Zatím všechno v pohodě, záda mě nebolí, kokos jen lehce, močák močí, dítě je v dobrém rozmaru, co víc si můžu přát. Snad jen nekontrolovaně žrát a hubnout, to by se mi fakt líbilo.
Nemoci máme úspěšně za sebou, nakonec přijela babí, berunka jde do školy až v pondělí, Tak jsme měly holčičí večírek. Koupila jsem víno a většinu ho i sama vypila, babí si taky skleničku dala, tak docela pohoda. Stěhují se nám nájemníci, asi už na velitelovy připomínky nemají nervy. Pro zajímavost jsem hledala velitelovo chování na internetu a zdá se, že má vzteklinu. Staří nájemníci budou už jen do konce října, včera přijeli dva chlapci z realitky a byli nadšení, dneska přivezou i klienty, nějaký pár s šestiletou holčičkou, tak kdyby se nastěhovali tihle, bylo by to ideál, uvidíme, jak to dopadne.
Na divokém západě velká pohoda není, švagr pracuje dle jeho slov na důležitém projektu, tak se v posledních dnech vrací až po sedmé z práce, dneska musel dokonce práci přerušit, aby si cviknul, protože z bezpečnostních důvodů mají dovoleno pracovat jen deset hodin v kuse a on toho měl mnohem víc. No nevím, jak tohle pracovní nasazení dlouho vydrží. Dneska si postěžoval, že snad do práce nechodí pro to, aby měl jen hodinu pauzu a jinak POŘÁD něco dělal. No i mě to přijde na německé poměry neslýchané. Ale příští týden se ten „projekt“ musí odevzdat, tak snad vod toho bude brzo pokoj, nebo se ten chlapec upracuje k smrti.
Tak berunka je konečně zdravá jako řepa, teď jsme tady s protestama nasmolily jednu úlohu do školy, zbytek zítra, mastí to děsně, ale já jsem to mastila podobně, tak ani nemůžu dost obracet oči.
Berunka sice do školy fičí, ale pro změnu nefičí švagr do práce, hlásí sestra. Je tak přepracován, že se rozhodl zůstat dneska doma a to vzdor skutečnosti, že je momentálně tak strašně vytížený. No, snad se ta firma bez něj jeden den obejde bez následků. Sestra začala cvičit pilates, páčto opět tvrdí, že někde nahmatala kus špeku a nebylo to v ledničce. Snad jí to nadšení chvíli vydrží, protože jak říká, už ten program z dvd zná skoro zpaměti, tak to jistě brzy zvládne i bez videa, protože tu silikonovou paní s jejím homosexuálním pobočníkem Jeffem už nemůže ani vidět.
Ale jinak pilně šije a slíbila mi kožešinovou vestičku na zimu, protože na západě je údajně taková chlupatá vestička v letošní sezóně hit a moje ledviny jí ještě poděkují. Možná to vyjde na dvě vesty a poděkují naší drahé tetě i ledviny neteře.
No tak snad to tak bude, budit se kvůli ledvinám v noci mě neba, dost nočních můr mám i tak. Zrovna včera mě velitel ukecal, že se budeme dívat na nějaký horor Žraloknice, což byl vojensky vyvinutý mutant, kombinace žraloka a chobotnice, který se samo vymkl kontrole, utekl a vraždil, co potkal, no klasika, já tyhle filmy nesnáším a roky pak panikařím i kvůli bazénu, ale nakonec jsem svolila a byla to taková číčovina, že toho jsem se nemohla bát ani já. Byl to starý film, takže propracovanost žraloknice se rovnala slušné atrapě z modelíny, ale páčto mám vsugerované, jaký je to pro mě stres, tak se mi zdál vodní sen úměrný tomuhle čajíčku, čistila jsem obří akvárko, kde byla největší ryba velikosti nedonošené neonky, ale pořád mi všechny různě vyskakovaly a chcípaly, nemohla jsem je vůbec uhlídat, hrozný starosti.
No tak vestička ani slušivý ledviňáček zatím nikde, tak jsem musela opět k MUDr. Nebylo to tak strašný, už začínám být normální mazák, dokonce jsem se seznámila s jedním důchodcem a dle jeho hlášky na rozloučenou: "Tak zase příště, slečinko!" usuzuji, že na tom budeme dost špatně asi oba dva. Stihla jsem i zubařku, sice říkala, že se mi ulomil nejen kousek zubu, ale i kousek kosti, ale žádný zánět nenašla, tak mi to jen bezbolestně zaplombovala, tak snad dobrý. Jdu se naobědvat, jestli mě ovšem předtím dostatečně nezasytí ta hrst prášků, který jsem dostala, a fičím do školky.
Zatím všechno v pohodě, záda mě nebolí, kokos jen lehce, močák močí, dítě je v dobrém rozmaru, co víc si můžu přát. Snad jen nekontrolovaně žrát a hubnout, to by se mi fakt líbilo.
