18. Chvilkový odpor k alkoholu

Doma je trochu nuda, ale čekám na instalatéra, protože se nám polámalo čerpadlo, a tak mi velitel ráno před odjezdem udělil několik cenných rad, jak mám pánovi vysvětlit závadu našeho předpotopního stroje.

Doma je trochu nuda, ale čekám na instalatéra, protože se nám polámalo čerpadlo. Velitel mi ráno před odjezdem udělil několik cenných rad, jak mám pánovi vysvětlit závadu našeho předpotopního stroje, vylíčit, za co bysme ho chtěli vyměnit, a mám zdůraznit své rizikové těhotenství, kdyby to náhodou nechtěl udělat hned. Nejsem moc technický typ, takže už teď vidím, jakej u toho zase budu pitomec. Jdu si zkrátit čekání na mistra poslechem něčeho optimistického a uvidíme, jak to dopadne.Pan opravář byl celkem v pohodě. Evidentně na něho zapůsobilo, že vím, kde to čerpadlo vůbec máme, kde je zásuvka na elektriku a dokonce jsem měla připravenou baterku, aby si na to mohl do temného kouta naší koupelny posvítit. Hrdě jsem to volala veliteli, který mě ovšem zahrnul množstvím doplňujících otázek, což mě jen utvrdilo v tom, že když si obleču bílý plášť, nebudu nikdy vypadat jako doktorka, ale vždycky jen jako kadeřnice. No nic, jdu si chvilku stoupnout k plotně, kam patřím, a vytvářet teplo domova, to mi jde, aspoň doufám.

Tak tepla jsem vytvořila dostatek, ale budu si to muset nechat pro sebe, velitel by to asi neocenil. Uvařila jsem totiž vynikající kuřecí polévku, ale chytla mi u toho od sporáku utěrka, kterou jsem v tom leknutí uhasila právě v hrnci s vývarem. Takže kuchyň před požárem zachráněná, ale polévku plnou popela a připálených drobků z utěrky jsem musela vylít.

Velitel se vrátil z velkého města až v jedenáct v noci a slíbil mi, že sobotu strávíme celou spolu v posteli. Nebojte se číst dál, nebudu vás zahrnovat žádnými intimnostmi, ruplo mu totiž v zádech a sotva leze, takže žádná romantika, to zas bude víkend.

Panebože, to to uteklo, nějak se mi vytratilo pár dní a vánoce máme za sebou. Strávili jsme je jako každý rok doma, byli jsme hrozně hodní a dostali plno dárků. Velitel vymyslel, že letos nebudeme kapra smažit, ale dáme ho do udírny. Dámská a pánská přirození létala vzduchem celé vánoční odpoledne, ale zamrzlá dvířka udírny se mu nakonec ani přes usilovné topení a lomcování nepodařilo vůbec vypáčit, takže kapra jsme vrazili do trouby. Vánoční pohoda jak má být.

Panebož, to to uteklo, vytratilo se mi dalších pár dní a Silvestra máme taky za sebou, strávili jsme ho taky doma. Dopoledne jsme výletovali se psama a pak jsme jako každý rok vyrazili do kina. Odpoledne s náma slavili známí, večer jsme to šli omrknout do hospody, pak jsme chvilku slavili u sousedů, o půlnoci buchli šampáňo a šli spát. Žádnej velkej odvaz, ale užili jsme si to. Naše vesnice je plná ohňostrojůchtivých nadšenců, tak bylo o půlnoci na co se dívat. Obloha byla jako v plamenech a ten rachot! Ráno to vypadalo podobně, ale rachot dělal velitel a v plamenech byla naše nová plastová popelnice. Naše ranní ptáče šlo totiž poklízet vypálené rachejtle kolem domu, sice všechno posbíral a vychodil, ale nějaká petarda asi ještě úplně nevychladla a podpálila v popelnici odpadky.

Velitel se pořádně rozparádil až druhý den po Silvestru. Napřed vymyslel, že musí dopít šampaňské, pak si otevřel láhev vína, pak už docela blábolil a v půl šesté odpoledne se svalil na gauč, že si jen na chvilku odpočine a bylo po něm. V deset večer jsem ho zkoušela budit, aby se přesunul do postele, ale odbyl mě ze spánku, že musí dohrát nějakou počítačovou hru a chrněl dál. Tak jsem ho nechala spát s papouchem v obýváku a šla se uložit do ložnice sama. V noci se pak přesunul do postele, což v první chvíli znělo, jako kdyby se sunul i s gaučem na zádech, ale ve skutečnosti se jen potácel od stěny ke stěně, od zábradlí k zábradlí, do schodů a ze schodů, podle toho, kam se mu zrovna hlava zatočila, ale zvládl to. Ve dvě ráno vytřeštil oči, zalomcoval se mnou, že nemůže spát a okamžitě zase usnul, já už nikoliv. Vzbudil ho až v sedum ráno budík, tak neochotně vysmahnul do práce. Večer dokonce vypustil pravidelnou páteční hospodu a šel raději na trénink. Možná už konečně dospívá, ale spíš má kocovinu a chvilkový odpor k alkoholu. Myslím, že z toho se rychle dostane.

............

Autor: Věra Mrhačová | sobota 15.7.2017 10:36 | karma článku: 16,12 | přečteno: 383x