Třista třicet tři stříbrných stříkačk

Jsou tu s námi co svět světem stojí. Než je vzal do úst první člověk, předběhli ho o milióny let dříve jeho vývojoví předchůdci. Každý z nich si vyvinul vlastní způsob jejich konzumace a každý z nich si také vybral jejich jinou variantu - příroda byla odjakživa mocná čarodějka a cukrárna otevřená 24 hodin denně. Výsledek byl ale téměř vždy stejný. Jakmile se s nimi jednou začalo, nějak se už nedalo přestat. O čem že je to vlastně řeč ? Ano, jsou to drogy. Provázejí lidstvo (a nejen to, ale i jiné živočišné druhy) světem od nepaměti. Nepřestává mne tedy udivovat jak málo jsme se s nimi za ta tisíciletí sžili.

Problém drog na dnešního člověka číhá za každým rohem. Většinou je dobře skrytý, ale trvale přítomný, čekající na svou chvíli aby mohl znenadání vyplout na povrch. Platíte v obchodě papírovou bankovkou?  Možná je na ní stopové množství bílého prášku - to jak si nějaký požitkář s vaší bankovkou dopřával trochu té radosti. Chystáte se posadit v parku či v dopravním prostředku? Paranoidnější z nás občas prověří zda někde poblíž není nějaká omylem zapomenutá jehla. Vykradli vám auto, přišli jste o peněženku či kabelku? Už se to asi nikdy nedozvíte, ale je možné, že to byl jakýsi nešťastník, kterému drogy vyčistily kapsu, vybílily účet, připravily ho o práci a tak přešel na alternativní způsob vydělávání peněz.

Dalších příkladů jistě vymyslí každý dvanáct do tuctu. Třeba je to vaše sousedka, kolega v práci. Ta holka co se na vás dívá nepřítomně od baru. To vše je však stále jen první schod na cestě do čtvrtého patra, ona pomyslná špička ledovce. Mnohem větší problémy, které vnímají většinou jen lidé zainteresovaní způsobují drogy jinde.

Mentálně i fyzicky degenerující populace některých rozvojových států, kde se konzumace drog stala denní rutinou a kde lidé nejsou schopni vytvářet jakékoliv ekonomické či kulturní hodnoty.

Poskytují finanční zázemí pro soukromé války samozvaných vojevůdců, kteří rozhodně neoplývají láskou k západní civilizaci.

V neposlední řadě pak vytváří drogové kartely a mafie oplývající obrovským bohatstvím které se následně v ekonomikách západních zemí rozpouštějí v čisté peníze, nakonec použité k financování politických kampaní, ovlivňování veřejného mínění a veřejných zájmů.

Je tedy na čase začít se ptát co se bude dít dále? Kam kráčí dnešní lidstvo s drogami když ne přímo ruku v ruce pak alespoň neustále v patách ?

V pravěku bylo pravděpodobně společenství které padlo do spárů drog rozmetáno nemilosrdnými zákony přírody. Pravděpodobně vládu nad daným územím převzala jiná skupina, která uměla své potřeby v tomto ohledu lépe regulovat.

Hrozí nám tedy stejný či obdobný osud jako pralidem zmiňovaným v příkladu? Pokud se podíváme na politiku současných prozápadních společností, obávám se že ano. V současnosti vlastně existuje pouze jediná uznávaná cesta boje proti drogám a tou je jejich úplná prohibice. Jedná se o metodu která drogy zcela zakazuje a pronásleduje vše živé, co se podílí na distribučním řetězci od výroby až po koncového spotřebitele.

To nakolik je tato cesta účinná může jednoduše posoudit většina z nás. Zkuste se pobavit se svými známými, kde by se asi tak daly sehnat drogy. Pravděpodobně budete překvapeni, jak rychle jste se dopátrali správně odpovědi.

