56. Každoroční páření

Tak další víkend za náma. V pátek u nás byla kamarádka se synkem, tak pohoda. Velitel bral saunu, tak jsme v klidu vypily dvě flašky vína, kinďoši snědli pizzu a hráli si na spidermany. V sobotu jsme byly koupit s berunkou želatinu a džus, protože ráno v televizi dávali recept na džusové bonbony, tak je chtěla zkusit vyrobit. Odpo jsme byly venku na zahradě. Velitel řezal dřevo, takže nálada navzdory kapajícímu potu pod bodem mrazu. Berunka potom hrála na ulici se sousedem fotbal a v mezičase jsme nosily bordel ze zahrady na skládkovou hromadu v rohu našeho pozemku, odtáhly jsme prázdné úly od včel, které snad už nebudeme potřebovat, a berunka chodila k rybníku lechtat kytičkou žáby. Měly to svoje každoroční páření, takže malý kusy seděly na zádech těch velkých kusů, a když je polechtala, tak zuřivě kvákaly a oháněly se zadníma nohama. Děsná prča. V neděli jsme museli do rodného města. Dneska přijedou pro změnu rodiče k nám, aby si prohlídli naši velikonoční výzdobu, a pak už je úterý a středa a máme velikonoční prázdniny. Budeme doma až do dalšího úterka. No toť tak vše, že bych zrovna sršela optimismem, to nesrším, ale uvařím si čaj na hubnutí a hned bude nálada.

Sestra byla nekonečné tři dny offlina = bez připojení! Počítač byl sice včera v poledne už spravený, švagr ho v polední pauze obětavě přivezl, ale nedařil se přístup na síť, neboť s veškerými daty vymazal ten technik i ten program od provozovatele, nebo tak něco, co já vím, školy nemám a ajťáci jsou pro mě jiný biologický druh. Nicméně švagr se občas cítí jako ajťák, tak se s tím mořil cca tři hodiny, než ho sestra přemluvila, aby proboha zavolal na tu horkou linku, kde se dozvěděl, že to samozřejmě není technicky možné, i kdyby se snažil ještě hodin pět. Naštěstí německý opravář nechodí spát v devět, tak to stálo ještě jednu noční návštěvu a celkem stopadesát euro a jsou zase součástí virtuálního světa.

Já jsem teď byla pěkně naštvaná z práce, protože kolega zas chudák musel obhajovat, proč mě tam vlastně potřebuje a to mě vždycky spolehlivě vytočí. Pak přijdu domů, kde mě prásknout hned za dveřma vyklepaný rohožky od maminky, protože do toho bordelu by si asi babí nemohla postavit nový boty, to mě taky vždycky spolehlivě vytočí a pak už se to prostě točilo. Navíc rodiče hrozně spěchali, maminka totiž zapomněla ráno u frndologa kabát, tak se jen otočili a fičeli, než zavřou ordinaci. Zbytek dne jsme s křepelkou uklízely zahradu a garáž, trénovaly na kole bez koleček a berunka „stříhala“ stromy. Dneska jedeme na zmrzku hned po školce, zítra ji vezmu po o a pak už máme to volno. Ve čtvrtek bereme jednoho pišišvora ze školky a fičíme do zoo a v pátek bereme druhého pišišvora a jedem na pštrosí farmu a na trampolínu a v sobotu už se budeme těšit na příjezd rodinné delegace z dalekého západu. Cestovní horečka ani horečné těšení na druhé straně zatím nehrozí, sestra je ve strohém režimu viz poslední emil : „Zdravím na venkov, dneska mi to psaní nejde od ruky. Nejspíš to bude tím, že jsem v posledních týdnech přečetla maximálně televizní program. Je tam fakt hodně článků. A taky testuju nový pár kontaktních čoček a nějak mě to rozptyluje. Buď něco nesedí nebo vidím až moc dobře a nemůžu si na to zvyknout, nevím. Tak to je pro dnešek fakt všechno.
Nicméně náš dětský výlet supí. Pralo slunko jak o život, tak jsme šlapali po zoo čtyři hodiny. Berunka teď spí jak zabitá, jak je ucaprtaná. Ráno jsem ještě stihla uvařit gulage, ale nikdo to nechtěl žrát, protože je zelenej čtvrtek, aspoň něco takovýho vrčelo od gauče. Když jsme se vrátily kolem třetí odpoledne domů, tak to bylo samozřejmě pryč a náš zásadovej přestonejedevlak argumentoval tím, že to pak večer spláchne zeleným pivem – něco jako odpustek. Jeden kastl piv schraňujeme i pro sestřinného manžela, tak doufám, že je švagr ve formě. Zítra si jedem dát pštrosí párek a možná koupíme i nějaký vyběhaný maso na gril.
Návštěva z dalekého západu šťastné dorazila, tak vložím část událostí společných, aby nezapadly v zapomnění. Sestra se švagrem přijeli večer, tak jsme seděli i s berunkou v družném hovoru pozdě do noci, protože ta odmítala jít spát první. V neděli jsme vyrazili na pivní slavnosti do nedaleké vísky. Berunka si tam pořídila plynem napuštěnýho metrovýho žraloka, tak jí teď pluje u stropu po pokojíku. Večer jsme slavili švagrovi narozeniny a chystaly nějaké velikonoční dobroty. V pondělí se definitivně berunce rozkýval v pořadí už šestý zub. Hodinu jsme se zase hádaly, řev, scény, spocený jsme byly obě, pak jsem ho konečně v nestřežené chvíli chytila a vyškubla a chvíli na to se začali hrnout chlapečci na mrskut. Bylo tady spousta dětí a sousedů, všichni byli hrozně milí, tak berunka na bolest zapomněla. S drsnýma bojovýma vajíčkama – letos oblékly skořápky spidermanů a batmanů - jsme měly úspěch, tak to všechno dobře dopadlo. Dneska se chystáme odpočinout do bazénu a do vířivky a zítra už klasika ve starých kolejích.