Jako komunismus?
Na způsob sekulární víry hodlal komunismus vytvořit nového člověka, nové vztahy vlastnické a nové vztahy mezi lidmi a ve společensti vůbec. Co Marx promyslel, Lenin realizoval. Z dosavadního odcizení ve staré společnosti vyléčí člověka nové společenské uspořádání, k němuž vede cesta jen přes dobytí politické moci. Takový byl v kostce vyjádřeno projekt a jeho zadání.
V cestě projektu stály buržoazní hodnoty s ideály a demokracie jako produkt tak řečené „buržoazní žvanírny“. Liberalismus, který podle západních představ globalizoval koncem 19. století planetu, téměř vykrvácel na bojištích první světové války. Válečná katastrofa otevřela horizont pro modernizaci na komunistický a následně fašistický způsob. Fašismus nebyl v tomto ohledu prvním útokem proti demokracii. Pouze si s radostí osvojil výsledky práce komunismu. Pro obé představoval úhlavního nepřítele demokratismus. Fašisté se s komunisty přeli jen o to, zda má být demokracie zaříznuta zepředu nebo zezadu.
Předváleční komunisté se hrdě hlásili k tomu, že se jezdí do Moskvy učit, jak kapitalistům zakroutit krkem. Vzhlíželi k ní jako ke své Mekce. Sídlila tam centrála Komunistické internacionály - učiliště strategie a taktiky uchopení moci. Odtud vycházely direktivy pro komunistické buňky a organizace ve světě. Komunismus v nich nabýval tvaru ideologie občanské války a boje o moc, v němž je vše dovoleno. Rozvracet demokratické státy a stávající svět a vyvolat světovou revoluci, to byly bezprostřední cíle. Samo jejich naplnění mělo přinést „spravedlivý svět“. Agitátoři tohoto komunismu věřili, že stačí zažehnout občanskou válkou, aby zmizela nepohodlná, únavná a zdlouhavě fungující demokracie a otevřela se cesta k novým lepším zítřkům. A dovedli přesvědčit část lidu, že demokracie není nic jiného než pověra pro slabochy a hlupáky.
Islamismus, jinak řečeno politický islám, obnovil útulek pro starou iluzi: občanská válka, nejlépe na více místech světa, ozdraví společnost a lidstvo. V muslimském světě není třeba demokracii zařezávat. Ještě se tam ani pořádně neví, co je to zač, leč zavilých nepřátel už má zástupy. Stačí pootevřít dveře do mnoha domácností. V návratu k tradicím hledají muží ztracenou autoritu. A ulice pak dokoná ostatní. Z demokracie se udělá služka, nikoliv společnice.
Islamisté si dokáží kupovat přízeň. Nabídnou sociální služby tam, kde stát selhává. Školy, nemocnice, podpora lidí bez práce. Uličních výborů netřeba. Každý hlídá každého. Zaplatil zakát? Dodržuje ramadán? Modlí se? Na koho neplatí přesvědčování, toho zlomí jiná síla. Nerezonuje v tom snad ona leninská zásada pro práci s masami? Nejprve přesvědčit a pak donutit?
Velká davová hnutí povyšila na první místo právo pocitu. Co si myslí člověk, který se vydal takovým směrem? Rozumem bych nic nedokázal, ale můj pocit má právo před vším ostatním a k jeho ukojení lze užít všech prostředků. Je-li jednou rozum jako měřítko odstraněn, nebo mu není - jako v islamismu - žádné velké právo přiznáno, kdejaká politická pověra má volnou cestu. Kdo nevěří v rozum, tomu jako vodítko zbývají vlastní přání, zkrášlovaná vzýváním svátosti citu.
Achilovou patou islamismu je neschopnost pochopit demokracii jako kompromis. Přirozenější spojence proto nacházejí islamisté v radikálních muslimech, méně nebo nikoliv ve stoupencích svobody a demokracie. Kam však může vést spojenectví s radikály? Sotva kdy se zřeknou zvyku žádat vždy více než lze splnit. Islamisté slibují zavést spravedlnost prostřednictvím zničení svobody a představují si, že demokracie bez sekularizace veřejného života je možná.
