Most přes řeku science-fiction

Nejsem blogerka. Považuji tenhle způsob psaní na specifickou odrůdu, na kterou zkrátka nemám buňky – a ne, že bych toho občas nelitovala.

Jsem spisovatelka, mám za sebou přes stovku vydaných povídek, spoustu článků a čtyři romány. Ale na blog jsem nikdy nepsala. Takže mě překvapilo, když mě oslovila Helena Skočová, jestli bych se nechtěla podílet na projektu “Blogeři čtou seniorům”.

Já vím, na webu stojí napsáno: NEJEN pro blogery a seniory. Ale stejně.

Helenina důvěra v moje schopnosti se zdála nezlomná. Lichotilo mi to, komu by takové ocenění také nelichotilo, že?  Ale říkala jsem si, čím můžu přispět? Můžu přinést něco nového, zajímavého? Užitečného v rámci projektu? Píšu především ve fantastickém žánru. Sci-fi. Fantasy. Steampunk. Horor. Postapo. Mystické detektivky. Dokážu přijít s něčím, co by zaujalo starší generaci? S něčím, co by pro ně nebyl nesmyslný blábol?

Pak jsem si uvědomila, že o to právě jde. Najít most přes divoké vody science-fiction. A proč vlastně ne? Mám přes sto povídek! Přes sto! Copak tam není žádná, která by se líbila i mojí milované zemřelé babičce? Fantaskní žánry přece nevyprávějí jen o dracích a robotech! Ale i o lidech, jejich povaze, vztazích, touhách a obavách. Jen je to všechno promítáno na plátno různých podobenství a vzdálených světů. Lidé jsou pořád lidmi.

A tak jsem kývla a přišla předčítat do domova pro seniory Slunečnice.

Četla jsem svou povídku “Bůžek a stín” ze sbírky povídek “Pod kočičími hlavami” (Triton, 2007), v níž se setkávají příběhy různých autorů a vyprávějí o tom, jak který z nich vnímá moderní velkoměsto – a co se v takovém prostředí podle nich může zvláštního stát.

Během četby jsme si povídali o tom, co pro mě znamená Tokio, kde se moje povídka odehrává, a které jsem před lety navštívila. O tom, jak se žilo v Japonsku kdysi, jak se tam žije dnes. A bylo to skvělé. Měla jsem pozorné, zvídavé a přemýšlivé posluchače, ohromně jsem si to užila.

Krom toho jsem měla možnost seznámit se s blogerkou Šárkou Bayerovou, která píše o zajímavostech z historie a spojuje nás náklonnost ke španělštině.

Děkuji Helče Skočové i všem, s nimiž jsem se ve Slunečnici setkala. Jsem ráda, že se mi povedlo postavit most přes nepřekonatelně vypadající řeku.

Lucie Lukačovičová (lucie.lukacovicova.cz)

FB: Lucie Sombra Lukačovičová

https://www.facebook.com/lucie.lukacovicova.author/