Ač jistě mnozí nebudou
souhlasit, bez možnosti čtenáře okamžitě se vyjádřit k právě přečtenému článku,
by svět dnešních moderních médií nebyl úplný. K obsahu článku samotného autora
se připojují souhlasné či nesouhlasné komentáře čtenářů a ty pak napomáhají
všem ostatním v utváření vyváženého názoru na popisovaný problém.
Bez diskuze zůstává fakt, že ne všechny příspěvky jsou relevantní a týkají se daného tématu. Pomineme-li všechny ostatní, s železnou pravidelností se opakují kritiky zaměřující se na pravopis autorů. Kritikové téměř vždy trpí pocitem, že právě pravopis je to oč tu běží.
Ve skutečnosti je ale to oč tu běží samotný názor a jazyk je pouhým prostředkem k jeho vyjádření. Upozornit autora na chybu se jistě sluší. Nejeden kritik o sobě tvrdí, že si prostě nemůže pomoct, prostě chyby vidí a trpí. Pokud je však kritika spojena s osobním útokem, nejedná se již o kritiku, ale o jakýsi ne-fér pokus za každou cenu uargumentovat protivníka. O pokus slučovat neslučitelné. Věta „Nauč se nejprve spisovně psát ty … a pak se teprve k něčemu vyjadřuj!“, je pak zcela zavádějící. Proč by se někdo, kdo neumí spisovně psát, nemohl vyjadřovat?
Je jisté, že v očích některých čtenářů autor díky chybám v pravopisu ztratí část svého kreditu. Vypovídá to však něco o jeho duševních schopnostech? Nejeden český velikán měl problémy s mateřským jazykem. Pokud by tato teze platila, museli bychom z učebnic vyškrtnout leckteré dílo, o kterém se dnes učíme v literatuře, politice či technice.
PS:Chyby v tomto článku, na které jste mne upozornili, jsem již odstranil :-)
