Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Vítězství v prohře aneb chvála fyzické meditace

Prohrát a přitom zvítězit? Je to dnes vůbec možné, když vítězení a prohrávání jsou dnes tak popletené. Natolik je prostoupila, pozměnila a smyslu zbavila kultura soutěživosti prosakující do všech sfér současného života. Možná, že na jejich pojmenování budou záhy stačit dětské dohady a fantazírování z dvorku  mateřské školky. Dokáže moderní svět jednou promluvit o životě, aniž by v něm spatřoval fotbalový zápas? Než se tak stane, pokusme se najít ve vítězení a prohrávání nějaký jiný přínos než tomu zpravidla bývá.          

 

V románu Osamělost přespolního běžce (vyd. 1959, filmový přepis z r. 1962) vypráví anglický spisovatel Alan Sillitoe (1928-2010) příběh mladistvého delikventa Smithe. V polepšovně, kde si odpykává trest, dostává od  ředitele zařízení nabídku, aby začal pravidelně trénovat přespolní běh. Smith má k běhání dispozice a mohl by vyhrát národní mistrovství.

Namísto strohých čtyř stěn věznice se nabízejí tréninky v polosvobodě mimo plot polepšovny v mrazivém chladu zimy. „Od první chvíle, kdy mne dopravili do polepšovny, ze mne udělali přespolního běžce“. Do pravidelného běhání se nepouští z vlastní vůle, není to osobní volba niterná a nemá na ni vliv potřeba praktická. Než Smithe zavřeli, běhal jen proto, aby utekl policajtům. Prchat, sprintovat, nenechat se chytnout, takové jsou motivy lidí jako on, těch co se ocitli nebo stojí „mimo zákony“, všech, kteří vedou válku s těmi ostatními, co jsou „pro zákony“.

Pod vězeňským zámkem má běh jiný smysl a určení než na svobodě. Vězeňský ředitele pokládá běhání za prostředek k převýchově mladých delikventů. Pochopí nebo bude ochoten mladý trestanec přistoupit na pedagogický záměr věznitele? Zájem ředitele uspět a proslavit se svou metodou je silnější než touha trestance se změnit. Přesto Smith nabídku přijímá. A pouští se do tréninku se slibem, že neuteče, i když bude běhat sám bez dozoru mimo vězeňskou ohradu.

Dokáže se kázeň vynucená změnit v kázeň uvědomělou? Postoupí kázeň vnější místo kázni vnitřní, aby se tím sama posílila? Osamělé běhání má Smithe naučit sebeovládání a přivést ho k nápravě z vlastní vůle. Dokáže-li běhat, aniž by utekl, bude to jasný důkaz, že našel správný směr. Ředitel vězení hodlá na Smithově příkladu dokázat oprávněnost své představy filantropické, lidumilné, výchovy. Od chvíle, kdy trestanec přijme úkol, který mu otevře obzor k poznání smyslu života, přestává být vězněm. Humanizuje se a mění se v lidský subjekt, schopný se ovládat a přestat být pro společnost nebezpečný.

Leč Smith uvažuje jinak. Dosud vyrůstal s představou dvou světů, dvou rozdílných přístupů k „zákonům“ a dvou rozdílných válek v těchto světech probíhajících: „Válka, které vedou ti, co vládnou, není moje válka. Nemám s ní nic společného, protože mne zajímá jen válka moje“.

A co je to ta „Smithova válka“? Zápas na dvou úrovních. S jiným, s těmi, co jsou „pro zákony“, s těmi, kteří jsou spíše uvnitř než mimo. A zápas se sebou samým. Lze si i ve vězení zachovat jistou míru sebevlády? Jak se změnit po svém? Nikoliv se zlepšit podle vzoru kázně vnucované, nýbrž se proměnit, stát se jiným? Střetávání dvou rovin jedné války dává tak duchovní rozměr každodennímu pravidelnému běhání jednoho mladistvého trestance.

Ideál běhu jako návodu k nalézání životního cíle ve shodě s všeobecně platnými „zákony“, což je projekt vězeňského ředitele, Smith v kritickém momentu odmítne. V závodě, na který usilovně trénoval a kde se má prokázat, že se napravil v intencích ředitelovy výchovné představy, odmítne vyhrát. Ačkoliv jasně vede, ve finiši ostentativně přenechává první místo jinému běžci.

Překvapivá katarze, očistné rozuzlení příběhu ve chvíli vrcholného napětí s mravním ponaučením, nahrává na povrchu čtenářově sympatii pro hrdinu, korunujícího svou válku proti nepříliš sympatickému řediteli a všem, kteří v konformní slepotě věří „zákonům“. Pod povrchem této války (ostatně silně dobové, neboť román vznikl před více jak půl stoletím v atmosféře prvních kampaní proti příliš autoritativní výchově) se skrývá jiný, nadčasový zápas. Prohra v němnabývá zcela jiný smysl než je běžné. Smith o tom při jednom ze svých ranních výběhů říká: „Možná, že ve chvíli, kdy porážíme jiné, umíráme“.

