Hezký ......(až na přítele - toho bych přehodnotila )

Děkuji :D

Moc dobré konání.

Ten postoj přítele jste tam dala kvůli dramatičnosti?

Děkuji :) Jsem ráda, že to takhle vnímáte :) Ohledně postoje přítele k adopci na dálku - je opravdu jiný než můj, takže do příběhu dobře zapadl možná právě proto, že mi pomohl povzbudit a podpořit k rozhodnutí i ty, kteří nemají v partnerství na některé věci stejný názor. Nemusíte se ve všem shodnout, důležitější je, aby byly obě strany spokojené :)

Námět k zamyšlení.

Nicméně už nadpis ve mně vyvolal vzpomínku na loňský konec prázdnin - moje 47 letá kamarádka měla u mě na příměstském táboře 3 děti.

Jak to tak bývá u dlouholetých přátel, od Vánoc jsme se neviděly a zápis řešily po telefonu....Takže to břicho jsem viděla těsně před porodem (a pořád dřív než ostatní kamarádi, jen kamarád veterinář ji náhodou potkal před školou a udělal jí přednášku o rizicích těhotenství v tomto věku...)

Je to šťastně za námi, má chlapečka.

Proč z Ugandy a ne třeba z Českého Krumlova?

Protože dětem z Českého Krumlova je vzdělání umožněno. Ty potřebují něco jiného, než jsou finance... Pozornost, lásku, naslouchání. Zrovna minulý týden jsem jedné slečně z dětského domova splnila její sen - nafotila jsem jí profesionální fotografie. Zdarma. Přestože jsme se viděly poprvé v životě, strávily jsme spolu celý den, kromě focení si i povídaly... Tohle si myslím, že potřebují děti z našich dětských domovů víc. Rodiče malé Teddy zemřeli při nehodě při práci. Pracovali a o všechny své děti se dobře starali. Teddy a její sourozenci byli rozděleni mezi své příbuzné. Teď žije u tety, která se jí ujala a kromě ní a jejího bratra se stará ještě o své děti... Přestože dře od rána do večera, nemá na to, aby umožnila Teddy návštěvu školy. Neměli bychom na všechno mít jeden metr... Je dobré se zajímat o pozadí věcí a stavů. A na to by si mohl najít člověk víc času zrovna o Vánoce :)

Těšíte

Děkuji :) Myslím, že je to vzájemné :)

Karma. Pomáhat je ušlechtilé, ale svět nespasíme jen dary. Čím se v pracovní době zabývají otcové dětí, které my u nás adoptujeme? Kde je jejich odpovědnost za svoje potomky? Před 100 lety naši předkové též měli rodiny čítající 6 či 10 dětí a do toho dvě světové války. Nikdo z mocností světa jim neposílal dary, nepomáhali jim. Našly se formy sociálního cítění přímo v obcích a městech, lidé si pomáhali navzájem. Tak proč tohle nenaučíme ostatní? Odpovídá to i odkazu našeho velikána, viz:

Přestaň si vybírat, jaký by měl být tvůj osud nebo jaký by měl být osud jiných lidí na světě a nechej to na starost mně....Odlož, pravím, svůj rozum, chceš-li dojít k uklidnění mysli, a odlož zcela i svou vůli.

Ani nechtěj, ani nežádej, ba ani nepomýšlej na to, aby něco jinak bylo, než já činím. Modlit se ke mně můžeš. Dovoluji ti přednášet mně svoje těžkosti. Ba co víc, já ti to přikazuji. Ale posuzovat a trápit se nad tím, co se děje, to nedovoluji. Ani bát se a lekat se něčeho nešťastného. To je znamením nevěry.

Výpis z díla "Truchlivý" od J.A.Komenského.

Čím se zabývají jejich otcové? Buď "vyrábí" další potomky, nebo jsou na cestě do zemí, kde státy i lidé mají tolik peněz, že je rozdávají.

Ano. Takhle mají vypadat vánoce. Krásný!

Také to tak cítím a moc se těším na ty letošní :) A děkuji :)

Největší radost budete mít až vám přijde osobně poděkovat.

Tak určitě.

Kéž by takových lidí jako jste Vy a Vaše dcery bylo co nejvíc

To je krásné, jsem ráda, že jsou kolem mě lidé, kteří vnímají některé situace podobně :) Děkuji :)