Co je pražská kavárna? Nevyzpytatelná skupina intelektuálů nebo fackovací panák pana prezidenta? Jak vnímá pražskou kavárnu venkov a co si ona myslí o něm? Opravdu si všichni pana Drahoše všimnou až o něho zakopnou?
Nejprve co to vlastně pražská kavárna je? Něco jako Ježíšek. Všichni ví o koho se jedná, jen nikdo ho nedovede přesně popsat a existují dokonce oprávněná podezření, že…vůbec neexistuje. Jestli něco reálně je nebo není je důležité, ovšem ještě zásadnější je chování lidí. Pokud se lidé budou chovat tak, jakoby Ježíšek nebo pražská Kavárna existovali, pak je nutno oba tyto lidské konstrukty brát vážně.
Pražská Kavárna ve smyslu nikým nevolené společenské elity ovšem nemá mnoho společného se samotnou Prahou, kavárnou ba ani se svým známým populizátorem prezidentem Milošem Zemanem. Existovala totiž vždy a existovat bude dál, jen v klidných časech a v souvislosti s vývojem a hierarchizací společnosti cyklicky ztrácí na své síle a významu.
Pražská Kavárna totiž sbírá síly zejména v obdobích, kdy v zemi vládne nějaký ať už domácí nebo zahraniční uzurpátor který nemá přirozenou legitimitu ani autoritu a zlatými časy jsou pro ni období po velkých společenských změnách, kdy přebírá otěže vlády v zemi a významné posty obsazuje lidmi ze svého středu.
Společnost si však po revolučních časech a otřesech vždy začne pozvolna „sedat“, vytvářet zcela legitimní hierarchie, volené struktury a vliv pražské kavárny začne slábnout. Nové struktury se totiž časem etablují, upevní pozice a místo vděčnosti svou pozornost začnou daleko více věnovat těm, kteří je jednou budou znovu volit. V extrémních případech se někteří obzvláště sebevědomí politici začnou k pražské kavárně chovat jako k jim nepohodlné partě samozvaných kašparů.
A po emancipaci politiků následuje emancipace občanů, kteří mají poslouchat nejen své demokraticky zvolené zástupce ale i šéfíky v pracovním procesu, požadavky zákazníků a partnerů, nařízení úředníků státní správy i samospráv a k tomu poslouchat ještě jakousi nevolenou elitu která nad nimi stejně jen ohrnuje nos - se jim zpravidla už moc nechce.
V dnešních poměrně stabilizovaných časech tak pražská kavárna zažívá krizi. Nikdo ji nebere vážně, nikdo není zvědav na její patetické výzvy a dochází to již tak daleko, že nad jejími kandidáty voliči ohrnují nos. V prezidentských volbách 2013 tak byl místo jí preferovaného kandidáta modré krve pana Schwarzenberga natruc zvolen samorost z Vysočiny a kandidát rukodělného lidu pan Miloš Zeman který si následně z premiéra Sobotky, médií i pražské kavárny udělal fackovacího panáka. V parlamentních volbách 2017 zvítězilo opět navzdory pražské kavárně hnutí ANO naturalizovaného slovenského miliardáře Andreje Babiše který se na svět dívá pragmatickou manažerskou perspektivou a rychle pochopil, že místo nevyzpytatelných intelektuálů z pražské kavárny je efektivnější si jednoduše zakoupit některá zajetá česká média.
A jak to tedy bude s kandidáty pražské kavárny v prezidentských volbách 2018? Stručně řečeno bída a utrpení. Prezident Miloš Zeman je sice již poněkud za svým zenitem ale k pacifikaci kandidátů pražské kavárny si sebevědomě dovolil ignorovat i předvolební debaty s prezidentskými kandidáty. Přitom vzhledem ke svým rétorickým schopnostem by je nejspíš - s výjimkou Mirka Topolánka - dokázal zesměšnit během několika minut.
Ale konkrétněji.
Favorit pražské kavárny pan Jiří Drahoš se jeví na první pohled bezproblémově. Slušný člověk, akademik, otevřený Evropan. Ale na českého prezidenta se zdá být bezproblémovým až moc. Takto nějak by mohl vypadat prezident v Německu, kterého v zahraničí skoro nikdo nezná,protože byl zkonstruován žít zcela ve stínu svého mocného spolkového kancléře respektive kancléřky.
K dalším dvěma nejvážnějším prezidentským kandidátům panu Horáčkovi a Topolánkovi se alespoň nyní pražská kavárna příliš nehlásí, ale s velkou pravděpodobností jednoho z nich podpoří v případě postupu do druhého kola.
Na panu Michalu Horáčkovi může být sympatické, že se svou kandidaturou na prezidenta alespoň nijak netaktizoval a neotálel. Dokonce by mu nemusela ani příliš uškodit jeho profitace z hazardu protože třeba slovenský prezident Andrej Kiska také kdysi slušně profitoval na nebankovních úvěrech a bylo mu to voliči odpuštěno. Michal Horáček se však s největší pravděpodobností diskvalifikuje sám. Čím? Svým politickým neumětelstvím, hráčskou bezzásadovostí a světonázorovou neukotveností. Zkrátka politika není kasino.
Mirek Topolánek také není přímo koněm pražské kavárny, ve druhém kole jím však i ona může vzít zavděk. Na jednu stranu profláknutý klientelista zlomyslně parodovaný jako „dalíkův Alík“ na stranu druhou důstojně vypadající expremiér s bohatými politickými zkušenostmi který si ze své problematické minulosti dnes již nic nepamatuje. Pro voliče rozhodující se podle kandidátova vzhledu však bude jistě atraktivnější volbou než poněkud stárnoucí prezident Zeman.
A co bude s pražskou kavárnou po prezidentských volbách 2018? Její kandidát Jiří Drahoš by na ni měl v případě svého vítězství spíše tlumící efekt. Byl by jí i většinou veřejnosti uznán za slušného člověka a i lidé na venkově by se s ním smířili s tím, že „…toho Drahoše si sice všude všimnou až o něho zakopnou ale my máme i tak svých starostí dost a Zeman to se svými bonmoty občas fakt přeháněl…“
Pražské kavárně by proto paradoxně nejvíce prospělo, kdyby prezident Zeman svůj post obhájil.
Proč?
Protože dalších 5 let už nikdo fackovacího panáka z pražské kavárny dělat nebude i kdyby celá republika měla znovu vyjít do ulic.
A to jsou jak známo vždy pro pražskou kavárnu zlaté časy….