V Egyptě dokázali z voleb vítězně vzešlí Muslimští bratři svou nesmiřitelností nebo neschopností hledat občanský kompromis pouze vyostřit nenávisti a pomohli ke zrodu dvou dnes proti sobě stojících nesmiřitelných front. Těžko se domluvit s politiky, kteří jednoho dne tvrdí, že jako státníci nemohou odpovídat za chování islamistů, a druhý den si nasadí masku a jako představitelé Muslimského bratrstva prohlásí, že to co deklarují, se státnickými záležitostmi nesouvisí.
Demokraté věří ve vývoj a rozvíjení toho, co zde už vzniklo a existuje. Nemají žádnou chuť nejdříve připustit chaos a pak očekávat, že se z něho zrodí hvězda. V zemích, kterými prošlo „arabské jaro“, se k moci dostali zastánci islamismu. V mnoha ohledech připomínají jejich představy bolševický komunismus z prvních desetiletí 20. století.. Původně abstraktní teorie obrácená k širokému muslimskému světu je dnes konfrontována potřebami a zájmy konkrétních států a jejich občanstva.
V arabském prostředí způsobí nositelé islamistických představ sobě a svému okolí hodně bolesti a prolejí mnoho krve své i cizí než bude schopni či ochotni zmoudřet po vzoru svých tureckých kolegů. Jako v případě komunismu ve 20. století to ovšem předpokládá opustit iluzi absolutní moci a vzdát se snu o zotročené nebo dokonce podříznuté demokracii.
Zdeněk Müller
Poučení z první světové války
Letos se bude v Evropě opakovaně připomínat stoleté výročí vypuknutí první světové války. Rozpoutala éru barbarství a lidské tuposti, v níž byla zničena velká část všeho pozitivního, s čím evropská civilizace vstoupila do 20. století.
Zdeněk Müller
Poučení z „arabského jara“
Před třemi roky zahájilo Túnisko vlnu protestů v arabském světě. Následovaly ho zprvu Egypt, poté Libye, Jemen, Bahrajn a nakonec Sýrie. Zařadily se do proudu hnutí „arabského jara“. Toto pojmenování se ustálilo jako výraz touhy po důstojném životě a svobodě. Probudila se v arabských národech po dlouhá desetiletí vystavených libovůli a brutalitě autoritativních a zkorupovaných vůdců a jejich režimů.
Zdeněk Müller
Když čert uvízne v detailu
Výbuch v areálu pražského zastupitelství Palestinské samosprávy byl velmi pravděpodobně dílem nešťastné náhody. Leč v samotném případu se odrazily jisté rysy arabsko-muslimské reality.
Zdeněk Müller
Úvaha vánoční
Za pár dnů odzvoní štědrovečení noc konec předvánočnímu očekávání a spustí veselé hodování. Nevím, zda v té noci každý uslyší, jak „hlas zvonů táhne nad závějí“ a jak „všechny struny v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká“, řečeno s Jaroslavem Vrchlickým. Leč jedno vím zcela určitě. Vnímání Vánoce se mění, jako se měníme my a zvyklosti společenství, v nichž žijeme.
Zdeněk Müller
Radosti a strasti lidskoprávní civilizace
Touha mít demokracii už nalezla živnou půdu i mezi muslimy, jak prokázala vlna „arabského jara“. Vzdor tomu nepřestává být islám ze všech kultur mimo okruh západního světa nejdůraznějším odpůrcem západní demokracie a s ní spojené koncepce lidských práv. Neřekl bych, že chce Západ zničit. Má jen jinou představu o lidském údělu. Povinnosti člověka vůči Bohu a víře staví nad individuální lidská práva. Z tohoto úhlu kritizuje západní humanismus a atakuje slabiny lidskoprávního modernismu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x