Taky jsem se rozhodla, že v budoucnu zkusím tolik nekňučet, protože jsem si uvědomila, že to moje permanentní stěžování je na vině, že já jsem u nás v rodině ta, na kterou se musí brát věčně ohledy. A to mám hlubší hlas než ty.
Tak u nás na východním venkově pohoda, na dalekém západu to vypadá dle očividného sestřiných odhodlaných zpráv na velké či aspoň menší změny: „Manžel hlásil, že mi objednal nový šicí stroj, přijde příští týden. A dokonce model o stupeň lepší, než jsem vybrala já, udělali mu cenu. A dokonce roku chce můj drahý choť zrekonstruovat moji pracovnu, abych tam na ty stroje a na všechno měla místo. Sama tomu nevěřím, znáš ho, plno řečí, německých k tomu a skutek utek, ale uvidíme, jak dlouho mu to nadšení vydrží.
Taky jsem se rozhodla, že v budoucnu zkusím tolik nekňučet, protože jsem si uvědomila, že to moje permanentní stěžování je na vině, že já jsem u nás v rodině ta, na kterou se musí brát věčně ohledy. A to mám ještě hlubší hlas než ty. Jednou jsem četla výsledky výzkumu, podle kterého se ženám s vysokým hlasem daří úspěšně se vydávat za neschopná mláďátka, no ale za mě mluví činy.“
No, vyspali jsme se všichni do růžova, někteří do bleděmodra, ale zatím to v dojčlandsku na velký frkec nevypadá, i když malé odhodlání změnit kdeco tu ještě pořád ve vzduchu trrrrochu visí: „Zdravím na venkov, dneska ti opravdu volat nebudu, nechám tě v klidu pracovat a taky se na něco konečně vrhnu. Manžel se teprve obouvá, vypravit ho do práce je těžší jak vypravit dítě do školky, to mi věř.
Dneska přijede Zuzanka, musím jí spravit šaty, co už tady dlouho leží, donesla je asi před měsícem a říkala, že to nespěchá a najednou se nemůže dočkat. Ani jsem je nemohla najít, už jsem se bála, že jsem to vyhodila se zbytkama látek do koše.
Teď jsem šla na záchod v domnění, že už je choť pryč, a nachytám ho, jak si piluje nehty v koupelně. Než se ten chlapec vypraví... konečně je pryč.
Ježíši choť už je zase zpátky! Zapomněl venku celou noc picygl, tak ho jde schovat, protože má vlhké sedátko a dneska jede autem.
Jinak včera přišel šestistránkový dopis od naší společné přítelkyně Markéty, historie jejího manželství, až jsem slzu uronila. To nejsmutnější mně připadá, že pořád ještě pochybuje, jestli jen nenafukuje drobnosti z nudy, protože čas na to při svojí lenosti (slova jejího manžela) má. Jinak mi to přijde klasický model – její muž nechce doma žádné návštěvy, žádné přítelkyně (jen jí otravují hlavu svými nesmysly), vyčítá, že je děcko nevychovaný, bordel doma a ona se jen válí a rozhazuje jeho peníze a neváží si skutečnosti, že při svojí neschopnosti takový poklad jako je on vůbec urvala. Bydlí v domě u rodičů, ale mají i byt, který pořídili jako společnou investici, tak má její muž i kam jít. Byl tam chvilku, kufr si šel teatrálně půjčit ke tchánům, aby viděli, kam ho dcera dohnala, ale za dva dny byl zpátky, myslel si, že už bude vytrestaná a přestane blbnout. No jo, jsem toho plná, hlavně se zase stydím, jak si pořád stěžuji, když pomyslím, že máte všichni opravdové problémy.“
No tak to je jako přes kopírák. Slyším doma to stejný. Ale moje manželská poradkyně je pro rozvod a já s úžasňákem stáří trávit nemíním, tak uvidíme. S vysavačem je sranda a to jsem si na doražení včera poranila tlamičku (školkovní pracovní úraz), páčto jsem lepila poslední kiri model do školky, už vod toho bude pokoj, ale měla jsem plné ruce papírů, tak jsem si, bůhvíproč, strčila izolepu do pusy, na chvilku, a vzápětí ji strhla, abych přilepila louku, samo i s kůží, málem jsem se ..., co ti mám povídat, krve jak z vola, bála jsem se, že budu mít oteklou hubičku, ale kupodivu už to není to vidět.
Dneska to byl navíc ve školce děs, asi nějaký erupce na slunci, dětičky řádily jak tajfun, počůrala se nejen Magdička, ale pak přišla i Sárinka s mokrejma spoďárama a když jsem uklízela pyžamka, tak je měla mokrý i Maruška. Moje oblíbená „blond matka“ byla celá rozrušená, co jako teď s tím pročůraným oblečením, asi čekala, že to vyperu já, tak jsem nekompromisně zavřela dveře a nechala ji svému osudu v šatně. Poslední kiri model je hotový, to je bavilo nejvíc, aspoň na chvilku se zklidnili, byly to poslední dvě krabičky, tak teď už můžem jen vyhlížet hračky za odměnu. Třeba vyhrajeme a dovezou jednorázový papírový pyžamka pro chronické počůránky, aby se matinkám nedělaly zbytečně vrásky, páčto jiných starostí evidentně nemaje, budou ty dnešní „nehody“ během poledního spánku řešit jistě ještě hodně dlouho.
..............
