Zázrak v Soči aneb Jak Kerry otočil

Odrazit se ode dna. Tak charakterizovali pragmatičtí diplomaté a liberální novináři v Rusku i v Americe zásadní předpoklad odvrácení konfliktu mezi dvěma velmocemi, který hrozil i možností světové války. 

A přesně to se stalo při setkání šéfů diplomacií obou velmocí tento týden v Soči. Průlomové setkání Kerryho s Lavrovem dává naděje na to, že se současná krize mezi Ruskem a Ukrajinou, Bruselem a Washingtonem rychle chýlí ke konci. A to je jednoznačně dobře!

O co vlastně v Soči šlo? Americká diplomacie, která dlouhou dobu nešetřila ostrými slovy na adresu Moskvy, posílala své vojáky co nejblíže k Ruským hranicím a destabilizovala situaci na Ukrajině, jako mávnutím kouzelného proutku obrátila. Bylo to nečekané i pro tak protřelého diplomata jako je Sergej Lavrov. Dokonce tak nečekané, že když procházel kolem novinářů, kteří se ho ptali, jak probíhá jednání, vesele na ně křikl: „Úplně úžasně!“

A jak už to v diplomacii chodí, stylové bylo už setkání obou ministrů zahraničí. Až by se chtělo říct retrospektivně spojenecké. Symbolicky. John Kerry položil květy k památníků obětí Druhé světové války, Sergej Lavrov ho pak svezl běloskvoucím veteránem značky Poběda (Vítězství) do hotelu, kde si vyměnili dárky a usedli k jednání na půvabné terase s výhledem na Černé moře. Kerry dostal od Lavrova tričko se symbolikou vítězství nad fašismem, Lavrov luxusní aktovku na lejstra.

A pak to začalo. Žádné napětí, vzájemné výhrůžky ani kritika. Kerry vyjádřil připravenost zapracovat na zrušení sankcí proti Rusku, jakmile se situace trochu uklidní a bude to možné. Lavrov ujistil, že Moskva si na Donbas a Luhansk, ani na žádné jiné části ukrajinského území zálusk nedělá, Kerry na oplátku diplomaticky pomlčel o Krymu. Jako na zavolanou právě během jednání vychrlily světové agentury zprávu o tom, že ukrajinský prezident Porošenko prohlásil cosi ve smyslu, že doněcké letiště tak jako tak dobyje stůj co stůj. Lavrov s Kerrym se vzácně shodli, že tudy cesta k řešení krize rozhodně nevede a Kerry ukrajinského prezidenta ostře varoval, že USA nepřipustí silový postup a vojenské řešení. No a pak už šli rovnou na věc. USA a Rusko musí spolupracovat proti společnému nebezpečí, kterým je expanze islámského státu. Ta ohrožuje celý svět a velmoci se nutně musí v boji proti ní spojit.

Na nějaké zásadní závěry je samozřejmě ještě brzy. Zvláště v situaci, když konfrontace USA a Ruska v obou zemích mnoha jestřábím politikům, generálům a výrobcům zbraní vyhovuje. Nicméně skutečnost je taková, že etapa vypjaté protiruské hysterie pomalu, ale jistě končí. A to i přesto, že se to například pánům Kalouskovi, Bartuškovi nebo Schwarzenbergovi nebude líbit, protože brzy zůstanou se svým podněcování ke svaté válce Západu proti Rusku osamocení jako pověstný kůl v plotě. Už aby to bylo!