Věřím, že švagr dělal, co mohl, bohužel se ukazuje, že jsem vzdor všem náznakům žila v ilusi, že mám to tělo, tak nějak na svůj věk. Ale dvojitá brada mě nenávratně vyvedla z omylu.
Zdravím opět ze své dobře placené práce. Včera jsme se měly úža, na krvi dobrý, jela jsem nakonec sama. Všichni měli lehce vyšší tlak, ale všechny vzali, protože krve nedostatek, tak to svedli na počasí, který stojí fakt za prd. Po o jsem vyzvedla berunku s ploutvema ve školce a šly jsme plavat. Byla nadšená, že má "bláně", tak skákala jak o život. Vždycky se vynořila, vyplila půl litru vody a zpívala: "Utopený děcko, co chce umět všecko". Po plavání jsme byly ještě u spoluškolkovníka a na šestou večerní jsme jely do města na monster truck show. Berunka byla úplně konsternovaná, tleskala jak divá. Bylo to akční. Asi v polovině dali na ten jeden vrak nápis taxi a chtěli dvě dámy z publika, aby se nechaly svézt na dvou kolech. Naše děcko se hned hrnulo, tak jsem ji odchytla, že děti teda rozhodně nemyslel, tak mi dotčeně hlásí: "No tak musíš jít ty." Nebudu vás napínat, tam by mě nikdo nedostal a rvačka o ty místa teda nebyla. Vytáhly dvě nedobrovolnice víceméně násilím a strčili je neuvázaný do auta s tím, aby se pořádně držely kliky. Ječely jak sirény, sama bych to nezvládla líp. Dneska navzdory optimistickým předpovědím opět prší, tak budeme doma. Musíme lehce uklidit a vyprat a taky vytřídit nějaký starý hračky, aby se tam vešly nový narozeninový, až přijde čas.
V neděli jsem pekla domácí kinder řezy, ale nějak se mi nedařilo rozpůlit tenký plát na dva ještě tenčí. Pak se mi srazila šlehačka a velitel mi pořád brousil za zadkem a radil a nadával, jak jsem protivná, no děs. Nakonec vymajznul, tak jsem to zdárně dodělala, uklidila a v tom vidím na naší zánovní černé kuchyňské desce asi pět půlcentimetrových teček, jako kdyby tam někdo savo nakapal, to mě dorazilo. Vůbec to nešlo vyčistit. Už jsem propadala normální depresi. Pak jsem se, nelžu vám, asi po pěti nekonečných minutách drhnutí natáhla na okno pro jar a tečky zmizely. Nakloním se zpátky a tečky jsou tam znovu. Nebudete tomu věřit, jen tam prosvítalo slunko přes žaluzie a já jak blbá tupá kočka, co honí po zemi světýlka, jsem to málem obrousila drátěnkou.
Od včera nám blbne centrum, tak nemůžu psát e-maily, ale nefunguje mi to jen v práci, to zavání nějakou sabotáží shora.
Jinak pohoda. Odpoledne jsme měli se školkou na hřišti skákací hrad, naštěstí jim ho dali pod stromy, ale i tak ze všech lil pot, je děsný vedro. Berunka se tak rozpumprlíkovala, že nemohla do půl desáté večer usnout. Ráno byla už v půl šesté vzhůru, jsem zvědavá, kdy jí padne hlava. Odpoledne jdeme ke známým ze školky omrknout novou trampolínu a domluvit se na prázdniny, protože by tam měla berunka s klukama pár dní strávit u bazénu, tak snad to zvládne. Zítra jedeme poprvé do venkovního bazénu. Berunce jsem včera koupila nový plavky s podprdou, tak se nemůže dočkat. V sousedním městečku jsou ty bazény vyhřívaný párou, tak je tam krásně teplá voda, už se těšíme.
Sestra prohlédla a zkritizovala fotky z narozenin našich rodičů, moc ji neuspokojily, jak píše: „Věřím, že švagr dělal, co mohl, bohužel se ukazuje, že jsem vzdor všem náznakům žila v ilusi, že mám to tělo, tak nějak na svůj věk. Ale dvojitá brada mě nenávratně vyvedla z omylu. Co nadělám. Na straně druhé, pokud nemám jiných starostí, tak je to taky dobrý. I když teď zrovna jiných starostí mám, hlídáme dalšího jacka russela, sousedovic Lucy, která je trochu hysterická a navíc má něco s očima, tak jí musím kapat oční kapky. Už jsme to zvládli dvakrát, chlístla jsem jí to do těch jejích vypleštěných bulviček, pěkně jí slzely. Ale po městě se šušká, že není úplně rasově čistá. Údajně byl její děda čivava, proto ty problémy s očima. Alespoň vidíš, jaká je to rodina.“
No, popravdě, mě ty fotky taky docela vyděsily, hrůza. Já když tu hlavičku nedržím, jak mám, tak děs, jak se mi ty brady a krky perou o místo na hlavě, kde je ho očividně málo. Dokonce jsem si včera našla nějaký cviky na lalok a cvičím a hned jsem vyhodila lalokotvorný polštář z postele. Na zlepšení nálady jsme nakonec vyrazily s berunkou do nedalekého městečka, kde slavnostně otvírali nové koupaliště. Bylo sice trochu chladno, ale berunka se aspoň na chvilku vysvlíkla z riflí a brouzdala brouzdalištěm. Dětská šou taky ušla. Daly jsme si pštrosí pečený maso, berunka prolezla hřiště, ochutnaly jsme novinku ovocnou šťávu sirupek a jely domů.
Tak jsme ještě jednou probraly ty fotky z narozenin společně se sestrou a došly k jednoznačnému závěru : Je to velitelova vina, vo tom žádná! Všichni jsme přibrali, pár brad navíc taky máme, když blbě stojíme, ale kdyby nás fotil ve vhodnějších příležitostech a vhodnějších pozách, nebylo by to tak špatný. Ale bohužel nefotil tolik, navíc se docela brzo opivil, pak to tak vypadá. Sestra to shrnula jasně: „Myslím, že máme pouze dvě možnosti, buď švagra obvinit, že nebyl ten den jako fotograf ve formě a bral nás z úhlů, co já vím z jakých, nebo si musíme nalít čistého vína a připustit, že jsme (s výjimkou dětí, samozřejmě) mimořádně ošklivá rodina.“ Já jsem pro první variantu a už o tom prostě nebudeme mluvit.
............
