„Největším nepřítelem poznání není nevědomost, nýbrž iluze znalosti“. Výrok Stephena Hawkinga, věhlasného britského fyzika a kosmologa, lze brát za nepřímý antipod pravidla „Hlásejte spornost!“. Řídí se jím kupříkladu současní zastánci kreacionismu, ale dalo by se připsat nemalému množství přesvědčených liberálů. Je namístě se ptát, jak je možné, že otevřená společnost, nabízející téměř neomezenou svobodu k vědeckému poznávání, plodí zároveň namalé úsilí poznávání zpochybňovat a zatemňovat.
„Téměř každý druhý Američan si myslí, že vědci věnují příliš mnoho pozornosti klimatickým změnám vyvolaným člověkem“, prohlašuje Noami Oreskesová, americká historička vědy. Spoluautorka knihy s názvem Prodavači pochybností (2010) publikovala předčasem v renomované revue Science článek, v němž na základě rozboru vědeckých publikací, věnujících se otázkám změny klimatu na Zemi, dokazovala, že výše zmíněný názor velké části veřejnosti v USA neodpovídá skutečnosti. Klimatologická tématika není podle Oreskesové módou, do níž by se s nemírným nadšením pouštělo přehnaně velké množství vědců.
Článek vyvolal kupodivu okamžitě nebývalou negativní reakci. Autorku začalo zajímat, co je příčinou. A zjistila, že proti ní nestojí jednotlivci, nýbrž skupina navzájem se podporujících osobností. Již dříve je sblížila, jak vyšlo najevo, shodná představa ohledně kyselých dešťů a ozónové díry. Tvrdili, že se nejedná o nic závažného.
U zrodu tohoto názorového proudu stáli tři věhlasní američtí vědci. William Nierenberg (1919-2000), Robert Jastrow (1925-2008) a Frederick Seitz (1911-2008). Počátkem 80. let vytvořili Marshallův ústav ( George C. Marshall Institute), konzervativně laděný „think tank“. A prostřednictvím této instituce začali propagovat své myšlenky a názory.
Nic proti takové iniciativě. Leč o jejím zaměření se začnou rodit první pochybnosti ve chvíli, když se zjistí, že jeden ze zakladatel, konkrétně Frederick Seitz, byl zároveň poradcem placeným tabákovou firmou RJ Reynolds. Poradenství ve věci tabáku a cigaret nemusí být zajisté v rozporu s vědeckou činností, leč asi málo spojenou s vědami, které zkoumají změny pozemské atmosféry. Spíše to byl signál k docela oprávněné domněnce, že se dotyční vědci zapojili anebo byli zapojeni do politického projektu, nikoliv do vědecké diskuse o otázkách klimatu.
A jak stručně charakterizovat smysl onoho politického projektu? Vychází z jasné teze: ekonomická svoboda zaručuje svobodu jednotlivce ve společnosti. Je proto povinností ji soustavně a všemožně bránit. Něco takového ovšem neznamená nic víc a nic méně než přijmout závazek stavět ideologii nad vědecké poznání. Samozřejmě s patřičnými dopady: zatemňovat vědecké poznatky nepohodlné ideologickému zadání a ty poznatky, které mu mohou sloužit, naopak stavět do popředí, zdůrazňovat a propagovat. Lidská svoboda je téma svůdné, za něž lze ledacos schovat. Pokaždé se dá najít něco nebo někdo, čemu a komu připsat snahu svobodu omezovat a následně určovat co a kdo je jejím nepřítelem.
Nemálo vědců založilo svoji kariéru na využívání vědy pro potřeby studené války na obou stranách rozděleného světa. Nejen na Východě, ale i na Západě. Skupina těch amerických profesorů, kteří dali svoji vědu do služeb obrany USA proti sovětskému soupeři, začala na konci studené války spatřovat ve vědách zkoumajících změny životního prostředí útočiště komunistických pohrobků a převtělení přežilého totalitarismu.
Stejně tak jako se šíří obava, že vlády chtějí podvazovat ekonomické aktivity, šíří se obava, že se vlády hodlají vměšovat do soukromého života jednotlivce a zasahovat do jeho volby co má a nemá dělat, kupříkladu pokud jde o kouření. Tolerance k tabáku a cigaretám symbolizuje posvátnost individuální volby a ze zákazu kouření se stává esence hrůzy ze státní regulace.
Je přiznačné, že mluvčím a zastáncům „tabákového“ liberalismu je blízké moralizovaní. Zejména pak na adresu tak zvaných intelektuálů, nezřídka s nálepkou naivních idealistů nebo s přívlastkem „levicoví“. Podle archetypální charakteristiky pocházející od britského novináře a spisovatele Paula Johnsona z knihy Intelektuálové (1988), „zaslepení, tendenční, jednostranní, ba dokonce v soukromí mravně zkažení a odsouzenihodní, přesto sebevědomě radící lidstvu, jak se má chovat“, jsou „intelektuálové“ trnem v oku mnohým z těch, jimž vlastní poklesky ve smyslu fabrikování, pěstování a šíření ignorance nevadí. Možná i proto, že věc svobody, zejména té své, považují za posvátnost naprosto nespornou, ba dokonce obdařenou právem snímat hřích i z manipulací a z kouzlení s nevědomostí.
Řada amerických „think tanků“ pokračuje podle vzoru Mashallova ústavu z konce 80. let. Financovány zájmovými lobby, včetně zastánců fosilních paliv, angažují vědce k tomu, aby v otázkách klimatických změn posilovaly argumenty zpochybňující tvrzení o vlivu lidské činnosti na pozemské podnebí a oslabovali „zelená“ fakta. Publikují se knihy, vydávají se odborné zprávy, pořádají se tiskové konference a v médiích se vedou odborné polemiky. Vše vypadá jako věda, včetně nezbytného citačního a poznámkového aparátu a seznamu referenční literatury. Leč toto „vědění“ se nešíří prostřednictvím obvyklých, zavedených a běžných vědeckých kanálů. Žije si svým vlastním životem a bez velkých starostí, jak se financovat.
A tak se vytváří a zvětšuje prostor pro jakousi novou „vzdělanost“, které není v podstatě ničím více než cíleně šířenou ignorancí. Pro tuto tendenci se stal spojencem těžkého kalibru internet. Jakmile jsou zpochybňující argumenty naočkovány do sítí internatu, nelze je ani vyvrátit, ani se z nich vyléčit. Na diskusních fórech se prosadí do popředí a vyvolají nekonečné a jalové diskuse. Ze zpochybňujících argumentů se stává trvalá odkazová báze, zejména pokud dobře předstírají „vědeckost“ a vypadají podloženy věcně a faktograficky.
Navíc svoboda internetu, kterému by mělo slušet být užitečným nástrojem přístupu k vědění, dovoluje poznávat selektivně a nebrat na vědomí subjektivně nepohodlná fakta a argumenty. A tak internet namísto rozšiřování obzorů paradoxně zrazuje své uživatele. Ignorací zahalenou do pláště informovanosti klame a nabízí pochybné jistoty. Hodláte-li se bez předsudků a poctivě seznámit kupříkladu s otázkami změn klimatu, leč může se to týká třeba i islámu a dalších „žhavých“ témat současnosti, na Google nesázejte. Naočkuje vás iluzí znalosti, ale vzdělanost a rozhled vám nezaručí.