Lze se naučit neporážet druhé? Neporážet druhé, to je hluboce lidské poučení poznané při běhání, „pravý smysl mého běhu“,usuzuje románový hrdina. Nikdy neprokážeme lépe, že máme vládu sami nad sebou, než když odmítnemeprojevit nadřazenost nad ostatními. Samozřejmě, že při běhu rádi soupeříme s jiným běžci. Koho by nepotěšila výhra. Leč tato vnější stránka je jen méně závažnou součástísportovního soupeření. Pod ní se skrývá prostor pro zápas vnitřní. A bez běhu by nás asi nikdy nenapadlo přemýšlet o vítězství v prohře. Ostatně, není ničím novým a neznámým, že při běhu do hlavy přicházejí myšlenky krystalicky průzračné.

Vypravěč příběhu, trestanec Smith, se k něčemu takovému doslovně hlásí: „Na přespolním běhu je dobré, že mě nutí lámat si hlavu a že se při něm naučím víc, než když ležím v posteli“. Běh i spánek jsou činnosti veskrze individuální. A osamocenost prospívápěstování vnitřního monologu. Běhspouští myšlení přirozeným způsobem a nenuceně.

Pravidelné běhání může sloužit i jako školení v prohrávání. Ostatně, každý běžec vyhraje jen občas. Obvykle skončí za někým. Lečje smyslem běhu porazit ostatní? Nejde spíše o tom vyhrát nad sebou samým? Možná, že je třeba učit se prohrát s ostatními, abychom dokázali sami nad sebou vyhrát.

 

Autor: Zdeněk Müller | středa 4.6.2014 13:45 | karma článku: 11,72 | přečteno: 264x
  • Další články autora

Zdeněk Müller

Sex a „arabské jaro“

Víte, co odlišuje sex a fotbal u Arabů? O fotbale hovoří vášnivě, ale málokterý z nich ho opravdu hraje. Naproti tomu o sexu veřejně nepadne slovo, i když ho má každý Arab plnou hlavu. Přineslo nebo alespoň naznačilo „arabské jaro“ v tomto ohledu nějakou změnu?

18.4.2013 v 17:15 | Karma: 34,93 | Přečteno: 7529x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Müller

Výchova bez iluzí

Masovost sama o sobě nedělá demokracii. Otevřenost školského systému a možnost pro všechny děti projít školní docházkou od nejútlejšího věku k maturitě nevytváří nutně stejnou šanci pro všechny. Takový dojem si lze odnést z knihy „Škola – utopie hodná přestavby“, která pojednává o slabinách veřejné školy v Francii.

4.4.2013 v 14:35 | Karma: 28,99 | Přečteno: 5932x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Müller

Individuum nebo kolektivum

„Sám nejsi nic“ hlásal kdysi básník S. K. Neumann na znamení oslavy kolektiva, které mělo světu přinést spravedlnost. Po celé minulé století bylo kolektivum národní a později třídní bráno za rozhodujícího dějinného hybatele, k němuž se individuum lidské mělo obracet a před ním se klanět. Dnes se karta obrátila. Individuum v převleku mediální celebrity stojí v centru dění za obdivného či jen pasivního přihlížení zmateného kolektiva, jímž je pohrdáno.

19.3.2013 v 13:39 | Karma: 13,02 | Přečteno: 626x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Müller

Co by dnes dělal Masaryk

Navzdory času zůstává T.G. Masaryk v našem národním povědomí jako vzor, odkaz či symbol. Před více než dvaceti lety ve dnech převratného listopadu jsme ho chtěli mít „ na stovce“ – jak známo, skončil nakonec na bankovce pětitisícové – a v letos v lednu bychom ho bývali chtěli nejraději mít znovu „na Hradě“. Leč návraty k naší národní ikoně vyjadřují spíše touhy po autoritě výrazné osobnosti v esteticko-morálním rouše než zájem o Masaryka jako metodu myšlení a konání.

26.2.2013 v 14:30 | Karma: 23,45 | Přečteno: 1184x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Müller

Írán a protijaderná fatwa

Íránský náboženský vůdce ájatolláh Alí Chameneí vydal fatwu zakazující jaderné zbraně. Stalo se v polovině letošního ledna a okamžitě se vyrojily otázky o smyslu tohoto právního výroku a jeho významu v souvislosti s obavami Západu ohledně íránského jaderného nebezpečí.

12.2.2013 v 12:55 | Karma: 13,25 | Přečteno: 565x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

  • Počet článků 263
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2517x
Filosof, historik, arabista, publicista a pozorovatel současného světa, na který zírá většinou z Paříže, kde žije.

Seznam rubrik