17. Nechráněný sex?!

Velitel trochu zpanikařil, když jsem chtěla své těhotenství oznámit rodičům, protože se teď po deseti letech našeho soužití provalí, že jsme měli před svatbou nechráněný sex. Nikdo se nad tím ovšem k jeho velkému zklamání nepozastavil. Návštěva rodičů proběhla v klidu. Z našeho očekávání měli radost, nicméně maminka s sebou trhla při každém slově začínajícím na „s“ v bláhové naději, že snad přeslechla slovo „svatba“. Nepřeslechla, tenhle výraz velitel ve slovníku zatím nemá. Pod „s“ se mu tam řadí v různých obměnách většinou jen „slivovice, spánek a svíčková“.

Velitel už je zase v klidu a v docela dobrém rozmaru. Dokonce mi ve slabé chvilce slíbil, že když budu chtít, tak se mnou půjde k porodu. Jistě spoléhá na to, že ho milosrdná mdloba zachrání hned na začátku. Jinak žijeme pořád stejně bohatý vesnický život, už jsme shrabali listí, zazimovali růže a čekáme, až napadne sníh. Já jsem se navzdory nemocenské dokonce vyplížila z domu a jela do divadla na Aidu. Přece jen kultury je třeba a bylo to moc hezký. Sice mě jako obvykle zklamalo, že milenci jsou poněkud starší a obéznější kusy a hlavní milovník se hned na začátku omluvil pro vážné zranění kotníku, což znamenalo, že když se rozhrnula opona, stál tam v egyptském hávu, na levé noze stříbrný sandál a na pravé kostkovanou bačkorku a opíral se o nemocniční berlu, kterou mu ovšem nasříkali na stříbrno, aby mu ladila ke zbroji, ale jinak fakt paráda.

Jo a taky jsem v předstihu upekla vánoční perníky, ale zdobit se mi je zatím nechce, nebo spíš nemám odvahu a ani tolik fantazie. Stále totiž odmítám používat kuchyňskou váhu, takže moje pojetí perníkového těsta je pokaždné trochu jiné a pokaždé trochu odvážnější, stejně jako tvary, které pak tahám z trouby a které nikdy neodpovídají tvarům formiček, které jsem na ně použila.

Pošťák přinesl balíček od známých. Byl v něm krásný dřevěný čáp jako dárek k našemu očekávání. Pověsila jsem ho do obýváku vedle klece našeho papoucha, což má hned několik výhod. Čápovi to moc sluší a papouch se ho zatím trochu bojí, takže konečně zavřel zobák, nasadil si na hlavu svůj oblíbený zvoneček jako helmu a trucuje. Doufám, že mu to chvilku vydrží.

Tenhle víkend je trochu ve stylu nuda, nuda, šeď, šeď. V pátek jsem přece jenom zdobila své perníkové výtvory, SOS vesnička hadra, cukr byl všude, některé vánoční zvonečky vypadají spíš jako záchodové zvony, perníkové velryby mají ke kaprům hodně daleko a to jsem ještě neměla odvahu slepit svou perníkovou chaloupku, na kterou jsem těstem nešetřila, takže zatím vypadá spíš jako skákací nafukovací hrad.

Velitel byl jako obvykle v hospodě na kulečníku. Ve dvě hodiny v noci mě vzbudil hospodský smrad a velitel se s tichostí osmi piv zklátil na svou půlku postele, do rána už jsem oka nezavřela. No a dnes má velitel ve velkém městě turnaj v badmintonu. Doufám, že jim tam po včerejšku nepoblije kurt.

...................