Máme strach. Ve snu se nám zjevují hrozivé scény masakrů otupělých náboženských fanatiků, v uších nám zní hysterické projevy politiků, které se chtějí na vlně rostoucí paniky přiživit, a tak ji sami pilně podněcují.l
Kvůli strachu z terorismu se ruší tradiční vánoční slavnosti a rituály, školy na poslední chvíli rozhodují o odložení výletů se studenty do zahraničí na bezpečnější časy. Jenomže podlehnout strachu a začít se nervózně hádat (a pak i prát) mezi sebou navzájem – to je přesně to, čeho se teroristé vraždící krvelačně všechny bez rozdílu, snaží dosáhnout.
Mezi prvními oznámilo rušení zájezdů studentů do předvánoční Vídně vedení Matičního gymnázia v Ostravě. Ohroženy jsou i plánované studijní pobyty v zahraničí, které škola pravidelně pořádá. Pravou příčinou ale není rozvážná a zodpovědná úvaha ředitele školy, že ve Vídni hrozí větší riziko než v Ostravě, ale panika rodičů žáků. Ti totiž zavalili vedení gymnázia vyděšenými telefonáty, v nichž zdůrazňují, že ze strachu o bezpečí svých ratolestí je raději nikam nepustí.
Ředitel gymnázia Ladislav Vasevič je zjevně člověk na svém místě a zdůrazňuje, že je z chování českých politiků rozhořčen, protože nesou na současné situaci jasný podíl viny. „Teď si některými svými výroky tvoří lidský štít z občanů, kteří se mají hrdinně postavit bez zbraní v ruce proti ozbrojeným teroristům,“ nebojí se tnout do živého ředitel Gymnázia Matiční. Škoda že se mezi českými politiky nenajde někdo, kdo tuto nepříjemnou pravdu neřekl už dříve.
Pokud sám prezident republiky při svém oficiálním projevu – navíc po boku ultranacionalisty, který byl konečně za své výroky srovnatelné s hitlerovskou propagandou obviněn policií – nejdříve ze všeho obhajuje fašismus jako cosi, co u nás přece ani trochu neexistuje, aby pak sám horečně přiléval olej do ohně paniky, strachu a nenávisti, je něco shnilého ve státě českém. A není jistě bez zajímavosti si v této souvislosti připomenout slova prezidenta Masaryka o skutečně podstatě fašismu: „Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s omezeným ručením k výrobě politických báchorek a lupičských historek.“ Ruku na srdce, co jiného dnes vidíme kolem sebe, než politické báchorky a lupičské historky.
Takže hlavu vzhůru, bodrou mysl a zhluboka dýchat! Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Proč si myslíme, že ve Vídni nebo v Berlíně je méně bezpečno než v Praze? Že vyjdeme za humna a přepadnou nás zbloudilí loupeživí uprchlíci? To bychom se museli bát vycházet z domu, chodit do práce a do divadla, setkávat se s přáteli. Opravdu je taková zbabělost nutná? Vždyť přece – jak říkal taky Masaryk, ale jako by ho dnes nikdo nechtěl slyšet – hlavní je nebát se a nekrást.
