Víte, proč se tolika lidem nelíbí nový anglický název naší země, i když jim Česko nevadí? Je to jednoduché: pocit slovanské vzájemnosti vystřídal chladný odstup nebo rovnou horká nenávist. A anglické Czechia zní českým uším rusky.
Hned poté, co prezident s premiérem a ještě pár dalších „nejvyšších ústavních činitelů“ upekli pro Českou republiku nový název, který na rozdíl od původního pojmenování není suše úřední ani zbytečně dlouhý, rozhořela se vášnivá debata, přerůstající v divokou při o to, jestli Czechia zní dobře nebo špatně.
A jelikož naše nejvyšší ústavní činitele tradičně nemáme příliš v lásce a návrh vymyslel s odpuštěním prezident Zeman a kývl na něj s odpuštěním Sobotka, našly se hned spousty škarohlídů a reptalů, že Czechia zní tak nějak trapně a nehezky, protože cokoli řeknou oni, s tím se souhlasit nesmí, s tím se musí naopak pěkně nahlas nesouhlasit.
Divně to znělo pro tenistku Barboru Strýcovou, slyšet se nechal i ředitel České sportovní, která organizačně a marketingově zajišťuje české týmy ve Fed Cupu a Davis Cupu, kterého to „tahá za uši“. Proti názvu Czechia se ohradila i politická strana Moravané, která jeho prosazení považuje za protiústavní útok na identitu Moravanů. A kouzelné novopečené slůvko rozhořčilo na nejvyšší míru ministryni pro místní rozvoj Karličku Šlechtovou. A korunu tomu všemu (Kalousek se zatím ještě nevyjádřil) nasadil starý dobrý kníže Schwarzenberg, který by raději, kdyby se naší zemi říkalo Bohemia. A víte proč? Protože mu to připomíná „ctihodný název Království české“. Vida ho filutu, určitě by chtěl být králem, Orlík už mu nestačí.
A proč tedy ona nešťastná Czechia přemnohé Čechy tak za uši tahá. Je to vcelku jednoduché. I když se Czechia přeložila do angličtiny přes latinu, což je korektní postup, který schvalují i experti z Ústavu pro jazyk český, uším těch z nás, kdo nechce se Slovany nic mít, a cítí se proto spíše Keltem anebo středoevropanem, to prostě zní tak nějak rusky. V ruštině to zní stejně jako anglicky, Čechia - jen se to píše azbukou.
Osobně si myslím, že – a nikdo ode mě určitě ani nic jiného nečeká – je ta Czechia docela dobrá. Dokonce bych navrhoval zpětně přejmenovat tvrdé a sykavkami syčící Česko na zpěvnou a libozvučnou Čechii. Tak se jmenovala za 1. republiky legendární trojmístná motorka a dodnes toto – podle mne moc pěkné a sluchu milé – slovo nese ve svém názvu docela dost hotelů, restaurací a fotbalových klubů, třeba Čechie Karlín, Čechie Uhříněves nebo Čechie Slaný. A zpívá se to přece v té staré slavné písničce o sokolících, jak smutně stáli 6. července na strahovských hradbách v dlouhých hustých řadách: „oře tam Čechie, máti naše drahá, hodlá vyorati naše rodná práva.“
