Od nového roku jsem už definitivně starší (třicetiletý) kus a nemám teď už ani právo se urážet, když na mě vesničtí haranti uctivě pokřikují: „Dobrý den, pani“, tak na to, prosím, berte ohled.
Můj bohatý kulturní život je pořád na vysoké úrovni, takže jen stručné a krátké zprávy.
Od nového roku jsem už definitivně starší (třicetiletý) kus a nemám teď už ani právo se urážet, když na mě vesničtí haranti uctivě pokřikují: „Dobrý den, pani“, tak na to, prosím, berte ohled.
Jinak je vše při starém, i nadále trávím většinu času doma, poslouchám pohádky, čtu, marně, ale vytrvale krotím divou zvěř, takže směr a cíl našich procházek ještě stále určuje ten větší pes. Taky jsem začala chodit plavat, protože mě, tuším, že to začalo v den těch osudných narozenin, bolí záda jako sviňa.
Včera jsem se přesvědčila, že na tvrzení „kočka má devět životů“ určitě něco bude, ale že vždycky dopadne na všechny čtyři, je kec. Když jsem se totiž vracela večer z plavání, k smrti mě vyděsil rachot na stromě, na kterém máme krmítko pro ptáky. Vzápětí z něho spadla do sněhu po zádech naše kočka a všema pacičkama křečovitě svírala kus špeku, který tam věsíme pro sýkorky. Nedržela ho však dlouho, protože se po ní vrhl menší pes a poklad jí po krátkém zápase na život a na smrt vyrval. Ten větší je trochu pomalejší, takže když se rozvážně „přiřítil“, válela se na zemi už jen mastná šňůrka, ale sežral aspoň tu a tvářil se docela labužnicky. Nic jiného mu při jeho tempu ani nezbývá. Je trochu těžkopádný, ale je s tím smířený a evidentně spokojený. Dokonce si zvládl vypěstovat vhodnou taktiku k lovu sousedovic slepic, kterým jen těžko stačí, a i když už to někdy vypadá nadějně, vždycky nakonec cvakne zubama naprázdno těsně za veselou slepičí prdelkou. Ale v jeho malém dinosauřím mozečku uzrál docela mazaný plán, rozběhne se z kopce od zahrady, čímž celkem získá díky své váze na rychlosti, a když už je na stejné úrovni jako některá z pomalejších slepic a běží si tak chvíli bok po boku, blýskne mu zlověstně v očích a svalí se na bok, čímž vyděšenou a zaskočenou slépku zalehne a je jeho. Celá akce ale končí dobře a bez ztráty na životech, jen chvíli trvá, než to oba rozdýchají, pes musí po té ukrutné námaze popadnout dech a slepici je potřeba lehce připumpovat, protože vypadá jak po přejetí parním válcem.
Veliteli, coby velkochovateli divokých včel, začal nový rok docela dobře. Dva roje mu chcíply, ale zjistil, že na jejich obnovu dostane od včelařského svazu slušnou dotaci, takže naše veselé včelaření přestalo být prodělečným koníčkem, i když by ho nějaký rýpal mohl nazvat mrtvým hospodářstvím, ale my si z toho nic neděláme a optimisticky čekáme spolu se zbytkem včel na blížící se jaro.
I když to teď bude vypadat, že se ztratilo pár stránek, není tomu tak a věřte, nevěřte, jsem vdaná. Nicméně zas tak zajímavé, abych se o tom rozepisovala detailněji, to nebylo. Protože mě nikdo nepožádal a dítě je na cestě, oznámila jsem veliteli, že svatba bude v sobotu a protože ani já nejsem svatební typ, byla to svatba malá, formální, my dva a svědkové, značka ideál. Velitel dokonce tvrdil, že takhle by se mohl ženit každej den. Máme i hezkou svatební fotku, svědek nestihl zdokumentovat, jak se velitel upisuje, tak mu paní matrikářka ukazuje prstem, aby si sedl ještě jednou, aby ho mohli blejsknout, ale veliteli zrovna moc nedochází, co se po něm chce, takže na fotce to vypadá, že to podepsal na rozkaz a pod nátlakem.
Jinak vdavky nepřinesly žádnou velkou změnu, jsem doma a užívám si vesnického klidu. Začala jsem chodit do těhotenského kurzu, cvičení s podobně postiženými „balóny“ na balónech je super, i když jsem trochu panikář a vždycky mě hrozně vyděsí, když nějakej těhotnej sněhulák chybí, jestli se mu něco nestalo. Ale všichni jsou v pohodě, válíme se tam po karimatkách, hekáme a občas někomu praskne guma u tepláků.
Z finančního úřadu mi přišel formulář s daňovým přiznáním. Ten den jsem zrovna poslouchala rozhlasovou hru o povedené rodince, kde otec a hlava rodiny dostal zrovna stejné úřední psaní. Chvilku si nad tím marně lámal hlavu, až došel ke kolonce IČO, které nerozuměl. Nakonec došel k závěru, že tam mají chybu, protože tam evidentně chybí v názvu písmeno „P“, a navíc z toho vydedukoval, že je to ženský formulář, když má růžovou barvu, takže jim ho poslal zpátky nevyplněný. Já mám podle všeho správnou barvu, ale zmíněnou kolonku stejně asi přeskočím, protože co je moc, to je moc, však jsme spolu husy nepásli, no ne?
......................
