Smutné tropy a islámská nezdvořilost

Je s podivem, co nám dnes uniká nebo co vynalézáme jako novotu, přestože to bylo řečeno již dávno. Koncem října zesnulý francouzský etnolog Claude Lévi-Strauss, důsledný obhájce kulturních odlišností, advokát zanikajících kultur, upozorňující na skutečnost, že ničení životní prostředí jde ruku v ruce s ničením originální kulturní „jinakosti“, neměl kupodivu stejný metr na jakoukoliv kulturně civilizační „specifiku“. Názory na islám, které formuloval kupříkladu ve Smutných tropech, knize publikované před 55 lety, by se za přispění dnes vládnoucí atmosféry politické korektnosti daly označit za těžko přijatelné.  

Co si dovolil napsat Lévi-Strauss na adresu muslimského náboženství, by dnes zřejmě vyvolalo bouřlivější reakce než tomu bylo v době, kdy byly následující řádky napsány. „Islám je ideální (protože snadno kontrolovatelný) pro společnost, která by chtěla svěřit morálku náboženství: přísné dodržování předpisů (pět modliteb za den, každá s padesátkou pokleknutí); pečlivá osobní hygiena a očista (rituální omývání); duchovní život a výkon náboženských funkcí pod striktně mužskou kontrolou; a žádné ženy“.

Před půl stoletím, kdy se v Evropě a konec konců i v nemalé části světa islámu pokládala víra za dědictví minulosti, které nemá budoucnost, přicházela taková invektiva do lhostejného prostředí. Není divu, že dvojsmyslnost výroků nikoho zvláště nezaujala a upadly v zapomenutí. Kdyby o tom věděli dnešní muslimští horlivci, zřejmě by se už mluvilo o „islamofobii“ a knihovny by raději daly Smutné tropy pod zámek.

Možná je má obava přehnaná. Hlasy znalců by nás třeba přesvědčily, že to autor myslel vlastně jinak. K islámu měl přece odstup nikoliv kvůli muslimům, nýbrž proto, že mu z neznalosti připisoval „západní tendenci ovládat a organizovat politickou moc“. Jako nesnášel Lévi-Strauss Západ za to, že ničí odlišnost a universalizuje svět po svém, neměl v lásce islám, nakažený podle jeho názoru západním hladem po moci.

„Islám je po moci toužící systém, jehož sklon k rivalitě není o nic menší než u ostatních monoteismů“, prohlásil Lévi-Strauss v jednom rozhovoru před dvaceti lety. „Navíc se v něm dá sotva odlišit to, co se týká víry, a to, co se vztahuje ke kultuře“. K islámskému závoji, o němž se tehdy ve Francii poprvé  veřejně debatovalo, se vyjádřil lakonicky: „Podle mne se nejedná o nic jiného než o nezdvořilost“.

Claude Lévi-Strauss, poslední z velkých guru myšlení 20. století, odešel s vědomím, že přistěhovalectví do Evropy je znepokojující. Vysvětloval si ho demografickou explozí mimoevropských oblastí. Pokud si dovolím udělat učet bez hostinského, „jinakost“ kultury lze zachránit jen tam, kde vzniká (islám vyšel z pouští a kočovnických poměrů, v městě se z něho stal hybrid, stravitelný jen díky kompromisům). „Jinakost“ přesazená do nového prostředí zaniká nebo se mění v komickým paskvil, nezřídka s tragickými dopady.