52. Opíchaná v mateřské školce

Tak zmiňovaný výlet máme za sebou. Byl dost zvláštní. Ve sklípku mělo být kolem dvaceti lidí a plno dětí, ale nakonec jim na poslední chvíli asi deset výletníků odřeklo a nepřijelo. V konečné sestavě tam byly jen dvě cácory devět a dvanáct let, tak to pro berunku zas taková zábava nebyla a pro ně taky ne, ale nějak to zvládly. Víno nebylo nic moc, sklípek byl špinavá studená díra plná pavučin, ale to bylo celkem šumák. Byla tam jen maminka od těch dvou holek jinak samí chlapi, z toho jeden Tóna Hluchoněmec, kterej za celou tu dobu řekl jedinou větu, když šel kolem mě, tak kývl na berunku a povídá: "Kdyby měl mladej chuť na banán nebo jabko, tak jsem dovezl". Jeden obzvlášť vypečený dobrák ještě k tomu vymyslel, že chce jít s jedním tím kumpánem vedle do hospody na pivo. Takže i z těch pár lidí ještě jednoho odtáhl. Vrátil se asi za dvě hodiny sám pro posily, protože kumpán spadl cestou zpátky na ledu a zlomil si nohu. Dovezli ho na saních, zavolali sanitku, že by bylo nějak veselo se říct nedá. Zraněný byl bledý jako stěna, kost nad nártem mu čněla z nohy jen potažená kůží, tak to musela být bolest jako blázen. Navíc byl dost namol, takže pořád jen řešil, jak to vysvětlí doktorovi. Na to kumpáni vymysleli, když tak přituhlo, ať řekne, že se mu noha zlomila mrazem. Odvezli ho asi za hodinu. Ještě volal ze sanitky, že neví, kam ho vezou, a pak už jsme se mu nedovolali. Teprve včera kolem oběda jsem už začala obvolávat záchranky, abych zjistila, kde vůbec je. Skončil nedaleko vinného sklípku a čekal do večera v nemocnici na operaci, telefon ztratil někde v sanitce, ten si to chudák moc neužil. Já jsem sebou flákla samozřejmě u auta, když jsme odjížděli, ale jen mi otekl kotník.

Dneska odpočíváme. Byly jsme s berunkou dvakrát venku, jednou na krátké návštěvě u sousedů a jinak pořád vybarvujeme mandaly. Našla jsem krásný dětský, tak je vezmu i do školky. Zítra jedem opět plavat, už máme zamluvenou saunu a vířivku, tak se trochu prohřejem. Berunce lehce teče z nosu, tak snad se z toho vykřeše. Já si budu muset konečně oholit nohy, abych nevypadala, že mám kamaše, a ráno nesnídat, aby moc nestoupla voda, až se ponořím do bazénu. V úterý jdu na neurologii, páčto mi cuká od vánoc oko. Už je to sice mnohem lepší, ale je to protivný, tak uvidíme. Jestli mi nic není, tak to mám z domu, ale nevím, komu mám v tom případě nechat napsat prášky na uklidnění.
Dneska nesněžilo, silnice v pohodě, bazén a saunu jsme si užily. Já jsem se pochlapila a přiznala konečně děcku, že je tam i tobogán, tak jsme asi pětkrát svištěly. Já pištěla jak siréna, to si jistě umíš představit, ale nemůžu si pomoct.

Ná západní frontě je taky mrazivo, jak píše drahá sestra : Drahá, zdravím na venkov, tady sněží pořád, což samo o sobě není tragédie, pokud je člověk jen trochu zkušenější řidič než já. Co si pamatuji, dřív na to hromadná doprava reagovala jen zpožděním, u nás přestala jezdit úplně. Včera jsme byli celý den v sauně s Birgit, tak jsem se ani s tvými rodiči nespojila. Birgit si u mě objednala pirátský kostým, chce jít na večírek, cituji: „Za pirátskou nevěstu“, ale odmítá si obléct sukni a  šátek, tak se celý ten projekt smrskl na blůzičku, kožený korzet a kalhoty. Musím jí ve městě koupit alespoň pistole, nebo nevím, jak jinak asi ostatní poznají, že je pirát. V sauně zase balila kde koho, zamilovaná nezamilovaná, místy jsem fakt nevěděla, kam s ušima a očima. Jo a v sobotu jsme se stavili v kině, údajně nejhorší film posledních deseti let. Zas taková hrůza to nebyla, Bruce Willis dělal, co mohl, ostatní figury ležely doma v pyžamech, napojený na přístroj, který je pojil s jejich robotickými dvojníky venku. To počasí moje pleť špatně snáší, tak jsem se v záchvatu bezradnosti včera alespoň spálila na solárku a patří mně to.
 

No já taky ještě nejsem fit. S tím cukavým okem jdu nakonec až zítra, já nějak ty data nedržím, ale ředitelka to má ve školce v kalendáři, tak mi to připomněla. Včera jsme s dětičkama špendlili na nástěnku zvířátka a jejich stopy ve sněhu, zábava veliká, ale nejmladší a nejmenší holčička, která mi seděla na klíně, aby ji nesmetli, a podávala špendlíky, mi najednou tiše oznámila do ucha: "Teto, já taky budu špendlit." a přibodla mi tetřeva žlutým špendlíkem na stehno - pracovní úraz jak vyšitý.

Berunka už je v pohodě a skoro nerýmuje. Včera při čištění jí vypadl pátý zub a víla zubnička nachystala pod polštář malý dáreček. Berunka padla večer do postele jak zabitá, já hodinu po ní a spaly jsme jak růženky až do rána.

.................