66. Monstrózní poprsí a monstrózní ostuda

Léto sice v plném proudu, ale lehce se ochlazuje. Sestra se chystá migrovat na svou letní návštěvu na divoký východ za rodinou, tudíž i k nám, a jako obvykle je ve stresu, jak říká „tu emigraci nám byl někdy čert dlužen“. Navíc má novou zákaznici na šaty, paní s monstrózním poprsím, tak panikaří, že to bude monstrózní ostuda.

U nás celkem pohoda. Včera jsem brala dětičky do aquaparku, samo nechtěly domů, v půl šesté jsme byly konečně zpátky, ale remcaly, že ten lístek je snad na celej den, tak kam ten spěch.

Jo, veliteli se uzdravil ten slepák, nebo spíš už o něm nemluví, tak mu asi narostl novej, lepší. Očekává na víkend návštěvu spolužáka z Polska, ptala jsem se ho, jestli je nechce vzít do nedalekého westernového městečka, ale náš doktor Halíř říkal, že tam byl loni a nic moc, doma budem.
Sestře se ozvaly další zákaznice, ale asi z toho nic nebude. Místní německé soudružky mají dle jejího názoru na milimetr přesné představy stran barvy, střihu a materiálu a na to naše česká výtvarnice nemá nervy. Švagr byl pro změnu u alergologa (kvůli tomu svému častému zvracení), přišel s tím, že má zhubnout a s podezřením na nedostatek vitamínu D. Ale to se prý v záznamech neobjeví, je to jen mezi námi, říkal pan doktor, kolegové, otroci školní medicíny, prý neradi vidí, když se nepoužívají konvenční metody. A to se nedávno švagr smál jako blázen historce o nějakém lékaři, který zastává teorii o tom, jak důležité je mít to správné křestní jméno. Veškeré zdravotní problémy prý pramení z toho, že někteří rodiče dávají dětem jména, která nekorespondují s jejich duší, a má prý výborné výsledky s těmi, kteří si na jeho doporučení jméno změnili.

No nic, pouťovou návštěvu rodného města máme za sebou. Kupodivu to proběhlo nezvykle v klidu. Rodiče se tvářili, že mají doma pohodu, byli se koupat v nějakém rybníce a hrozně si to užili. Piknikový koš, co mají od sestry, je naprosto úžasný a pořád ho používají, maminka neví, co by si bez něj počala. Berunku sice zarazilo, že mají ty příbory ještě zabalený v igelitu a že nesmí odepnout hrnek, protože jde pak špatně připnout zpátky, ale trvali na tom, že piknikují jak o život.

Sestra i nadále „řeší“ manželovy zdravotní problémy, což je asi náročné pro oba: „Jak s manželovou dietou nevím, teď tvrdí, že má alergii na rýži – jeho vlastní diagnóza. Posledně, když jsme byli v sushi baru (sushi = rolky z rýže) přednášel personálu, že si jako desert opravdu nemůže dát rýžový puding, protože má na rýži alergii. A včera z něho táhnul párek, byl koupit novou žehličku a u obchoďáku byl stánek, kterému neodolal. Tak bych to viděla, že si dřív raději změní to jméno, než by se vzdal jídla.“
No, oni to nějak zvládnou i bez naší pomoci.

Jinak monstrózní šaty pro monstrózní zákaznici kupodivu padly jak ulité, tak byla hned lepší nálada. Paní Monstertitenbachová v těch osmi metrech rudého saténu sice podle sestry vypadá jako březí slonice, ale moc se jí to líbilo a manželovi taky, vzala si svého s sebou.
Aby nebylo těch zdravotních potíží na západě ale málo, udělal se setře na hrudníčku „jakýsi důlek“. Švagr trvá na tom, aby šla s tou dírou k lékaři, konkrétně na ortopedii, ale sestra odmítá ukazovat někde někomu takovou prkotinu, takže ona zase trvá na tom, aby šel s ní do ordinace a všem přísahal, že to byl jeho nápad a tím pádem to bude jeho ostuda. Ty starosti jim fakt nezávidím.

My máme úspěšně za sebou zahraniční návštěvu, polští přátelé byli hrozně milí, rozumím jim sice prd, normální tataři, a velitel byl málokdy ochotný mi přeložit, co říkali, ale většinou na tom trvali, takže jsem i něco pochytila. V pátek s náma byli na koních, polský kumpán nikdy neviděl takové zvíře zblízka, tak byl jak u vytržení. Oba se svezli, zážitek veliký. Včera jsme byli v naší oblíbené galerii, začala dětská výstava hraček, údajně tento rok poslední, tak jsme se byly rozloučit. Berunka si na památku koupila látkovou nudličku kočičku cca 15 cm a nikam se teď bez ní nehne.  Odpoledne jsme byli ještě všichni na nedalekém hradě, velitel šel návštěvě překládat do hradu prohlídku a my hlídaly jejich psa, berunka byla nadšená, že se o něho může starat, je ještě malinkej, tak se chce pořád mazlit a spát někomu na klíně, plyšák hadra. Večer jsem je měla zavézt do vedlejší vísky do hospody, že pak dojedou zpátky vlakem, ale berunka se od nich nechtěla hnout, takže jsme nakonec seděli v hospodě na zahrádce všichni, berunka si tam našla kamarádky, takže tři hodinky utekly jak nic. Když kámošky odešly, dolehla okamžitě únava, takže spadla ze skluzavky, pak z houpačky a nakonec z lavičky i s právě přineseným čajem, který mi celý vylila do klína, kupodivu to docela ustála, tak jsme se sbalily a doma spadla rovnou do postele, kde okamžitě usnula a kdyby jí ráno nevzbudilo to štěně, tak spí dodnes.

.............