Tak jsem ji ujistila, že první místo by nám nikdo nevzal, protože u nás doma je na gauči permanentně ztopořených celých 197cm.
Je to neuvěřitelný, ale máme za sebou zápis do první třídy. Teď jsem uložila nadšené děcko do postele, tak jen krátce. Berunka byla hroznej hrdina, děsně se těšila, navíc šla první, tak byla celá tetelivá. Škola moc hezká, všude spousta věcí, co děti vyrobily, tak jsme to všechno prohlídly, protože jsme přišly o dvacet minut dřív. Paní učitelka hrozně milá a hodná. Berunka řekla básničku, házely s pančelkou kostkou, kdo hodí víc, malovala nějaký tvary a čísla a písmena, co jsem vyšpízovala okem na zádech, člověčí postavu nakreslila perníkovou. Dostala taštičku, krabičku na svačinu a plno pišišvořin, takže to obě hodnotíme kladně. Ve školce byla hvězda, všechno rozložila na podlaze a vysvětlovala „prťatům“, co a jak. Takže všechno dopadlo dobře, před spaním jsme četly školní pohádku o Žluťákovi a princi Očkovi z Ordinace, aby se děti nebály očkování, docela by mě zajímalo, co se tomu děcku bude zdát.
Sestra se dlouho nehlásí, tak doufám, že je nezavalil sníh a neskolil mráz. U nás program nadále dle očekávání, berunka pořád rozkládá novou aktovku a otravuje, že chce jít do školy, protože už se strááášně těší. Včera už byla k večeru otrávená, když už musela po desáté opakovat, jaký to bylo, ale snad už to všem vylíčila. Byli jsme taky všichni v rodném městě, ale byla to rychlovka, v jednu hodinu už jsme byli zpátky doma, přijeli moji rodiče a sousedi, tak jsme slavili, protože soused měl zrovna narozky. Nálada slavnostní až do chvíle, než soused zpanikařil, že ztratil nové brýle za pět tisíc korun a berunka začala ječet, že nemá kolíček od marťafonu za padesát korun, kterým ho přichytává na tričko. Oba byli bledí jak stěna, berunka začala natahovat, soused se držel taktak, nálada rapidně klesla. Asi po půl hodině se brýle našly venku ve sněhu a kolíček jsem nahmatala berunce za spoďárama, kam jí zapadl, když si ho připínala, a bylo zase veselo.
Kolegyni už mám zpět v práci, tak pohoda, hned je tady veseleji. Za chvilku jdem na oběd, páčto musím dneska brzo do školky. Včera jsme nakonec vyrazily na bazén s holčičkou od známých, krásná dámská jízda, lepší už by to snad mohlo být jen, kdyby místo vody stříkalo šampáňo.
Včera nám pošťák přivezl masku batmana, co si berunka vroucně přála na školkový maškarní bál, tak jsem zvědavá, jestli se pochlapí a vyrazí, ale spíš v tom bude blbnout doma, jak to děcko znám a na maškarní jít odmítne. O víkendu jsme byly opět v bazénu, jeli s náma známí, soused obětavě jezdil s berunkou na tobogánu, tak nadšení veliký. Sousedka byla nějaká rozvrkočená, protože četla v blesku, že evropský průměr u mužů je 12,3cm, tak jestli by to jako obecní úřad neměl v naší vísce taky přeměřit, abychom jako věděli, jak na tom jsme. Tak jsem ji ujistila, že první místo by nám nikdo nevzal, protože u nás doma je na gauči permanentně ztopořených celých 197cm.
Včera jsme byly pomáhat chystat školku na maškarní rej a berunka uviděla v tombole bumerang, kterej prostě musí mít. Takže náš mazanec mazaný vyšpízl, že bumerang má číslo čtyřicetsedum, opakovala si to celou cestu domů, aby to nezapomněla a koupily jsme pak ten správnej losovací lístek. V noci jí nebylo dobře, tak jsme spaly spolu, asi patnáckrát za noc se vzbudila se zděšeným: "Mamí, kolik číslo má ten bumerang?!", tak jsem jí to připomněla a spalo se dál. Takže díky bumerangu jsme nakonec fakt vyrazily, ovšem systém tomboly byl podivný a nevyhrály jsme nic. Přesto to berunka kupodivu ustála, protekčně jsme vyfásly dva plynový balonky, tak teď juchá u sebe v pokoji a zkouší s jejich pomocí vzlétnout.
V úterý jsme si udělaly s berunkou konečně slibovaný výlet do velkého města, na sváču k McDonaldovi, na naši oblíbenou výstavu rybiček a zpátky na oběd k McDonaldovi. Berunka totiž stejně jako já „molitan s polystyrénem“ zbožňuje, ať už do toho dávají cokoli. Nedávno jsem sice četla, že podle posledních průzkumů tamějšího dětského menu je pro zdraví mnohem bezpečnější sníst z krabičky hračku a hrát si s hamburgerem, ale zatím to neberu vážně.
Jeden ze šéfů je po nezvykle dlouhé době opět marod. Tentokrát ho chytil močový měchýř. Do svého zánětu se položil se zanícením sobě vlastním a dokonce vyrazil k doktorce. Dneska ráno si volal sestřičce o výsledky moči a dramaticky nám hlásil: "Je to špatný, zánět, budu na práškách!" – takový těžký případy asi lepší utratit, ale to je evidentně jen můj laický názor, protože kyanid, který by ho zbavil těch nesnesitelných bolestí a utrpení, mu mudr nenapsala. To zas bude skuční a kvílení a nervů. Se zděšením v očích a smrtí na jazyku vyrazil náš vedoucí pracovník hrdinně hned na polikliniku, aby mu tu hrůzu vylíčili z oka do oka. Postarší lékařka, která diplom získala asi už ve válce a možná jen za statečnost, mu ale s ledovým klidem řekla, že to není nic hroznýho, ani na to nic brát nemusí, za pár dní to odezní samo. Neunesla ale jeho očividné zklamání a rozčarování, tak mu raději nabídla, jestli bude chtít, ať zase přinese za měsíc čůrek na kontrolu.
No a moje sestra má novou známost: Drahá, zdravím při pátku, já jsem včera strávila den s potenciální novou přítelkyní Zuzankou. Docela příjemně to uběhlo, tak myslím, že by z nás dokonce něco mohlo být. Večer jsme byli opět v tanečních. Probírali jsme tak složitou figuru, že jsme si Pasqualla s jeho taneční partnerkou zabrali prakticky pro sebe, protože to ne a ne pochopit. Pak jsme se věnovali horní polovině těla, abychom jako už začali třepat těmi hrudníčky. Nevím, nevím, jestli to někdy zvládnu. Třepala jsem, až jsem si málem žebro vyhodila, ale jestli to vypadá, tak jak má, si nejsem vůbec jistá.
A aspoň krátce před víkendem. Včera jsme byly s kamarádkou v zahradnictví pro jarní výzdobu. Bohužel jsem nevzala foťák, ale je to tam úžasný jako obvykle. Berunka vybrala plno kytiček, tak doufám, že nám nezmrznou a pokvetou stejně jako my dvě.
........
