Jan Pohůnek - důstojník v armádě stíhaný za uposlechnutí rozkazu

Janu Pohůnkovi i dalším neoblíbeným hlavním postavám a aktérům kauzy Nagyová, fandím od samého začátku, kdy tato roztodivná tragikomedie započala. Příhodnější slovo pro tuto, již rok táhnoucí se akci, snad ani použít nelze, neboť tragikomedií je drama vážné tématiky s veselými prvky, případně vyústění závažného příběhu ve šťastný konec. O tom, že se pro hlavní aktéry jedná o vážné drama, není pochyb, neboť byť i krátký pobyt ve vězení, není zajisté procházkou růžovým sadem a šťastný konec se pomalu, ale jistě pro tyto osoby začíná přibližovat.

Jedním z nich je i Jan Pohůnek, bývalý ředitel odboru vnější kontroly Vojenského zpravodajství. I on byl stíhán v rámci případu Jany Nagyové, která jej jako šéfka kabinetu tehdejšího premiéra Nečase  v listopadu 2012 údajně využila pro sledování manželky premiéra. Na sledování se podle žalobců domluvila s generály Ondrejem Páleníkem a Milanem Kovandou. Jan Pohůnek byl následně, podle policie tím, kdo na příkaz svých nadřízených Páleníka a Kovandy sledování Radky Nečasové zajistil.

Přijde někomu cokoliv divné na tom, že zajistil příkaz svých nadřízených? Představte si situaci, že jste ve svém vlastním zaměstnání a dostanete od šéfa jakékoliv nařízení či úkol. Budete dumat nad tím, zda úkol splnit či nikoliv, případně proč to máte udělat? Bude vám šéf vysvětlovat do detailu důvody každého úkolu? Pracovní náplní zaměstnance není zjišťování důvodů, proč plnit úkoly nadřízených, ale jejich plnění. A to nemluvě o faktu, že vojenské zpravodajství je jedno z posledních pracovních míst, kde by na zadaný úkol měla zaznít otázka A proč? Jde o natolik důležitou instituci pro zajištění bezpečnosti našeho státu, na které v podstatě závisí i otázka možného teroristického útoku, že jakákoliv zbytečná informace či otázka je nepřípustná. V instituci zabezpečující informace o možném vojenském ohrožení republiky, o činnostech namířených proti obraně ČR a o činnostech ohrožujících utajované skutečnosti v oblasti obrany ČR, není  pro zbytečné otázky prostor. Ať si každý myslí co chce, ale dle mého názoru se zpravodajec Pohůnek zachoval tak, jak měl.  Zabýval by se někdo faktem, pokud by nedodržel předpisy, nesplnil úkol nebo odporoval zadanému úkolu? Byl by nenápadně z místa odstraněn a nahrazen někým, kdo úkol splní. Samozřejmě všude, kde figuruje lidský faktor, může dojít k selhání, ať už omylem nebo úmyslně. Na druhou stranu hledat viníka právě na této pozici, je vážně absurdní a jistě by stála konečně za zvážení i druhá strana mince. Tedy jak je možné, že nějaký státní zástupce dopustil, aby se jakákoliv informace o případném problému právě v této bezpečností sféře dostala od samého počátku bez jakéhokoliv důkazu na první stranu novin a dal tím najevo případným stát ohrožujícím skupinám, že tady u nás jsou dveře otevřeny. Chybělo už jen rozeslat pozvánky pro vstup na naše území.  

Vše se dokola točí kolem aféry a poměru týkajícího se paní Nagyové a Petra Nečase, kteří bez ohledu na vše, část svého happy endu prožili ve svatební den. Pevně věřím, že se najde nějaká Argentinská produkce a časem u jejich příběhu zamáčkne u televizní obrazovky slzu nejedna slečna. Ať celý příběh dopadne jakkoliv, neměl by se zapomenout a nenápadně odstranit z očí veřejnosti fakt, že tu proběhla roztodivná akce, kterou by se měl někdo začít konečně také zabývat. Minimálně už kvůli občanům této země, kteří se na jednu stranu dobře baví, ale na tu druhou i legrace má své hranice.

Jan Pohůnek byl v červnu loňského roku obviněn ze zneužití Vojenského zpravodajství z důvodu zajištění sledování bývalé manželky premiéra Nečase. Ve vazbě strávil měsíc a čtyři dny, dokud nebyl propuštěn na pokyn Vrchního státního zastupitelství v Olomouci na svobodu, kde pokračovalo jeho vyšetřování. Dne 30. června 2014 rozhodl obvodní soud pro Prahu 1 pro zastavení jeho stíhání, neboť jeho jednání nebylo trestným činem. Žalobci pochopitelně podali opravný prostředek, a tak se případem bude zabývat Městský soud v Praze. Věřím, že rozhodne tak, aby tato nebetyčná fraška pro někoho, kdo jen plnil svůj pracovní úkol v podstatě v zájmu nás všech, konečně skončila. V zájmu nás všech je míněno ve smyslu zodpovědnosti v plnění úkolů na této pozici, neboť pokud by někdo postupoval jiným způsobem než on, mohlo by to mít pro naši zemi třeba jednoho dne i jiné fatálnější následky, než je tento případ.  

To, čím zajisté musel za poslední rok projít, si asi málokdo z nás dokáže představit. I když jej soud očistí od původních obvinění, nálepku obviněného mu nikdo nevezme a všude se najde někdo, kdo bude na jeho jméno koukat skrz prsty. Tak to prostě chodí. Nemluvě o pošramocené psychické stránce, která je pro každého z nás tím nejhorším trestem, ať už si jej zasloužíme či nikoliv.

Den 30. června 2014 snad dokázal otevřít oči i tomu poslednímu, kdo stále předpokládal, že celá akce započatá v červnu loňského roku, je založena minimálně na faktech prokazatelných u soudu a celá akce také podle všech indícií dopadne opravdu odsouzením vyšetřovaných osob. Ani se nechce věřit, že je to již rok, kdy půlnoční těžkooděnci zatkli Janu Nagyovou a následné snímky, jak ji za sebou doslova vláčí v lodičkách přikurtovanou k pasu zakuklence, obletěly následujícího rána celý svět. Jak ten čas letí! Tak snad příště, až rok se s rokem opět sejde, budeme zas o něco moudřejší.

Dnes, a ve své podstatě ani dříve tomu nebylo jinak, se nepopulární věci nahlas moc neříkají. Nemluvě o stádovém myšlení, být na té většinové straně. Je pravou, že v poslední době mnoho příznivců olomouckého vůdce Ištvána začíná obracet, a to právě po rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 1, zastavit stíhání zpravodajce Jana Pohůnka, generálů Ondreje Páleníka a Milana Kovandy, kterým původně za zneužití pravomoci hrozil u soudu trest až tři roky vězení. V neposlední řadě je tu i rozhodnutí soudu týkající se Jany Nagyové, znějící roční podmíněný trest s odkladem na čtyři roky včetně zákazu působení po stejnou dobu ve státní správě. To vše, po roce této tragikomedie. Musí následovat ještě poslední výkřik i pokus zachránit celou kauzu dalšími rádoby monstrózními obviněnými, ale na to už je příliš pozdě. Pokud tedy v tomto případě bylo vůbec někdy včas.

Nesoudím, zda měl nebo neměl být někdo obviněn, ale způsob, jakým celá tato akce proběhla a jak si na ní někdo snažil vybudovat kariéru včetně nepřehlédnutelného politického podtextu celé kauzy. Pro rozhodování o vině či nevinně tu máme naštěstí stále ještě nezávislý státní orgán vykonávající soudní moc, justici.