Česká média více a více připomínají Rudé Právo z počátku 80. let. Jsou země, o kterých se píše jen v dobrém, a pak jsou jiné země: z těch mají redaktoři za úkol vybírat jen to nejhorší: katastrofy, skandály a tragédie.
Pro nás, kdo si na stranicky uvědomělé Rudé právo nebo umírněnější Lidovou demokracii či svazácky laděnou Mladou Frantu (ano, to je původní název, po kterém zůstala jako nepěkný pomník jen dvě velká písmena v názvu MF Dnes) ještě matně pamatujeme, je to jako de ja vu.
Jakoby se doba podivuhodnou spirálou vracela tam, kde už jednou byla. Jen s tím rozdílem, že předtím se v dobrém psalo o Sovětském svazu a „bratrských socialistických zemích“ a na zemích „prohnilého“ nebo dokonce „zahnívajícího“ kapitalismu a jejich obyvatelích se nenechala niť suchá, zatímco dneska je to přesně naopak. USA je náš věrný spojenec a vzor na věčné časy, zatímco Rusko říše Zla, zahnívající společnost věčně opilých, špinavých a krvežíznivých živlů, kteří nemyslí na nic jiného, než jak by přijeli do Evropy s tanky.
Připomněl mi to dnešní článek na Novinkách.cz o tom, že mnohoženství v Rusku je realita, kterou bude dříve či později zapotřebí legalizovat. V rozhovoru pro agenturu Interfax to řekl šéf muslimské obce v Rusku. No to je ale sólokapr! To je zpráva, jak má být! Redaktor bude pochválen, šéfredaktor spokojen. Takže ti Rusové nejsou jen špinaví, líní, opilí a hrubí, oni jsou ještě úchylní! Nestačí jim jedna žena, chtějí dvě, tři nebo čtyři! Že se nestydí!
Nechci tu teď mluvit o islámu a pohoršovat se, že má odlišné tradice od těch našich – proč přilévat olej do ohně zběsilé a iracionální nenávisti proti muslimům, chorobnou paranoiou, která se šíří Evropou jako ptačí chřipka. Byl jsem v muslimských zemích několikrát a musím říct, že nejdříve bychom se od nich měli v lecčems poučit (třeba ve vztahu k dětem nebo starým lidem), než je začneme na dálku hloupě pomlouvat. Ale zpátky k mnohoženství v Rusku. Především: Rusko je tak velké a rozmanité, že si to málokdo dokáže reálně představit. A ano, jsou tam oblasti – hlavně na severu Kavkazu, v Čečensku a Ingušsku nebo v Dagestánu, kde lidé odjakživa žijí nikoli podle křesťanských, ale podle islámských tradic. Ty ovšem tvoří nepatrnou část země. To ale ještě přece neznamená, že – jak se to snaží předjímat zmíněný článek – se v Rusku jako takovém rozmáhá mnohoženství. To je samozřejmě nesmysl a snaha o překrucování reality. Mimochodem podobně přízemní, křupanská a urážlivá, jako když třeba někteří extrémně fanatičtí pravoslavní křesťané v Rusku vykřikují, že všichni Evropané jsou homosexuálové.
Nenechte si tedy, milé čtenářky a milí čtenáři, vtloukat klíny do hlavy. Nevěřte tomu, že v Rusku žijí jen úchylové, ožralové a nestvůry, nebojte se, Moskva není doupětem všeho Zla, ale městem modernějším, pestřejším a rozmanitějším než třeba Praha. I v Rusku žijí lidé obyčejní a prostí, příjemní i nepříjemní, šikovní i nešikovní, šťastní i nešťastní, jako v Čechách, jako na Moravě, jako v Americe, jako všude jinde. A snaha vyprovokovat nás k nenávisti ke všemu ruskému má jen jeden cíl: odvést pozornost od zlodějen, podvodů a podrazů, které se dějí tady a teď. A nestojí za nimi Rusové, muslimové, židobolševici ani Číňané, ale Češi jako polena – naše politická a podnikatelská (j)elita. Čím dříve nám to dojde, tím větší šanci budeme mít s tím něco dělat. Protože nadáváním na ostatní si ještě nikdo nikdy nepomohl.
