Pracovní nálada nic moc. Ředitel má už pár dní nějakou alergii, údajně je to z vyčerpání, je celý opuchlý a vypadá jak vodní meloun.
Pracovní nálada nic moc. Ředitel má už pár dní nějakou alergii, údajně je to z vyčerpání, je celý opuchlý a vypadá jak vodní meloun. Maskuje to obrovskými slunečními brýlemi ala přerostlá moucha cece, vypadá fakt děsně, tím myslím hůř než obvykle a to je co říct. Navíc jsem musela druhý den s melounem vyrazit na veletrh, kde máme firemní stánek. Říďa vypadal o něco líp, ráno mi udělal přehlídku v různých slušivých brýlových modelech, panoptikum neskutečné, nakonec si ale stejně nechal ty svoje dioptrické, už celkem splaskl.
Na veletrhu relativně poklidno. Ranní kávu ředitel výjimečně nechtěl, protože se bál, že by se mu ta alergie mohla zase zhoršit, tak jsem si ji dala sama a aby byla zachována úroveň kávových dýchánků v jeho podání, vylila jsem si to na kalhoty tentokrát já. Když jsem se vrhla do police pro utěrku, vytáhla jsem šéfovi modré slipy, tak nevím, co tam v pátek dělali, a vzhledem k tomu, že tam byl jen s výrobním šéfem, to raději ani vědět nechci. V půl desáté přišel „na návštěvu“ nový obchodní zástupce. Usadil se tam jak doma a statečně vydržel až do dvanácté hodiny, kdy už musel šéf jet na nějakou rodinnou oslavu, takže nového kolegu jemně vyhodil. Toho to evidentně dost zklamalo, protože čekal, že ho říďa vezme na oběd. Rozladění nového koně bylo asi natolik nervydrásající a očividné, že se šéf nakonec aspoň rozhodl, dát si ještě před odjezdem s obchodním na rozloučenou kávu. Chtěl jen slabou hruškovku, něco jako kávový čaj. Obchoďák kávu evidentně nepije vůbec, ale aby nebyl pozadu a neurazil, tak chtěl taky jednu, tak jsem mu uvařila jeden silný trhač srdcí, aby si to užil, zatím moje sympatie nemá. Nakonec jsme si to užili všichni, protože jsem v dětinské radosti ty šálky s kávou přehodila, takže šéfovi se jen zamlžily brýle, ale přežil.
V sobotu náš menší pes vyprovokoval rvačku s vlčákem a náš větší pes, který šel jen náhodou kolem a do ničeho se nehodlal plést, jak je jeho dobrým zvykem, to odnesl roztrženým očním víčkem. Takže dopoledne jsme trávili na veterině, ale zatím mu to neoperovali, zítra mám dovolenou a jedeme na kontrolu, tak se uvidí. Jsou tam na něho moc hodní.
Kontrola děsná, v čekárně jsme čuměli asi dvě hodiny, protože doktoři měli zrovna poradu, bylo tam psů jak psů. Ten náš byl v pohodě, ostatní ho nezajímali, ale jen do té doby, než přišel nějakej pes tak o 20 kg těžší a o 20 cm větší než on, tak to se chtěl navzdory své mírumilovné povaze rvát, asi aby jim dokázal, že ten šrám má z pořádný psí rvačky, je to vůl. Nicméně v ordinaci byl v klidu, doktorka povídala, že takovýho flegmatika tam ještě neměli ani v narkóze. Trpělivě seděl, hloupě civěl, co mu dělají s okem, mu bylo úplně šumák. Tak jsem ušetřila za uspávací injekci. I když mě to pak mrzelo, tenhle výdaj byl na velitelství předem schválen, tak jsem ji mohla fásnout domů a měla bych klidný večer a velitel sny jak Maxipes Fík.
......
