Koupila jsem v miminkovském obchodě krásný koupací kyblíček. Velitele to dost vyděsilo, tak jsem mu vysvětlila, že nám ho v těhotenském kurzu vřele doporučili a taky jasně říkali: „Miminka koupou tatínci“.
Koupila jsem v miminkovském obchodě krásný koupací kyblíček. Velitele to dost vyděsilo, tak jsem mu vysvětlila, že nám ho v těhotenském kurzu vřele doporučili a taky jasně říkali: „Miminka koupou tatínci“. Chvilku přemýšlel a pak prohlásil, že mi měl zaplatit lepší kurz, tak nevím, jak to s tím koupáním u nás bude.
Další nezbytné nákupy a další poznávací zájezd po městských veřejných záchodcích mám za sebou. Koupila jsem krásné šuplíčky na kosmetiku pod přebalovací pult, plínky a v lékárně spoustu vitamínů a jedovatostí, kterýma se teď na radu chytré mudr musím pořád cpát. Když jsem doma vybalovala igelitku s lékama, tak jsem tam našla maličkatou pidi lahvičku se zázračným očním krémem proti vráskám za 700 korun, kterou mi tam slečna omylem přibalila (doufám, že mi tím nechtěla něco naznačit?!). Chvilku jsem si zkoumala u zrcadla vrásky, nerovnosti a vady na kráse, no, žádná sláva, ale pak jsem si vytáhla kontaktní čočky z očí a hned bylo líp, dvacetpět by mi nikdo nehádal, tenhle trik je osvědčený.
Dneska jsem jela kolem oné lékárny, tak jsem šla spořádaně vrátit ten drahocenný krém, který mi nepatří a který hlavně nepotřebuju. Slečna byla dojatá a mě to jistě „pánbůh“ vrátí na dětech. Za odměnu jsem si koupila barvu a rozhodla se zrenovovat a hlavně natřít dveře v ložnici. Jsou jako nový, jen já jsem jako obvykle lehce namožená a znavená a jdu si lehnout.
Nadšení z nových dveří mě stále neopustilo, tak jsem jim ještě vyrazila koupit novou kliku, která jim chyběla k dokonalosti a pobavila mě výstražná cedule, co u nás visí v zámkařství: „Zákazníkům nad osumdesát let dáváme na fakturu pouze v doprovodu alespoň jednoho z rodičů!“
Jo a v neděli jsme byli na dostizích, začala chrtí sezona, tak jsme jako každý rok vyrazili fandit. Tentokrát tam poprvé závodili i mí oblíbení irští vlkodavi, byla to paráda, daviči vlků dusali jak závodní koně, rivalita veliká, sice zima, ale aspoň nepršelo. Malí chrti jsou taky neuvěřitelně soutěživí, ale taky neuvěřitelně mazaní. Vždycky mě překvapí, kolik se jich musí diskvalifikovat, protože uběhnou půl kola za králičí kůžičkou, pak se otočí a běží jí v prootisměru naproti. No a závěrečná bitka o ten kousek zdechlýho králíka v cíli je prostě nervydrásající, to je boj na život a na smrt, divím se, že majitelé v tom divokém zuřícím a vrčícím klubku toho svého chrtíka vůbec najdou.
Včera jsem byla na posledním těhotenském cvičení. Plno sněhuláků už nepřišlo, všichni rodí dřív než já, tři z nich dokonce o pět týdnů, tak uvidíme, tak jako tak už to mám taky za pár.
......................