Paradoxem je tak holý fakt, že si prozápadní společnosti svým současným nekompromisním postojem k drogám kopou vlastní hrob. Právě tyto postoje totiž vytvářejí nevysychající tučné penězovody všem pochybným živlům, které pak na oplátku tuto společnost rozvracejí.

Odhlédneme-li od očividného, tedy že hordy drogově závislých vysávají nemalé částky ze zdravotních a sociálních systémů jednotlivých zemí, že zvyšují kriminalitu, způsobují škody na majetku, vytěžují policejní složky, soudy, věznice a jinak dále zatěžují společnost, ještě navíc každou zakoupenou dávkou podporují svého mafiána, teroristu či jakýsi exotický fanatický režim který jak už to tak bývá většinou hrozí zničením celého světa.

Každý stát uplatňující podobnou politiku tak vlastně za každého drogově závislého platí dvakrát. V prvé řadě musí kompenzovat škody napáchané uvnitř svého území, V druhé řadě musí řešit problémy s díky drogám dobře vyzbrojeným vnějším nepřítelem jehož finanční tok nikdy nevyschne.

Co by se ale stalo, kdyby se západ začal chovat jinak? Co kdyby stát začal být sám největším drogovým dealerem pod přísnou kontrolou patřičných složek?

Představme si situaci kdy drogově závislý dostane průkazku která zlegalizuje jeho závislost. Ano, jsi závislý, budeš od nás dostávat drogu za výrobní náklady (což určitě není 1500kč za dávku). Každý, kdo pak bude přistižen s drogou v kapse bez této průkazky bude uvržen do černočerného žaláře. Zní to jednoduše, ale bude to fungovat i v praxi?

Dovolím si shrnout pár pro a proti. Pro jsou očividná.

Cena drogy prudce klesne. Na co by si závislý v tíživé finanční situaci kupoval drogu za tisíce od dealera, když ji od státu dostane za hubičku i s čistou stříkačkou a usměvavou sestřičkou?

Pokud cena drogy klesne, klesne i motivace dealerů rozšiřovat ji mezi populaci.

Stát dostane do rukou možnost pořádně zatočit s každým u koho se najde byť jen stopové množství drogy a nebude držitelem patřičné průkazky, která by mu jeho závislost potvrzovala. Už nebude zapotřebí žádného „většího než malého množství“ či podobných formulací.

Samotná poptávka po nelegálních drogách zmizí. Nikomu se již nevyplatí pašování. Tresty budou vysoké a výdělek kvůli státní konkurenci mizerný.

Penězovody vyschnou a podivné živly již budou jen těžce hledat obdobný tučný zdroj svých příjmů. Dokonce si troufám tvrdit, že nic co by se zisku z drog alespoň řádově přiblížilo už nikdy nenaleznou.

Drogové kartely zchudnou a policie ani stát již nebude muset čelit perfektně organizovaným a perfektně vybaveným zločineckým bandám. Samozřejmě bude. ale v mnohem mnohem menší míře než je tomu dnes.

A nakonec to nejpozitivnější pro samotného občana. Drogová závislost již nebude postižené tak strašlivě devastovat. Budou pravděpodobně pod stálým lékařským dozorem a budou schopni plnit běžné úkoly ve společnosti obdobně jako drogově nezávislí. Nebudou totiž nuceni vydělávat na ulicích horentní sumy na neustálý nový příděl drogy.

Na straně protidůvodů mne toho v této chvíli moc nenapadá Snad jen to, že se stát stane drogovým dealerem. Někomu se tato myšlenka může protivit.

Jak se lidstvo již několikrát přesvědčilo na vlastní kůži, prohibice nikdy nevedla k očekávaným výsledkům. "Horké zboží" bylo (je a bude) vždy k dostání všude tam kde ho bylo zapotřebí, ať už to byl alkohol, sex či zbraně. Jen mafiáni si pak mastili kapsu více než bylo zdrávo. Možná je na čase změnit k drogám přístup.