Oběma dcerám je už přes dvacet, takže tuší, že dárky nenosí Ježíšek. A že děti nenosí vrána ani čáp…
Když byly malé, psaly několik zim po sobě Ježíškovi, že si přejí pod stromeček sestřičku. Snažila jsem se jim přání splnit čůrající panenkou, porcelánovými miminky i dlouhovlasou Barbie. Dočasně s úspěchem. Na čas touhu po sourozenci zastínily, ale s blížícími se dalšími Vánoci jsem v dopisech našla znovu opakující se přání. Dokonce jsem několik let po sobě nacházela pod stromečkem Čechovovy Tři sestry…
Je to už pár let, co se dcery smířily s tím, že sestry budou pouze spolu jen ony dvě. Jediný, kdo se s tím nesmířil, jsem byla já. Vždy jsem toužila po více dětech a při oslavě svých padesátých narozenin jsem si uvědomila, že je čas udělat rozhodnutí. Jsou věci, které nelze odkládat donekonečna. Pokud sestřičku, tak teď.
Přítel nebyl proti, jen poznamenal, že se na její výchově podílet nehodlá. Fyzicky, psychicky ani finančně. Souhlasila jsem. Mám dost zkušeností i prostředků na to, abych to zvládla sama. Od rozhodnutí k činu vede jen hodně krátká cesta. Vlastně na to stačil jeden večer…
Jak to sdělit dcerám? Rozhodla jsem se jim splnit jejich vánoční dětské přání a zabalit jim oznámení o sourozenci do balíčku pod stromeček. Ježíšek jim konečně udělá radost. Do malé krabičky jsem vložila dva papíry na sebe a převázala je růžovo-modrou stužkou.
Rozbalily krabičku s očekáváním voucheru s nějakým prima zážitkem nebo výletem, které u nás v posledních letech naděloval Ježíšek nejraději. Když na ně vykoukl obrázek s miminkem a textem Chtěly byste raději sestřičku nebo bratříčka?, zůstaly jako opařené.
Chvíli jsme měla i pocit, jako by jim dárek neudělal radost… Ten pocit jsem měla i déle, než chvíli.
Z rozpaků je dostal až druhý obrázek, kde našly odkaz na charitu, zprostředkující adopci dětí na dálku.
Měla jsem dojem, jako by se dcerám viditelně ulevilo. Že bych svůj dárek špatně formulovala?
Když se probraly z šoku, uvařily jsme si vánoční čaj, zapnuly počítač a společně nad ním strávily jeden z nejkrásnějších vánočních večerů. Vybíraly jsme si totiž dalšího člena naší rodiny. Bude to bráška nebo sestřička? Z Indie, Běloruska nebo Ugandy?
Před půlnocí bylo rozhodnuto. Zvítězila sedmiletá Teddy z Ugandy, které pětistovka měsíčně pomůže k tomu, aby mohla nastoupit do školy.
Od loňských Vánoc máme díky ní Ježíška několikrát do roka, když nám od ní přijde dopis. Sejdeme se všechny tři nad vánočním čajem, přečteme si, co je u ní nového a prohlédneme obrázky. Jsou to krásné chvíle.
Když jsem nedávno vybírala schránku, našla jsem v ní dopis Ježíškovi.
Milý Ježíšku, nemohl by ses letos vykašlat na všechny dárky a přinést nám ještě brášku? Už si vyděláváme, takže ti na něj rády přidáme. Tvoje dvě sestry, co jsou už tři.
Podepsala jsem se k jejich jménům a nechala dopis přes noc za oknem. Hodila přemýšlení o dárcích za hlavu a začala se těšit na vánoční večer.
P.S. Štědrý večer, kdy dcery rozbalily balíček, zaznamenal přítel na mobil. Video se stalo oblíbenou součástí našeho života a dodnes se jím baví naši přátelé a příbuzní. Teď můžete i vy.
Kdyby vás náš vánoční dárek inspiroval a chtěli byste také mít letos zaručeně veselé Vánoce, můžete dát svým dospělým dětem třeba také sourozence. Je to moc fajn pocit.
