5 vnitřních zranění

V knize uzdrav svá vnitřní zranění  je popsáno pět základních zranění: odmítnutí, opuštění, ponížení, zrada a křivda a jsou tu popsány  "masky", kterými se s těmito zraněními vyrovnáváme. Každá maska  zároveň na toto zranění ukazuje.

Autorka knihy Lise Bourbeau ve své knize dokazuje, že všechny problémy - ať již fyzického, emocionálního nebo mentálního rázu - vznikají v závislosti na pěti základních zraněních: odmítnutí, opuštění, ponížení, zradě a křivdě.

Masky si vytváříme, abychom nemuseli svá zranění vidět a cítit. Vnitřní zranění přirovnává k fyzickému poranění, masky k obvazu, kterým si například poraněnou ruku obvážeme.

Ruka je chráněna obvazem, ale pokud se někdo druhý naší ruky dotkne, vykřikneme a často ho ještě obviníme, že nám ubližuje. Na vině ale není druhý člověk, ale naše neléčené zranění. A naše maska, naše EGO, které se nás tak snaží ochránit.

Pokud obviňujeme sami sebe, je to stejné, stejně iluzorní.

Neexistují viníci ani oběti, existují jen lidé, kteří trpí, říká autorka.

Některé masky s sebou nosíme pořád. To je to, jak se zranění projevuje v naší fyziognomii. Zranění tak přímo utváří náš charakterový typ. Někdy si masky nasazujeme v situacích, kdy se chceme chránit. Můžeme jich používat i více. V různých prostředích, situacích, s jinými lidmi jsme jiní. Chováme se jinak, myslíme jinak, cítíme jinak... Protože máme více různých zranění a různí lidé mají schopnost nebo i záměr nás určitým zůsobem zraňovat.

Zanedbávaná zranění je třeba vyléčit a tak se masek zbavit. Potom teprve je možno jednat sám za sebe a ne tak, jak nám velí maska. A být konečně sám sebou. Závěr knihy je věnován možnostem léčení a transformaci masek.

***

Autorka popisuje těchto pět zranění a jejich masek:

•Únikový typ: Zraněn byl odmítnutím. Odmítnuté dítě je nechtěné dítě. Rodič je nepřijímá a žádnou lásku pro něj nemá. Člověk únikového typu pochybuje o svém právu na existenci. Má pocit, že se úplně nevtělil, může mít pocit, že jeho tělo k němu nepatří. Že je tu nesprávně a nepatří do tohoto světa, není tu doma. Považuje se za člověka bez jakékoliv hodnoty.

Tělo únikového typu bývá dlouhé, vytáhlé, hubené, někdy proporčně nevyrovnané.

***
•Masochistický typ: Dítě je vedeno k tomu, aby se za sebe stydělo. Trpí poraněním z ponížení. Je zostuzováno před druhými. Týrání, zneužívání vnímá především jako ponížení. "Kdo jsem, že si mohou dovolit se ke mně takto chovat?" Masochistický člověk ubližuje sám sobě, aby zmírnil své utrpení. Jednak proto, že se ztotožní s tím, že je špatný a bolest a neúspěch si zaslouží. jednak proto, že bolest, kterou působí sám sobě je předvídatelná a proto lépe snesitelná, než bolest, kterou mu nepřídvídatelně působí někdo jiný. Takže, tato jeho obrana je vlastně jakousi kompenzací.

Tělesně má masochistický člověk často "kila navíc", někdy i mnoho kil navíc. Častá je kontrola váhy, diety, bolesti zad. Mnoho si toho na sebe totiž nakládá.

***
•Ovládající typ: Trpí poraněním ze zrady. Ví, že rodič je tu proto, aby se o své dítě staral, ale přitom jej využívá pro své vlastní potřeby a cíle. Dítě se snaží se být tím, čím si rodič přeje, aby bylo. Chce se zavděčit, dosáhnout pochvaly a uznání. Pro rodiče chce být silné, schopné. Vlastně se tak stává rodičem svému "rodiči". Ten se o něj může dobře starat materiálně, ale nechává své dítě, aby se staralo o jeho citové potřeby. Pro tento typ člověka je důležité mít pocit kontroly. Pouští se jen do věcí, které zvládne. Za žádných okolností nechce ztratit kontrolu. Pokud ji přece jen ztratí a neuspěje, situaci "přerámuje" tak, aby vyzněla v jeho prospěch.

Tělo ovládajícího typu je charakteristicky "ženské" s ženskými proporcemi nebo "mužské" s širokými rameny a užším pasem.

V některých případech to může být  naopak. Mužské tělo má ženské rysy a ženské má mužské rysy. Autorka to vysvětluje tak, že vždy záleží na tom, se kterým z rodičů se toto zranění událo.

***
•Závislostní typ: Zraněn byl opuštěním. Maska je charakterizována tělem, kterému chybí elán. Svaly jsou povolené, slabé. Závislostní typ potřebuje podporu druhých, cití, že sám nic nedokáže.To nemusí znamenat, že by netoužil po nezávislosti a samostatnosti. Někdy ano. Ztotožňuje se s problémy druhých. Je ochoten toho pro druhé hodně udělat a pro ně se obětovat. Na oplátku si přeje, aby se druzí starali o něj. Má velký strach z opuštění a snaží opuštění předcházet.

Tělo je ochablé, ohnuté se svěšenými pažemi.

***

•Nepoddajný typ: Trpí poraněním z křivdy. Člověk trpící křivdou se necítí být oceněn podle své skutečné hodnoty.  Rodiče vnímá jako chladné. Ze strany rodičů trpí nedostatkem empatie. Vztah s rodičem je povrchní a málo či nedostatečně přátelský.  Na toto zacházení často reaguje perfekcionismem. Věří, že lásku a patřičné ocenění si může zasloužit. Za své chyby se stydí. Hledá správnost a spravedlnost za každou cenu - podle svých vlastních kritérií. Takto ale může být k druhým velmi nespravedlivý a neempatický.

Tělo nepoddajného člověka je rovné a proporčně vyvážené. Má hrdý postoj.

***

•Sadistický typ: Je to typ, který v typologii autorky nenajdete. Nazvala jsem jej sadistickým jako opak masochistického. Autorka jej jistě nezmiňuje proto,  že do poradny nechodí a léčit se nepotřebuje. Zato se mohou léčit všichni, co s ním žijí, Celá ostatní rodina. Tak jako je to v případě mojí rodiny. Jeho zranění je zřejmě kombinované. Čím je tento člověk brutálnější, tím více bude za tímto zraněním v dětství  ponížení,  a to i v podobě záměrného zraňování a  ubližování ze strany jeho rodičů.

Tělo tohoto typu je nějak velké - prostorově objemné, osvalené. Nebo to jsou věci v jeho majetku, dům, auto co je nápadně velké nebo drahé. Jeho projev může být hodně hlasitý či jeho postavení může být vysoké a podobně. Pokud velký není, vždy tam bude něco, čím si svůj "malý" zjev kompenzuje.

***

Pohádka o třech medvědech