44. To mám hezký děti, taky ti takový udělám

Konec poflakování. Vrátil se nám velitel z cest a má náladu jak já, když mívám své pravidelně se opakující měsíční dny nervozity a hysterie, tak předpokládám, že asi žádnou žabičku nedohonil. A jestli dohonil, tak se určitě nechtěla podělit o svačinu. A jestli se i podělit chtěla, tak měla určitě něco hrozně zdravýho, protože pochybuju, že by slečny nosily v těch růžových mošničkách chleba s kusem bůčku a lahváče. 

Tak velitel se včera v hospodě konečně zklidnil, navíc se mu polámala sekačka na trávu, tak nemůže nic dělat, tak byl víkend nakonec v pohodě, takových víc. Ukazoval nám dokonce nějaký fotky z čundru a líčil zážitky. I když to tak po jeho příjezdu vůbec nevypadalo, tak si to chlapci asi nakonec přece jen užili. Jeho starý čundrovní kumpán byl jako obvykle jako urvaný z řetězu, takže jako každoročně ukazoval kolemjdoucím žabičkám fotky svých dvou dětí s komentářem: „To mám hezký dětí, že? Taky ti takový udělám, kdybys chtěla.“ Ovšem jako každoročně žádná nechtěla, ale za zeptání člověk nic nedá a na odmítnutí jsou chlapci už určitě zvyklí.

Sekačka to nerozchodila a sekat dobrotu velitele nebaví, tak jel koupit novou. Přiřítil se plný dojmů a očekávání, co ten nový stroj dokáže, ale nakonec ještě obětavě četl berunce pohádky, protože hlad byl silnější a já jsem potřebovala stát u plotny. Po obědě navíc začal vařit medovinu a mezitím odbíhal k novému žacímu stroji, což bylo dost náročný, aby mu vždycky neutekl mok z hrnce, takže „ptáci“ opět lítali vzduchem, protože je na všechno sám a všechno aby tady oddřel. Ale mě se vaření něčeho tak speciálního a vzácného jako je jeho slavná medovina nedá bohužel svěřit, takže dobře mu tak, no, obvyklá idyla. Naštěstí zjistil, že mu v obchodě do sekačky nalili rovnou benzín i olej, tak to mohl jít hned vyzkoušet v praxi na náš přerostlý trávník. S rozzářenýma očima běhal po zahradě a za chvilku byl klid.

K večeru přehodnotil vážnost situace a moje kuchařské umění, vrazil mi vařečku a nařídil míchat medovinu co deset minut, sbírat pěnu a v devět hodin vypnout plyn a jel do hospody trochu se vytahovat, jaký že je to sekáč a kuchař a hlavně organizátor.

Pomalu se blíží čas dlouho očekávané západní návštěvy, tak zatím aspoň sbíráme kusé informace o budoucím švagrovi, ale jde to ztuha. Sestra se s ním seznámila na internetu v nějaké zahraniční seznamce, je to hrozná láska, brali se málem už po druhém e-mailu. Sestra minulý týden vyrazila na dovolenou do lázní, tak tam za ní Helmut přijel, aby se poznali osobně, to už byla podle jejích vlastních slov úplná romantika (údajně ve vší počestnosti), takže ho dokonce cestou z lázní vzala domů představit našim rodičům. My jsme zatím viděli jen fotky. Helmut tvrdí, že je mu třicetosm let, ale míň jak čtyřicetpět by mu nikdo nehádal. Sestra ho brání, že to dělají vlasy, je totiž úplně prošedivělý, ale nevím, nevím. Velitel prohlásil s optimismem sobě vlastním, že je to stopro masový vrah a úchyl k tomu, tak jsme všichni zvědaví, jak to dopadne.

Nechala jsem se na víkend lehce ostříhat a na doladění jsem si umyla vlasy šamponem v barvě lilku. Nejen že mám vlasy jak lilek, taky vypadám jak lilek! Snad se z toho do rána vyspím. Nějak jsem měla dojem, že jsem větší krasavice. Ale lepší už to asi nebude, tak si té své krásy užívám aspoň vždycky po ránu, než si nasadím kontaktní čočky, protože bez nich se na to dá ještě docela dívat, to vypadám sice rozmazaně, ale mladě a člověku to vlije trochu optimismu do žil.

................