Také vám občas metody jistých „autorit“ brojících proti všem, kdo smýšlí jinak, než připouští jejich kánon, jako opakování historie? Při čtení udavačského textu profesora Putny v Lidových novinách, který si vzal na paškál Literární noviny, protože prý píší jinak, než by podle něj měly, čtenář jen žasne a váhá: připomíná mu to proto-fašistickou Druhou republiku nebo stalinistická 50. léta?
„Literární noviny už neexistují. To, co vychází pod názvem Literární noviny by se mělo jmenovat Putinovy noviny, Protiukrajinské noviny nebo Ruský imperiální věstník,“ píše stylem kárajících agitátorů profesor Putna. „Literární noviny podle něj dávají prostor téměř výhradně proruským a proti-ukrajinským hlasům a jako takové se zpronevěřily svému poslání. Co dodat? Chybí jen výzva k cenzuře nebo bojkotu, ta ale na čtenáře vykukuje ze svého nepříliš rafinovaného úkrytu mezi řádky.
Moralizující sloupek pana Putny připomíná udavačský dopis, a to především ze dvou důvodů. Jednak jako by podlézavě, s výrazem přičinlivého žalobníčka veřejně poukazoval na nezdárné novinářské kolegy. Druhý důvod je ovšem ještě absurdnější: přespříliš ambiciózní profesor kritizuje něco, co – jak se sám usvědčuje – vůbec nečetl!
Skutečnost je totiž taková, že Literární noviny vyvažují svůj obsah velice obezřetně a rozhovor, z něhož Putna četl jen titulek, přináší názory vrstevnatější a složitější než je pamflet pana profesora. Pro Putnu se provokativní titulek rozhovoru: „Svoboda slova? V Rusku je větší než na Západě“ stal jen lacinou záminkou k rozpoutání dalšího honu na čarodějnice.
Je škoda, že literární historik Putna natolik ulpívá ve své ideologické bublině, že stále opakuje otřepaná klišé, která se v českých médiích o Zacharovi Prilepinovi objevují. Kdyby nevypěnil už po přečtení jediné věty v upoutávce na nové číslo LtN a přečetl by si celé znění, musel by při svém ctihodném vzdělání připustit, že Prilepin hovoří o současném Rusku nejednoznačně, kriticky a v širším kulturně-historickém kontextu. Kdyby si jako rusista román přečetl (nebo alespoň část rozhovoru, která o něm pojednává), nemohl by veřejně pomlouvat způsobem, který se blíží právě jím tolik kritizovanému „bolševickému" přístupu více, než si je zřejmě ochoten přiznat.
Jde mimochodem o projev chronické nemoci české rusistiky, která pod ideologickým tlakem – roztřesená jako osika jen proto, že zkoumá literaturu země, která upadla v nemilost našich mocných - zprostředkovává pouze „nucený výsek“ ruské literatury - jen tu část autorů, která tvoří křídlo „hodných“ prozápadních liberálů. Ostatní jako by pro ni – po uvědomělé cenzuře ve jménu boje proti ideologickému nepříteli .- vůbec neexistovali.
Odkazy: text M.C. Putny z Lidových novin a reakce Literárních novin zde:
http://www.literarky.cz/politika/domaci/18879-polemika-byvale-a-dneni-literarni-noviny
Kompletní text rozhovoru se Zacharem Prilepinem zveřejněného v Literárních novinách zde:
http://www.literarky.cz/politika/rozhovory/18884-zachar-prilepin-svoboda-slova-v-rusku-je-vti-ne-na-zapad
