Vystrčit zadek? Jde o to, na koho!

Když před třemi nedělemi vystrčil novinář J.X. Doležal na Olšanských hřbitovech zadek na Noční vlky, policisté se smáli. Včera vystrčený zadek na americký konvoj ve Vyškově už ale neprošel. Kde je tedy zakopaný pes?

Nejdříve bych rád upřesnil, že vystrčený holý zadek jako symbol protestu mi nijak neimponuje, přijde mi to naopak trochu dětinské, trochu hysterické a trochu exhibicionistické. Na druhé straně při pohledu na dvě půlky lidského pozadí nikdo nikdy k újmě na zdraví nepřišel, i když mu třeba přišlo nechutné. Proto mě zarazilo, že zatímco J.X. Doležal narušil svým chlupatým pozadím pietní akt za padlé vojáky, kteří nás osvobodili od nacismu – a ještě se mu dostalo uznání, jaký je hrdina, vtipálek a vykutálený občanský aktivista v jednom, odpůrce amerického konvoje ve Vyškově okamžitě zajistila policie. Američtí vojáci přitom byli v obrněných transportérech a jeli na bojové cvičení, takže by se mělo dát předpokládat, že je pohled na tlustou českou zadnici nevyvede z míry ani jim psychicky neublíží. Je to prostě tak, že už nám zase stát říká, z koho si můžeme (a je to záhodno) dělat legraci, a z koho v žádném případě nikoli.

Upřímně řečeno už mě demonstrace síly, jakou tu každoročně předvádějí za plné podpory české vlády američtí vojáci, ani moc nerozčiluje. Ne že bych z toho měl dvakrát radost, že se tu zase producíruje cizí armáda a my jim přiblble máváme. Ne že bych si neuvědomoval, že vojáci pod stejnými vlajkami rozpoutali války v Iráku, Libyi a Afghánistánu (a mnohde jinde), které se staly prapříčinou jak vzniku Islámského státu, tak uprchlické krize, ale už naděláme. Holým zadkem obrněný transportér nezastavíme. To už je větší naděje zvolit si takovou vládu, která by slušně, leč rázně řekla: přes nás, boys and friend, nejezděte, vezměte to přes Polsko, nebo si na těch našich výmolech rozbijete ty vaše auta. A nám ještě více rozmlátíte ty naše silnice. Ale to je zřejmě také naivní iluze.

Takže proč o tom vlastně píšu: ať si tu američtí vojáci pro mě za mě jezdí sem a tam, ale ať se z toho, probůh, zase nedělá cirkus, nápadně připomínající vojenské přehlídky před rokem 1989. A to se právě ve Vyškově stalo. Vojáci vystavili své minomety, kulomety a další zbraně a moravské děti si je vesele osahávaly, mířily s nimi na kolemjdoucí a rozjařeně se u toho usmívaly. Vesele se smáli i vojáčci, starostové, ministr obrany, premiér a lampasáci z českého generálního štábu. A tleskali a tleskali, a mávali a mávali. Vyškované z toho měli druhé Vánoce, a tak taky tleskali a tleskali, a taky mávali a mávali. Úplné de ja vu. Jen ty vlaječky byly tenkrát jiné...

Dojemní jsou i novináři, kteří o vojenské lidové slavnosti píší. Třeba redaktorka Monika Nováková na Novinkách.cz se snaží stůj co stůj navodit dojem, kolik tam bylo lidí. Nejdříve píše cudně o dvou stovkách, v závěru ale přitvrdí a nadšených přihlížejících jsou najednou tisíce. A to přesto, že na přiloženém videu se míhá sem a tam maximálně sto padesát bloumajících Moravanů.

A zlatou korunu všemu nasadil náš pan ministr obrany Stropnický: „V Evropě jsme si zvykli, že mír je automatismus a že je takříkajíc zadarmo. Bohužel, bezpečnostní situace se změnila,“ uvedl ministr. Ať žije boj za mír! Ať to stojí, co to stojí!