"S nemocnými to neumím, ať už jsou to nemoci opravdové, nebo simulované, zvlášť když to vždycky rozhodí program.“
Tak máme za sebou návštěvu velitelova otce a jeho žen. Semetrika ze semetrikova byla ve formě jako obvykle, nová žena si na tu bývalou stěžovala, kdykoli se vzdálila na víc jak dva metry od nás. Krize přišla až na konec, když začala starší prudičová zjišťovat, kde máme vystavený zlacený talířek s egyptským motivem, co nám minule jako velkou vzácnost přivezla. Dohadování veliký, velitel tvrdil, že neví, kam jsem to vystavila, já tvrdila, že nevím, kam si to dal. Nakonec jsem ho našla na poslední chvíli na okně v posilovně pod velitelovýma medailema, takže vlastně na čestným místě, sice lehce zaprášenej, ale pohroma byla z nejhoršího zažehnána. Po o jsme vyrazily s kamarádkou do zahradnictví pro kaktusy. Berunka si vybrala dva super kusy ke svým šestým narozeninám a pak jsme se stavily na kávu a na dětský hřiště, zbytek odpoledne prostě pohodička.
Ráno se Berunka vzbudila s nadšeným: „Konečně jsem se zbavila té pětky!“ Je fakt, že se na ty šestý narozky těší tak od tří let, asi proto, že ji pořád všichni otravovali, jestli už jde do školy. Takže pořád skučela, že už chce mít šest, když na ně vypadá, a je to tady. Konečně je tady taky hezky, tak zítra po práci zaskočím nafouknout nafukovací pirátskou loď, co jsem jí pořídila místo bazénu na terasu, aby bylo překvápko. Až se vrátíme se spoluškolkovníkem z koní, tak můžou spolu řádit. Ve čtvrtek slaví ještě s kamarádkou, v pátek jedeme slavit se sousedama na trampolínu do vedlejší vísky a v sobotu musím upéct společný dort pro berunku a dvě další holčičky, co mají taky naro a slavíme dál. Ale aby se všechno netočilo kolem berunky a jejích narozenin, už mám doma první vánoční dárek, letos jsem fakt v předstihu. A příští týden už jsou letní prázdniny, tak se těším, jak kdybych je měla mít já.
Sestra až v tak dobrém rozmaru není, i když si ušila nové černé šatičky na taneční večer, nicméně věčně poblinkaný švagr se opět vzbudil ve tři hodiny ráno, aby vystřelil směr koupelna, kde taky hodlal celý den zůstat. Má to čím dál častěji. A sestřiny komentáře : „Začíná mě to pomalu ale jistě pěkně štvát. S nemocnými to neumím, ať už jsou to nemoci opravdové, nebo simulované, zvlášť když to vždycky rozhodí program.“ mu na náladě asi nepřidají.
Tak další den oslav máme za sebou, opět nadšení veliké. Poslední narozeniny ve školce si berunka užila, navíc měli výlet na mláďátka na místní statek. Odpoledne jsem pro ně jela dřív, protože mi učitelka volala, že je spoluškolkovníkovi špatně, tak jsme odřekli koně. Malýmu kumpánovi se při pohledu na pirátský člun s vodou udělalo líp, tak tam řádili docela dlouho, ale fakt není ve své kůži. Večer odpočívali už jen u pohádky, než si ho mamina vyzvedla, ale vychvalovali si to labůžo ještě dlouho. Bylo krásně, teplá voda z vodovodu plus kýbl mýho potu, kterej jsem vycedila při nafukování = úža mořská lázeň. To jsem si sice trochu zapřeháněla, ale stálo mě to sil nepočítaných, ale co by člověk pro ty pišišvory neudělal.
Tak poslední tři dny školky a máme prázdniny. Já taky. Budu hned jedenáct dní doma, tak se těším. Právě přijel opálený šéf z obvyklé týdenní dovolené v Chorvatsku, vypadá lehce nervózně, určitě celej týden myslel jen na to, co se tady děje, nebo spíš neděje. Zítra nevím, kdy dorazím do práce, musím ráno do velkého města, aby si likvidátor vyfotil můj promáčklý kufr u auta, snad se nějak rozumně vrátím, je to poslední den. Pak budu dloooouho doma a budem výletovat až se z nás bude kouřit. Berunka je nadšená, co všechno musíme pořídit do školy. Dostaly jsme mega seznam, tak budem taky dloooouze nakupovat.
Sestra stále bez nálady, ztratila peněženku s hotovostí cca tři Eura, ale se všemi doklady a po divoké jízdě zpátky do města ji zase našla. Nicméně je z toho celá zničená.
Tak pojišťovnu mám úspěšně za sebou, docela těžko jsem to hledala, ale nakonec se zadařilo. Venku telefonoval v autě pošuk jak vyšitý, tak jsem byla nadšená, že jsem ho mohla předběhnout, protože vypadal, že bude pěkně prudit. Uvnitř seděl příjemný starší pán s knírkem, usmíval se, ptal se hned, co bych ráda, tak říkám taky s úsměvem : „Pan Havlíř?“ a on na to : „Ne, ne, ten venku v autě telefonuje“. No, co vám mám povídat, většího pitomce už jsem dlouho neviděla. Vylezl z auta asi za dvě minuty, ve vytahanejch teplákách vytaženejch až pod paže model ala dupačky, to vůbec nepřeháním, vypadal jak manžel staré Voráčkové z kravína. Dlouhé šedé vlasy, kecky, batoh, dokumenty v rezavém kufříku, no fakt hrůza a děs. K mému překvapení byl ale hrozně příjemnej, děkoval mi několikrát, že jsem přijela a nemusel on nikam za mnou, protože toho má hodně. No, s tím stylem práce, co předváděl, se nedivím. Takže teď už jen můžu v klidu čekat, až policie došetří toho řidiče, co do mě vrazil, a odvézt auto do servisu. Dneska musím v práci nachystat všechno, co musí odejít po dobu mé dovolené, ale není to samo tak hrozný, stihnu i oběd a kávu. Odpoledne bereme oblíbeného spoluškolkovníka a jedem oslavit začátek prázdnin do vedlejší vísky na trampolínu. Zítra a pozítří máme koupaliště, zítra s náma ještě fičí malej kumpán, toho tam pak předáme babičce a v pátek už jedem samy. Berunka dneska kňučela, že chce na dovolenou, tak možná vyrazíme na ranč za Bratislavu, jestli se domluvím s velitelem. Vedle ranče je termální aquapark, co víc si přát, navíc po cestě dinopark, uvidíme, snad najdu krmiče pro toho černoprdelníka v kotci (velitelovu psí lásku) a vyrazíme aspoň na pár dní.
Sestra už je taky v lepším rozmaru, švagr přestal zvracet, přestože byla v plánu víkendová návštěvu přátel a bohatý program, dokonce večeřel, sám, protože sestru po dlouhé, dlouhé době (to jsou její slova) chytla deprese a nemohla ani jíst. Navíc jejich avizovaná návštěva volala, že budou samozřejmě nadšení, když stráví celý víkend zavření u nich v obýváku, pokud bude švagrovi opět špatně, tak už je dle sestry úředně potvrzené, že je jediný netolerantní sobec v okolí, protože ona teda nadšená být odmítá.
...............
