„Lidem vadí, že Romney je bohatý“. Výrok paní, která nám pronajala na noc pokoj v Cedar Rapids v americkém státě Iowa, vyprovokovala ironická poznámka. Pronesli jsme ji na adresu včerejšího předvolebního mítinku republikánů v Tampě na Floridě, který jsme sledovali v televizním přenosu.
"Fakta nelžou, demokraté ano!" Leták vylepený na jedné autodílně v městečku Hannibal v Missouri.
Sedíme u snídaně v příjemném, upraveném pokoji, který se nachází v domě pamatujícím 19. století, a rozhovor s paní domu se nezadržitelně stáčí na domácí americkou politiku. „Obama se obklopuje socialisty a komunisty. Nás malé podnikatele sužují daně, s nimiž se nakládá špatně. Dávat někomu peníze, aby o nich za vás rozhodoval, to je nesmysl. Nedávno tady zkrachoval majitel benzínové pumpy. Zničily ho daně“. Takové a podobné nářky slyšíme z úst na pohled sympatické dámy tak kolem padesátky. Zdá se, že jsme bezděčně narazili na klíčový pojem letošních prezidentských voleb v USA. Slovo „redistribuce“ probouzí u řady Američanů hněv.
Otázka je jasná. Má stát hrát nějakou roli v přerozdělování společného bohatství z daní? „Ne“, říkají rozhodně američtí konzervativci, kteří odsuzují „socialistu“ Baracka Obamu. Pomáhat? Ano, ale jen těm blízkým a důvěrně známým jako jsou sousedé, souvěrci nebo lidé stejného původu, nikoliv nějakému anonymnímu blížnímu. A chudoba? To není starost pro stát, to je záležitost pro církve a dobročinné spolky.
Americkým konzervativcům zní slovo „redistribuce“ jako „usurpace“. Podle jejich představy se jedná o zcizování cenného bohatství vytvářeného „makers“, tj. těmi, kteří pracují, vyrábějí a vytvářejí pracovní místa, ve prospěch „moochers“, tj. flákačů, lidem na podpoře a dalších „parazitů“. Myšlenka redistribuování je „zcela neamerická a přichází odjinud“, jinými slovy, je to myšlenka „evropská“. V takovém tónu se nese, souzeno podle výroků, uvažování republikánského kandidáta Mitta Romneye.
Z čeho plyne takový rozdíl v názoru na přerozdělování mezi Spojenými státy a Evropou? Dva ekonomové, Alberto Alesina a Edward L. Glaeser hledají odpověď v knize Zápas s nerovnostmi a chodobou. Spojené státy proti Evropě. Z části jsou příčinou odlišnosti politických institucí. V USA jde o třetinu méně veřejných výdajů na provoz veřejných institucí než v Evropě (30% z HDP v USA, 45% v Evropě). Vliv má prý rovněž proporční volební systém, v evropských zemích hojně rozšířený, který favorizuje levicové strany a s nimi následně „zvyšuje úroveň redistribuce“.
Roli může podle výše zmíněných ekonomů hrát i rasový kontext. Američané jsou otevření filatropii, leč chtějí mít jasno, na co jejich peníze půjdou a zda budou sloužit dobré věci. Nemají rádi anonymní převody veřejných peněz, protože „dávají raději lidem své vlastní rasy, náboženství a etnicity“.
Republikáni a především jejich „libertářská“ frakce, k níž se řadí mimo jiné i seskupení tzv. „Tea Party“, nejvíce podrážděná „velkou vládou“, soudí, že demokraté vytvářejí ochranné sociální sítě, jejichž důsledkem je početní růst „závislých“. Podle nich se za tím skrývá politická strategie. Obamova administrativa si prý vytváří klientelu, kterou si zavazuje pomocí tzv. food stamps – poukázek na potraviny rozdávané lidem žijícím pod hranicí chudoby, a dávkami pro nezaměstnané. Taková opatření mohou prý jen nahrávat lenosti a nezájmu o práci, tedy kazit a nikoliv podporovat hodnotu poctivé pracovitosti.
Podle ankety prováděné Pew Research Centre soudí 57% republikánů, že chudí jsou chudí, protože nechtějí pracovat. A v anketě listu Washington Post odpovídali na otázkou, „proč většina černých Američanů volí demokraty“ republikáni zcela odlišně než demokraté. První jsou přesvědčeni, že „Černí spoléhají na podpory vlády“, druzí tvrdí, že je tomu tak, protože „Demokratická strana se zabývá otázkou chudoby“ a že se to dotýká amerických černochů, to souvisí s tím, že tuto skupinu postihuje chudoba nejvíce.
Majitelka B+B Belmont Hill v Cedar Rapids nám předvádí, že má podobně jako stoupenci „Tea Party“ jasno, jak „zachránit“ Ameriku. Každý za sebe a pro sebe a žádných daní nebude třeba. Proč jet deset mil pomáhat lidem, které neznám? Hoří-li však sousedovi dům, běžím mu na pomoc. Když padne zmínka o naší včerejší návštěvě ve zdejším National Czech and Slovak Museum and Library a mluví se o ničivé záplavě v roce 2008, která budovu muzea silně poškodila, hned si vzpomene, že český stát přispěchal na pomoc nemalou finanční částkou určenou na přestavbu. Ano, pomáhat mezi svými, to je správné. Jiná forma „pomoci“ svádí tak akorát k nemravnému počínání.
Nejen tato paní, ale zdá se, že i rostoucí počet přívrženců republikánské strany by potřebovalo základní poučení o fungování moderního státu. Hyperindividualizace a atomizace společnosti, která je u republikánů na postupu, zvyšuje riziko zániku společenské smlouvy, jinými slovy celospolečenské solidarity mezi generacemi, sociálními vrstvami a kulturně etnickými skupinami. Redistribuce znamená sdružování zdrojů nutných k vytváření infrastruktury ve společnosti. Kdo bude, jen namátkou, budovat celostátní silnice a starat se o ně, kdo zajistí kontrolu nad kvalitou vody a nad potravinami po celé zemi? Bez redistribuce organizované státem by nikde nevznikly dálniční sítě, rozvody vody a základních energií, atd. atd.
„Když se jedná o dopravu, spoje, policii, hasiče či veřejné školství spoléhá čas od času téměř každý z Američanů nějak na vládu“, čteme v komentáři amerických novin, které se pokoušejí zaplnit mezery ve znalostech spoluobčanů. „ Redistribuce, to je jen jiný správně zvolený pojem pro označení „civilizace“, píše kupříkladu John Crisp z university Del Mar de Corpus Christi v Texasu.
„Amerika je velká, silná a bohatá země. Proto by k její kultuře mělo patřit, že nepřipustí, aby někdo z jejích občanů nemohl jít k lékaři nebo studovat, protože na to nemá“, pokoušíme se uzavřít diskusi u ranní kávy. Paní domu se netváří nadšeně, leč domluvit nás nechává. „Redistribuce veřejných peněz do zdravotnictví a školství, jak se o to pokouší prezident Obama, zasluhuje uznání. My z Evropy máme historickou zkušenost, kam vede chudoba ruku v ruce s egoismem. Nesmiřitelně rozděluje společnost, živí nenávisti a vede až k válečným katastrofám....“ Nemám ani na okamžik pocit, že tady máme šanci přesvědčit. Ale kvůli tomu jsme sem přece nepřijeli...
