budou napravovat i dosud ještě nenarozené generace, nepochybuje nikdo.