- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Co si dovolil napsat Lévi-Strauss na adresu muslimského náboženství, by dnes zřejmě vyvolalo bouřlivější reakce než tomu bylo v době, kdy byly následující řádky napsány. „Islám je ideální (protože snadno kontrolovatelný) pro společnost, která by chtěla svěřit morálku náboženství: přísné dodržování předpisů (pět modliteb za den, každá s padesátkou pokleknutí); pečlivá osobní hygiena a očista (rituální omývání); duchovní život a výkon náboženských funkcí pod striktně mužskou kontrolou; a žádné ženy“.
Před půl stoletím, kdy se v Evropě a konec konců i v nemalé části světa islámu pokládala víra za dědictví minulosti, které nemá budoucnost, přicházela taková invektiva do lhostejného prostředí. Není divu, že dvojsmyslnost výroků nikoho zvláště nezaujala a upadly v zapomenutí. Kdyby o tom věděli dnešní muslimští horlivci, zřejmě by se už mluvilo o „islamofobii“ a knihovny by raději daly Smutné tropy pod zámek.
Možná je má obava přehnaná. Hlasy znalců by nás třeba přesvědčily, že to autor myslel vlastně jinak. K islámu měl přece odstup nikoliv kvůli muslimům, nýbrž proto, že mu z neznalosti připisoval „západní tendenci ovládat a organizovat politickou moc“. Jako nesnášel Lévi-Strauss Západ za to, že ničí odlišnost a universalizuje svět po svém, neměl v lásce islám, nakažený podle jeho názoru západním hladem po moci.
„Islám je po moci toužící systém, jehož sklon k rivalitě není o nic menší než u ostatních monoteismů“, prohlásil Lévi-Strauss v jednom rozhovoru před dvaceti lety. „Navíc se v něm dá sotva odlišit to, co se týká víry, a to, co se vztahuje ke kultuře“. K islámskému závoji, o němž se tehdy ve Francii poprvé veřejně debatovalo, se vyjádřil lakonicky: „Podle mne se nejedná o nic jiného než o nezdvořilost“.
Claude Lévi-Strauss, poslední z velkých guru myšlení 20. století, odešel s vědomím, že přistěhovalectví do Evropy je znepokojující. Vysvětloval si ho demografickou explozí mimoevropských oblastí. Pokud si dovolím udělat učet bez hostinského, „jinakost“ kultury lze zachránit jen tam, kde vzniká (islám vyšel z pouští a kočovnických poměrů, v městě se z něho stal hybrid, stravitelný jen díky kompromisům). „Jinakost“ přesazená do nového prostředí zaniká nebo se mění v komickým paskvil, nezřídka s tragickými dopady.
Další články autora |
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...