Blogeři čtou seniorům - Přešla jsem most...

…a bezpečně dorazila na druhou stranu. Je to dobrý pocit a já děkuju svým průvodcům, kamarádům z blogu.  

Jsem na tady jen chvíli, osm let jsem psala na blogu Lidových novin. Tam se sešlo několik bezva kolegů a kolegyň, s nimiž jsem ve virtuálním i osobním kontaktu po celou dobu. Jenže tam to tak nějak stagnovalo, pouze anonymní diskutéři tam mají pré. Koukali byste, co takový diskutér, schovaný za virtuální anonymitou, dokáže vyplodit…

I tady jsem si už našla několik blogerských spřízněných duší, nebojím se říct, že kamarádů. Jsou fajn a moc pěkně píšou. Zkrátka se mi tady na blogu líbí.

Tak třeba Shaana. Ten mě přivedl k veršotepání, a to je prostě výzva. Taky už moje výtvory četl v kavárně Jiný kafe, představte si! A to je pro mě veliká poklona.

No a tuhle mi do pošty přistála pozvánka od blogerské kamarádky Šárky. Můj jeden z nejoblíbenějších blogerů Marek bude číst. A holky si zamluvily stůl a vzpomněly si na mě! Velkou radost mi tím udělaly.

Na Markově čtení se nás sešla hromada – hlavně Markovy čtenářky a taky spřízněné blogerky. Byl to super večer, Marek četl moc pěkně a já ho obdivovala, jak se nestydí a jakou má odvahu.

„Pozdravuje vás Shaana,“ oslovila mě drobná hezká blondýnka, když jsem odcházela domů. Ta blondýnka byla blogerka Mirka. No a za pár dní jsem dostala pozvání na čtení…

Já! A čtení! Mirka a Helča mě pozvaly, abych četla svoje věci v domově seniorů Slunečnice. No to se prostě neodmítá, zvlášť když jsem zjistila, že tam se mnou bude Shaana a Marek.

Nevěděla jsem, jak se na moje čtení bude tvářit šéf, tak jsem si pro jistotu vzala na pátek dovolenou. Bylo krásně a já ji stejně potřebovala jako sůl, abych dobila baterky na naší zahradě před tím mým prvním čtením.

Já jsem celkem zběhlou pisatelkou, píšu ráda a dokonce mi vyšly čtyři knížky. Nemám ale potřebu se moc zviditelňovat, neumím prodat svoje psaní, mně se prostě líbí psát. Vlastně ani tady na blogu to nikdo neví, že mi vyšly nějaké knížky, tedy kromě pár mých věrných čtenářů. Poprvé jsem měla v pátek možnost číst ze svých knížek a cítit vazbu mezi mnou, posluchači a mými texty.

Kupodivu jsem neměla trému. Dopoledne jsme si s Markem psali a to mi dodalo odvahu.

Domov seniorů je moc pěkný, světlý, v zeleni. V kulturním sále už připravovali občerstvení a mikrofony mí noví blogerští kamarádi a kamarádky.

Když se zdálo, že víc babiček a dědečků už nepřijde, Mirka s Helenkou zahájily kulturní odpoledne nás blogerů a taky loutkoherců z divadelní skupiny Jiskra.

Nejdřív četl Marek. No jo…Marek…sice jeho články znám, ale tohle čtení naživo má svůj půvab. Poslouchala jsem stejně pozorně jako všichni v sále.

Pak jsem četla já…vybrala jsem vzpomínání na svoje dětství, na rodiče, na sestru. Při čtení se mi vrátilo všechno to hezké, ta legrace, co jsem se svou rodinou prožila. Bylo to…bylo to…nevím jak se vyjádřit. Byla jsem zase malá holka a byla jsem šťastná. Posluchači to asi taky vycítili, poznala jsem, že sem patřím, že dokážu potěšit a že nepíšu zbytečně.

Naše čtení prokládal Shaana muzikou a loutkoherci krátkými scénkami. Jejich vystoupení byla moc hezká, nejvíc se mi ovšem líbil Kašpárek. Krásně recitoval!

Přešla jsem most. Zase mám o důvod víc psát. Budu číst lidem, kdykoliv budou chtít. Milá Mirko, Helenko i ostatní, děkuju.

Zuzka Zajícová