Slavík zpívá špatně
Skutečnost, že Český Slavík vrací náš televizní národ o režim nazpátek, do hudebních krajin normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let, už sotva někoho překvapí, natož urazí. Kdo se na tuto notně pokleslou estrádu dívat nechce, už aspoň 20 let se na ni nedívá. Naštěstí to není povinné.
O zpívání a hudbu v estrádách podobného střihu beztak zas tak moc nejde. To by se museli na pódiu střídat úplně jiní interpreti, ne oněch pět a půl celebrity, pro které je zpívání spíše než profesí VIP vstupenkou do salonů české smetánky. Jde spíše o svérázný pokus zastavit čas. Jednak opakováním stále stejných písní, melodií a motivů pořád dokola, jednak potíráním se stále silnější vrstvou make-upu. Zábava je to k uzoufání přízemní, vtipy moderátorů když ne oplzlé, tak zcela vyčpělé, nosným obloukem celé slavičí architektury je potom dlouhodobě zvrhlý vkus té části veřejnosti, která soutěží žije a do Českého Slavíka posílá hlasy s větší vážností, než je při volbách vhazuje do uren. Rok co rok, pořád stejně. Ta neměnnost, ta železná věrnost lásky ke Karlu Gottovi a Lucii Bílé se za dlouhá desetiletí proměnila v cosi jako náboženský rituál.
Dobrá, každý má na svůj názor právo, proti gustu žádný dišputát. Tak se jim líbí Gott a Bílá, no a co, když je skoro celý život poslouchají v televizi i rádiu a nic na tom nezměnila ani změna režimu? Proč by si lidé nemohli v soukromí svých domovů při poslechu mechem obrostlých, ale melodických písniček užívat své sentimentální, leč mírumilovné de ja vu?
Jen ať si užívají, ať si užívá i Karel Gott s Lucií Bílou, ať si užívá i kapela Kabát, ti mírně drsní chlapíci v mezích zákona. Problém je v tom, že když pokleslost poklesne ještě hlouběji, než se čekalo, nastává v napůl znuděném a napůl zblblém publiku zvláštní dusivé vzduchoprázdno. A z něj se hrozí zrodit cosi ještě zrůdnějšího, než ta nejvíce bezduchá normalizační ubohost. Jakoby najednou nestačilo vracet se jen do sedmdesátých a osmdesátých let, do časů spartakiád a Michala Davida, kdy byl Karel Gott ještě málem „stále mlád“. Jakoby se najednou ve velké části společnosti objevila iracionální touha posunout se v duchu ještě o režim hlouběji, do temného konce let třicátých, jako by jimi zmítalo chorobné nutkání pocítit na sobě zhoubnou sílu nahnědlého podhoubí antisemitismu, rasismu a xenofobie, z něhož vyrostly nacismus, II. Světová válka a holocaust.
Jak by je jinak mohlo napadnout tleskat kapele, která se neproslavila zpěvem, natož hudbou, ale jen a pouze xenofobními a rasistickými texty? Jak to, že nikomu nepřijde divné, že si její členové přijdou pro cenu v černých košilích s umrlčími lebkami, nápadně podobných těm, jaké měly ve znaku nacistické jednotky SS?
Koketování s rasismem se stalo ve společnosti bez historické paměti podivnou módou s příchutí zakázaného ovoce. Ve skutečnosti je ale nebezpečnou úchylkou, která by místo podpůrného potlesku zasluhovala spíše návštěvu psychiatra.
Ondřej Mrázek
Světlo rozumu v temnotě pandemie
Pandemické peklo občas přináší kromě úzkostí a vzteku i moudré nápady, jaké by snad za normálních okolností nikoho ani nenapadly. K nim patří i návrh Karla Schwarzenberga na zklidnění emocí kolem pražského pomníku maršála Koněva.
Ondřej Mrázek
Podivné úkazy minského jara
Mizení opozičních politiků, řádění evidentně najatých skupin provokatérů, násilí a rabování. Bělorusko se rychle propadá do chaosu, který se snaží zneužít někdo třetí. Kdo to asi je?
Ondřej Mrázek
Neutralita jako inspirace z Vídně
Případ útoku nervovým plynem na bývalého ruského špiona v Británii vyvolal největší diplomatickou ofenzivu proti Rusku v moderní historii. Z Vídně nyní zazněla námitka, že pro vinu Kremlu neexistují přesvědčivé důkazy.
Ondřej Mrázek
Nová hymna? Vy české tajfuny!
Zvednout naše vlastenecké mandle se dokonale podařilo příčinlivým reformátorům české státní hymny. To, co vzniklo, je hudební kočkopes, navíc se směšně zastaralým obrozeneckým textem v plánované druhé sloce. Kde rozum náš?
Ondřej Mrázek
Smog jako memento demokracie po česku
Každý rok zabije špatný vzduch podle informací Státního zdravotnického ústavu pět tisíc českých občanů. Politikům je to srdečně jedno. Jako ostatně skoro všechno, co se týká života běžných lidí, a ne jejich zisků a prebend.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severu Íránu v neděli havaroval vrtulník s íránským prezidentem Ebrahímem Raísím, jehož stav je...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Obrat. Neučte už sporné teorie o 72 pohlavích, instruuje britská vláda školy
Britská vláda představila nové pokyny pro sexuální výchovu. Vyzývá v nich školy, aby přestaly učit...
Armáda pošle miliardy „do luftu“. Kbely dostanou novou věž a dopravní letadla
Armádní letectvo získá o téměř devatenáct miliard korun víc pro následující čtyři roky, než bylo...
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 205
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1886x