Blogeři čtou seniorům - Otáčím se za sluncem…

Poslední měsíce v loňském roce jsem měla plné mraků, deště, občas mě zasypaly a na čas doslova zmrazily ledové kroupy. Byla jsem bez nálady, hlava plná negativních myšlenek, na co jsem sáhla, to se nedařilo.

Cítila jsem, že jakákoliv činnost, kterou vyvíjím s jistou dávkou energie, nemá žádný pozitivní výsledek, který byl očekáván. Uzavřela jsem se do sebe. Nastalo období „sebepřežití“, s koulí na noze…

Navalilo se na mě dost úkolů. Doma i v práci. Snažila jsem se jet naplno. Jediné, na co jsem se těšila, byly vánoční svátky, kdy jsem doufala, že si odpočinu...

A do vší té blbé nálady a shonu mi zavolá Hela Skočová. "Miri, mám pro tebe návrh, ale raději bych jej s tebou probrala osobně, co takhle sejít se na kafčo a popovídat si o tom? Víš, přemýšlela jsem koho oslovit a ty se mi jevíš jako človíček, který by se do mého připravovaného projektu hodil.“

Odpovídám Helči, jako každému, kdo mě kolem Vánoc zve na akce, na narozeninové oslavy nebo jen na kafčo, chce mi osobně popřát do nového roku. „Jsem moc ráda, že sis vzpomněl/la, vážím si toho, přijdu ráda, ale pozor... dopředu hlásím, že mám hodně práce, hodně lítání kolem vánočních akcí s Anežkou, že můj muž začal ke své práci navíc podnikat a stává se z něj doma taková paní Colombová – mluví se o něm, ale není doma vidět :)), takže se může stát, že pozvání z těchto důvodů zruším, protože se musím postarat o dcerku, babičky nemáme...“

Když mi Helča v kostce nastíní o co jde, mému uchu nabídka lahodí, zní zajímavě, slibuji, že budu dělat maximum, abych dorazila.

Světe div se, vyšlo to! A dnes jsem tomu ráda. :)

Dostala jsem nabídku spolupracovat na projektu nadačního fondu „Most sblížení“, který Hela založila. Jedná se o projekt „Mosty mezi námi“. Podstatou je sbližovat lidi, generace, myšlenky, názory... jak uvádí zakladatelka na svých stránkách www.m-sblizeni.cz.

A měsíc na to už besedujeme se staroušky v pražském Domově seniorů Slunečnice. Setkání probíhá ve společenské místnosti, vyzdobené starožitnostmi z období první republiky.

Čteme naše články pro pobavení, starouškové často vstupují slovně do děje, aby se s námi podělili o své vzpomínky a zážitky z mládí. Vlastík Šantroch, který s námi spolupracuje, zabrnká starouškům do ouška na kytaru známé šlágry, ti si s ním  společně s velkou radostí i zazpívají. Průběžně ochutnáváme dobroty, které babičky napekly a přinesly, pečou výborně!! Ve finále mi Hela děkuje za mou účast, předkládá přede mě na stůl bábovku... zlatá ženská je to!!! :) Tak tady se mi bude líbit, říkám si, když vidím ty spokojené usměvavé staroušky. Je mi fajn. Mám skvělý pocit z celého projektu, jsem ráda, že jsem nabídku přijala. Dojímá mě závěr schůzky, kdy nám všichni zúčastnění děkují, někteří mají slzy na krajíčku. Většina z nich už nikoho nemá, tak jsou rádi, když za nimi někdo přijde a chvíli s nimi beseduje, „hned je ten svět veselejší“, poznamená při loučení jeden ze seniorů. Mile se usměje a mně pomalu odplouvají všechny ty mraky a cítím se příjemně, jako by se na mě usmálo sluníčko.

Moc se těším na další setkání, které určitě zahřeje jako to minulé. Cítím, že se konečně pomalu otáčím za sluncem. Jako ta slunečnice..

Mirka Švarcová