43. Neseděla bych tady jako kráva

Nepamatuju si snad už vůbec nic kromě „scheisse Ameise“ – něco jako zas..ný mravenec, s čímž ale díru do světa neudělám.

Nic nového není, až na jednu zprávu, berunka včera udělala rekordních dvacetdevět kroků bez držení! Větší pes jí totiž v nestřežené chvíli sebral oblíbenou plyšovou opici, tak se za ním v leknutí rozběhla a zapomněla na strach. Psisko to tak šokovalo, že se zastavilo a opici navalilo dobrovolně zpátky, přesto musí plyšák do pračky. Dneska už se mě beruška zase drží jako klíště, ale jak se vyspí, tak půjdem znovu trochu trénovat na zahradu a za chvilku bude běhat jako já za mlada.

Dneska tady byla šílená bouřka, hromy blesky lítaly, přes vodopád deště nebylo vidět a my jsme poprvé v životě nechali foťák na zahradě na lavičce. Konkrétně ho tam nechal velitel, takže se ani nevyšetřovalo, ani neobviňovalo. Kdybych ho tam zapomněla já, chuděra nebohá, to by bylo řečí a otázek k věci: proč, z jakýho důvodu, máš pro to nějaký rozumný vysvětlní…, dovedu si to živě představit. Napřed to vypadalo, že je po něm (po foťáku i po veliteli), když se vynořili z pod proudu dešťové vody u dveří, crčelo z nich z obou, ale po vydatném fénování to nakonec společně rozchodili.

Navštivila nás má drahá sestra, tak jsme vyrazily na výlet do nedaleké galerie, kde byla zrovna, mimo jiné, výstava hraček, a zakoupily pár nutných společenských her. Sestra přijela jako ze žurnálu v růžovočerné, tak jsem je musela s berunkou fotit v různých rajcovních pozicích a fotky hned za tepla poslat sestřinnému novému německému ženichovi. Asi to bude tentokrát fakt vážný a svatba je na spadnutí. Sestra vypadá zamilovaně a šťastně a na konci léta dokonce přijede Helmut do naší malé vísky na návštěvu.

Z tohoto důvodu mi sestřička nakázala oprášit němčinu, což bude trochu problém, nepamatuju si snad už vůbec nic kromě „scheisse Ameise“ – něco jako zasraný mravenec, s čímž ale díru do světa neudělám. Vzpomněla jsem si na oblíbenou filmovou scénu, kde se jedna zasloužilá matka rozčiluje právě kvůli příjezdu zahraniční návštěvy: „Co bych dělala? Děti jsem rodila! Kdybych nerodila děti, učila bych se jazyky a neseděla bych tady jako kráva!“ To samozřejmě není můj případ, vzhledem k tomu, že jsem vytlačila jen jedno dítě, mám docela veget, jen jsem lenoch líná a hlavu mám plnou blbostí.

Dneska jsem se vybičovala a pro sestřino štěstí jsem aspoň uklidila z gruntu kuchyň, když teda čekáme tak životně důležitou návštěvu z dalekého západu. Čtyři pytle odpadků jsme stihly s berunkou vyvézt ještě před příjezdem velitele, tak nebyla ani namátková kontrola, ale i tak vypadal dost zkroušeně a nedůvěřivě. Moje gruntování od podlahy nese velitel většinou dost těžce, nerad něco vyhazuje a o každé harampádí, které mně přijde k ničemu, se strhne bitva na život a na smrt. Jak vysmahne na další čundr, tak mu ještě proberu garáž, ale to jsem mu neříkala, protože by určitě strachy neodjel.

Berunka teď hrozně míííluje našeho většího psa, takže smrdí jak malej tchoř, protože se po něm pořád válí, ale na druhou stranu se ho může aspoň lehce přidržovat za chlupy na zádech při své ještě nejisté chůzi kolem domu.

Velitel konečně čundruje. Jako obvykle se hrozně těšil, co tam bude v tom vedru po cestě polonahých bab, teda žabiček, ale starosti si s ním nedělám. Vzhledem k tomu, jak ostře odsuzuje sousedku za mimomanželský vztah a s přihlédnutím k jeho zvětšujícímu se pupku a pleši, bych si tipla, že babám čučí tak maximálně do nákupních tašek a žabičkám do batůžků a představuje si, co asi dobrého nakoupily.

...............