Polsko: napůl klášter, napůl cirkus

Omílání nepravdivých mýtů a drásání starých křivd. Hodně středověkou metodu oblbování voličů si vybrali umodlení polští konzervativci, kteří zneužili zítřejší výročí nehody vládního letounu ve Smolensku v hon na čarodějnice.

Salta a piruety českých politiků a jejich milých oligarchů, s nimiž mají společné panamské záliby, nás občas zabaví natolik, že zapomeneme sledovat, co se děje u sousedů. A že to tam někdy stojí za to: jako třeba teď v Polsku, kde se vláda konzervativců snaží změnit zemi v jeden veliký krutopřísný klášter. Nechci tu teď rozebírat interupce, (na ty máme vlastního experta v kardinálském čepečku, tvrdícího, že jsou prý horší než terorismus!), ale megalomanský propagandistický cirkus. Hrdý polský národ, rozdělený mediální hysterií na dva znepřátelené tábory, se nehádá, co s uprchlíky, ale o tom, jestli byla bříza u letiště ve Smlolensku, o který si vládní letoun zlomil křídlo, opancéřovaná zlými Rusy nebo jestli při poslední opravě vládního tupolevu v Rusku před jeho zřícením ruští mechanici naschvál povolili v křídle nýty. Zítřejší výročí katastrofy bude první v režii konzervativců, jejichž hlavním politickým tématem není nezaměstnanost nebo korupce, ale rozdmýchávání ničím nepodložené spiklenecké teorie, že za havárii prezidentského speciálu s bratrem šéfa partaje Jaroslawa Kaczyńského může ruská sabotáž. Co na tom, že vyšetřování dokázalo, že šlo o chybu polských pilotů, kterým navzdory varování ruských dispečerů přikázali riskovat přistání polští papaláši, aby stihli tryznu za oběti masakru v Katyni, pohádka o zlých Rusech v Polsku, stejně jako u nás, stoprocentně zabírá. A běda, kdo by souhlasně nepokýval hlavou: bude potrestán jako šéf vyšetřování a nejlepší polský specialista na psychologii pilotů plukovník Olaf Truszczyński, který dostal vyhazov za to, že „ zastírat, že letadlo vlastně sestřelili Rusové“.

Ano, je třeba s pokorou chápat, že letecká katastrofa a smrt 95 lidí, kteří si letěli připomenout masakr polských důstojníků a inteligence sovětskou armádou, byla pro Poláky šokem a ztělesněním nejčernější noční můry. Zneužívat ji ale tak fanaticky a nelogicky, jako to dělají pánbíčkáři ze strany Právo a spravedlnost jako politickou zbraň je trapné a cynické. Podobně jako zakazování divadelních her, démonizování potratů i sexu a násilná přeměna veřejnoprávní televize a rozhlasu v mediální modlitebny a hlásné trouby koniášovské formy křesťanství.