Tak na nás poslanci a senátoři delegovali moc zvolit si svého prezidenta republiky. Děsím se toho, protože pro tuhle funkci nejsem zralý já ani spousta spoluobčanů, nejsou vytvořeny podmínky, za kterých by bylo vhodné volit prezidenta přímo. Do boje o prezidentský úřad ihned vyrazil Jan Fischer, bývalý komunista, statistik, z vůle několika politiků chvilkový premiér, bankovní úředník. Děsím se podobných kandidátů, kteří funkce neberou jako službu, ale jako další výtah v kariéře. Když odcházel ze Statistického úřadu, nechal si vrátka otevřená pro návrat. Po skončení trapného premiérského angažmá se tam však nevrátil, našel si lepší místečko.
Nikdy jsem od něj neslyšel jasný politický názor. Vždy se v rozhodování schovával za své ministry. Šedý, nudný, nevýrazný, projev plný frází. Včera např. v OVM na ČT 1 pronesl, že je zaměstnavatelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (!).... Bojím se toho, že podobné kandidáty si však opravdu zvolíme. Lidé milují ty, kteří názor nemají, pouze blekotají cosi, aby se zavděčili všem. Fischer v roli prezidenta by byl podobný průšvih, jako Gross ve funkci premiéra, Tvrdík jako ministr obrany, Součková jako ministryně zdravotnictví, John ministr vnitra... Nebo další kandidát - Jan Švejnar. Nežije tady, ale vždycky jako čertík někde vyskočí a začne hlásat svá levicová moudra. Ten se pro kandidaturu spojí s kdekým, touha po moci je u něho podobná té Fischerově. Budeme-li chtít nového Antonína Novotného, volme Jana Fischera, jestli nás fascinoval Ludvíka Svobodu, bude tu Jan Švejnar.
Tomio Okamura? Takoví švejkové zase ale nejsme, možná mu spousta voličů nezapomene angažmá v cestovce pro plyšáky... Ale je viditelný, své názory prezentuje, i když jako politik by působil velmi, velmi naivně. Jana Bobošíková? Bez komentáře...
A tak se výsledku přímé volby opravdu bojím. Protože nejenom Fischer, Švejnar, Okamura tu jsou. Můžou se objevit další populární osobnosti a o to nám přeci jde, ne? Odbornost, minulost, názory, přesvědčivost, empatie...., to všechno může být podružné.
