Jaké to je procházet se uličkami ve městě, které je položené v nadmořské výšce2 800 m. n. m. Stanout na hoře, která dosahuje výšky přes 4000 m. n. m., a mít na pohled hlavní město Kakaové republiky jako na dlani? A také se zúčastnit oslav 70. výročí kultury v této republice?
První nejvýše položené hlavní město na světě je La Paz a hned za ním je Quito, hlavní město Ekvádoru. Hned po příjezdu na autobusové nádraží jsem začala tušit, že se bude jednat o vcelku moderní město s nějakým řádem na rozdíl od Bogoty. I přehlednost veřejné dopravy mě uchvátila, konečně jsem mohla používat hromadnou dopravu a nejen taxíky, jak je tomu v Kolumbii. To že Ekvádor je jednou z nejlevnějších zemí mi bylo známo, ale to, že za lístek v hromadné dopravě zaplatím jen nějakých 25 centů a mohu si jezdit po městě, jak dlouho chci, třeba až na druhý konec tohoto rozlehlého města, o tom se mi ani nesnilo. I jídlo v hlavním městě se dalo najít za 2 dolary, kdy člověk dostal skvělou polévku, výborné hlavní jídlo, menší zákusek a hlavně ovocný a čerstvý džus. Po delší době jsem se cítila hodně v bezpečí a jako vítaný turista a ne ten, na kterém se chtějí jen obohatit místní. Ekvádor preferuje politiku přívětivou pro turisty, což jsem měla na vlastní kůži možnost pocítit již od hranic až po hlavní město. Quito mě jedním slovem uchvátilo svou relativní bezpečností, pořádkem a přívětivou tváří nastavenou pro turisty.
Největší zážitek mi poskytly zrovna probíhající oslavy 70. výročí Domu kultury. Dům kultury se nachází v rozlehlém areálu, a tak zde nebylo nouze o nespočet tradičních vystoupení tanečních skupin a hudebních kapel. Jen tak si sednout a koukat na představení tradičních andských tanců či hudby mě zaujalo, že jsem zde strávila celý den a ochutnala spoustu tradičních andských jídel.
Co ocení turisté na Quitu? Možnost horské turistiky, neboť Quito je obklopeno čtyřtisícovkami. Proto město nechalo postavit lanovku na jednu z hor, kam Vás vyveze do výšky 4 000 m. n. m., odkud se můžete procházet po hřebenech hor, pozorovat město, přírodu a nejkouzelnější západ slunce, které pomalu zapadá za hory a střídají ho mraky a tma. Nejtěžší je zvládnout teplotní skok z vyhřátého města, kde je kolem 25 stupňů do teploty kolem nuly. Každopádně ten pohled na z vrchu zdánlivě poklidné město stál za to.
Samozřejmě že půl hodinky cesty místní dopravou je možné navštívit i střed světa, kudy prochází rovník. Mitad del Mundo nebo-li střed světa ve španělštině se nachází na okraji Quita, kde je zřízeno museum, namalován rovník, kudy přesně prochází, uděláno planetárium a vyhlídka. Je to úžasný pocit se projít po rovníku, ovšem kdyby to byla pravda. V době kdy to vyznačovali, se mistři utli ve svém řemesle a originální rovník leží asi 100 či 200 m od vyznačeného.
Celý Ekvádor mě uchvátil svou rozmanitostí, krásou přírody a lidmi, kteří jsou velice pohostinní a příjemní. Také nižší ceny než v Kolumbii mě příjemně překvapily i přes očekávání. Ekvádor je známý v Kolumbii tím, že vyrábí spoustu věcí levně a tedy vyváží tyto věci do Kolumbie. I když o vyvážení by se dalo pochybovat, neboť cla či daně se v případě menších obchodů nedá mluvit. Při cestování jsem potkala spoustu Ekvádorců, kteří ráno vyráželi ve 4 hodiny na cestu do Kolumbie, kde prodávali rodinou vyrobené oblečení či ostatní produkty. Někdy mě překvapil pohled na shrbenou stařenku, která se táhla se třemi pytli napěchovanými oblečením a razila si cestu do Kolumbie. Místní vědí, jak a kde se uživit.
