Škoda, jak říká, mohlo se to pozitivně projevit na sestřinné disciplíně. Ale protože ví všechno nejlíp, už teď je jasné, že si ta kravka řekne moc.
Nálada výborná od východu až na západ, snad to tak vydrží. Sestra prodala další historické šatičky ze svojí dílny, tak má důvod ke spokojenosti, nicméně zase lehce remcá, protože jim zdražili nájem. Je za tím nepochybně žena majitele domu, jak sestra vydedukovala, neboť jemu je to celkem jedno. Ona je doma a, aby byla nějak užitečná, namlouvá si, že se stará o ten dům. A to si sestra zrovna plánovala se odstěhovat se šitím do spodního patra, ale protože ví všechno nejlíp, už teď je jasné, že si za ten nájem řekne ta kravka moc. Škoda, jak říká, mohlo se to pozitivně projevit na sestřinné disciplíně. Mohla by si stanovit něco jako pracovní dobu a neběhat od jednoho k druhému, z kuchyně do obýváku a taky by byl v bytě trochu pořádek, kdyby měla na šití dílnu jinde.
Ale i tak má tempo slušné, moje šaty jsou skoro hotové, údajně nařasené na tolika místech, že jsou víc než lichotivé. Švagr se těší na plánovanou taneční dovolenou, sestru děsí, že tam budou jediný manželský pár, tak uvidíme, jak to ustojí.
Já jsem v práci, smolím prospekty na příští týden na veletrh a zítra jdu ráno na kontrolu s podvozkem (se svým vlastním). Navíc chci zítra vysmahnout hned po obědě a pojedeme si s křepelkou zaplavat. Večer nafókla všechno nafukovací, co našla, včetně krokodýla, tak budeme muset večer udělat přísný výběr. Včera jsme byly nakonec u sousedů, velitel sledoval doma hokej, tak jsem vzala souseda omrknout zahradu a ty naše úděsný stromy. Sice jsem je silně ořezala, ale ani jedna ta pokřivená mrcha nezdechla, ale aspoň vypadají trochu k světu. Velitel pod tou svou višní, na kterou se nesmí sáhnout, zapálil o víkendu oheň, který se mu, co se výšky týká, lehce vymkl kontrole, a půl višně ohořelo. Tak ještě musím ufiknout aspoň ty téměř zpopelněný větve. Soused se sice nabízel, že bysme jako řekli, že šel náhodou kolem s motorovou pilou, zakopl a padl přímo na tu višeň a co čert nechtěl, uřízl ji, ale to by asi u podezřívavého velitele neprošlo.
Sestra přestala po malé inventuře skříní panikařit, že má málo šatů na tu taneční dovolenou a pro změnu začala panikařit, že těch šatů má moc a kolektiv si bude myslet, že se předvádí. Je to komplikovaná povaha. Svoje obavy, že nezapadne mezi ostatní dovolenkové tanečníky zdůvodňuje včerejší cestou do tanečního kroužku : „Včera jsme nemohli najít místo na parkování, tak mě choť vysadil u vchodu, že přijde za mnou. Dole je bar, taneční sál je nahoře, tak jsem se zatím občerstvila. Většinou se to píše na tácek a platí při odchodu. Že personál zná jména všech, kromě mého, nemusím dodávat. Číšník afrického původu neunesl můj árijský pohled a než by se mě na cokoli zeptal, tak mi to víno raději daroval. A měla jsi vidět tu paniku mezi přítomnými tanečníky, když jsem přišla nahoru sama, jak se všichni vyděsili, že budu někomu přidělena. Já fakt nevím, jak mám takhle tu přirozenou plachost překonat. Jediný, kdo se se mnou tvrdošíjně baví je Sabine, ta co je tak fascinována mým poprsím a to do té míry, že si posledně sáhla pod záminkou, že se jí líbí můj náhrdelník. Sabine bohužel do Španělska nejede, tak to vidím, že budu celý týden přisátá na manželovi.“
Na mě je permanentně přisáté to moje dítě, takže jsme včera zvládli místní pouť a taky zmrzku, kde jsme se dozvěděli, co se stane odloženým dětem – visí tam moc hezká cedule: „Děti bez dozoru budou prodány do cirkusu“. Jinak se v naší staré vísce vůbec nic neděje. Berunka se hrabe v dárcích z Itálie od babičky a dědy, co dovezli z každoroční dovolené. Dostala osušku a růžový legíny s krajkou. Já dostanu legíny a šaty bez ramínek, ale to jen díky nešťastné náhodě. Otec nechal údajně maminku chvilku bez dozoru, tak si chtěla rychle sama něco koupit, než ji načapá, a doma zjistila, že se do toho nevejde.
Jinak berunka je pořád hodná panenka, dneska bylo sice hnusně, ale měla jsem pro ni nový deštník, tak se hodil. Vyrazily jsme na nutné, ale příjemné nákupy ke dni dětí, pořídily jsme nový pirátský holiny, tričko a taky konečně noční košilku. Náš nevychovatelný pes mi ráno zdrhl k sousedům a opět jim sežral pytel kočičích granulí, tak jsem jim po obědě konečně koupila nový pytel a hlavně uzavíratelný box, do kterého se ta naše mrcha už snad nedostane. Všechno jsem sousedce předala, omluvila se a odešly jsme tu černou hubu nevymáchanou vyvenčit k rybníku. Tam mi ale okamžitě zdrhla podruhé a sežrala jim tašku plnou chleba, co tam měl soused pro ryby. Ráno to v kotci vypadalo jak o narozeninách, exkrementů jak krému na dortu, ani jsem ji nemohla pustit, protože zase lije, tak tam v tom bude smrdět až do odpoledne, dobře jí tak. Já jsem navíc nějak rázněji mrskla kufrem u auta (stejně za to může ten pes, bylo to určitě vzteky), takže už se mi ho nepodařilo otevřít. Kolega mi to v práci půl hodiny v krkolomné poloze zkroucený uvnitř kufru s čelovkou na hlavě spravoval, zbytek firmy ho vesele pozorovalo přes zadní sklo, ale nakonec se podařilo, tak pohoda.
Sestra nakonec taneční dovolenou zvládla bez úhony a ostatní dovolenkáři taky, alespoň to ona tvrdí.
My chtěly jet s berunkou zítra na výlet, ale nevypadá to s počasím moc nadějně. Půjdeme raději po obědě plavat. Dneska to bylo taky akční, pršet nepřestalo, tak šli prcci místo obvyklé venkovní procházky do jízdárny, což se dětem líbilo do doby, než se splašil berunčin kůň. Samozřejmě se rozplakala a chtěla dolů, to se nedivím, mě by tam už nikdo nedostal. Berunka mi ale po chvilce utřela sopel do ramene a šla jezdit, nicméně kůň se splašil znovu. Tentokrát to ustála jen s malým popotahováním, je to hrdina, naštěstí nespadla. Ale spadlo druhé dítě, co jsem s sebou měla. Když sesedali, tak se údajně lekl, že se ti koně srazí a pro jistotu se z něho skácel dolů sám. Zelení strachy jsme byli všichni, nikomu se ale nic nestalo, dali jsme si na uklidněnou zmrzlinu a bylo zase veselo. Holky z jízdárny jim za to rodeo slíbily příště delší projížďku venku, což mě by teda po dnešku tak akorát vyděsilo, ale děti jsou nadšený. Teď jim peču pizzu a pak vezmeme psa a doprovodíme berunčinného spoluškolkovníka domů, snad už se dneska nic nestane, ale jestli si na to vzpomenu zítra, až půjdu věnovat krev, tak mi ani neukápne.
........
