Jsme to my, Češi, podivuhodný národ. Děláme si legraci z cizinců, že neumí česky, ale sami děláme všechno proto, aby naše děti bohatou, perlivou a libozvučnou češtinu co nejdříve dočista zapomněly.
Jsme skutečně tak krátkozrací a hloupí, nebo navedení, a jenom si neuvědomujeme, že se kdosi ve vlastním zájmu pokouší vychovat z nás tupé ovce, které se lehce nechají oblbovat, okrádat a zahnat, kam se to pastevcům právě hodí?
Na jedné straně máváme na fotbale národními vlajkami jako o život a pláčeme po hospodách do piva, že naši maličkou zemičku co nevidět obklíčí ruské tanky, skoupí německý kapitál nebo ušlapou Arabové, na druhé straně zapomínáme na svoje kořeny a místo čtení českých knih a poslouchání hudby, která naši zemi proslavila po celém světě, čučíme na přiblblé americké seriály. A obdivujeme vyčůrané české podvodníčky, kteří si dokáží nahrabat na úkor ostatních. A pak si válejí šunky někde na Seychelách.
Na popularitě podvádění a přechytračení pravidel je založen i nejnovější hit českých maturantů - elektronická publikace s názvem Taháky nejen k maturitě. Jde o technicky dokonalého pomocníka v podvádění při maturitní zkoušce z češtiny. Stačí si stáhnout aplikaci za symbolických 49 korun na portálu Knihy.idnes.cz - a máte to v kapse. Který s odpuštěním vůl by dnes všechny ty bichle četl, že?! Je přece free, cool a in najít si pěkně správné odpovědi, zjednodušené, vykuchané a přežvýkané po americku tak, že je pochopí každý hlupák. Kolik je takových hňupů s maturitním vysvědčením v kapse, kteří si ani nepřečetli Švejka nebo Válku s mloky? Tak proč se snažit?
Pes je zakopaný v tom, že lež má krátké nohy a tím, že bereme podvod jako cosi běžného a normálního (co přece dělá každý, kdo není blbý), podvádíme ve skutečnosti sami sebe. V zemi, kde se dá maturita z mateřštiny opsat z mobilu a vysokoškolský titul koupit za pár tisíc, moudrost zcela zákonitě nepokvete. Zato blbost ano. A tak si blbneme, pohodlně a bez námahy. Pomalu, ale jistě.
Jestli je pravda, že jsme tak líní od přírody a hloupí taky tak nějak přirozeně, nedá se nic dělat. Máme, co nám patří, švajneraj, jaký jsme si zařídili, a politiky, jaké si zasloužíme. Jestli nás ale někdo ohlupuje záměrně, aby si nás mohl namazat jako máslo na chleba, ještě není pozdě se vzpamatovat a začít s tím něco dělat, Začít se bránit.
Po velkých úspěších českých sportovců vždycky všichni jančí radostí a skandují „kdo neskáče, není Čech“. Takové chvíle sounáležitosti a národní hrdosti jsou sice krásné, ale zdaleka nestačí. Jestli chceme mít šanci ve stále těsnějším a drsnějším světě přežít, nesmíme zblbnout a zapomenout česky. Národ, který zapomene na své kořeny a kulturu, automaticky ztrácí identitu. Kdo nikdy nečetl Máchu, Nerudu, Havlíčka Borovského, Haška, Seiferta, Hrabala a Kunderu, kdo nezná Voskovce a Wericha, Šlitra a Suchého, Nohavicu nebo Kryla, není vyčůránek, ale obyčejný vůl. Kdo nečte, není Čech.
