Stát není naším nepřítelem

Liberálové ve všech podobách bývají vesměs lidé, kteří vyznávají svobodu v rozhodování i jednání jednotlivce ve všech projevech všednosti lidského života a cítí se frustrovaní pocitem svázanosti všudypřítomnými nařízeními státu, jimž se musí podřizovat. Bývají bezmeznými vyznavači tržních principů soukromé aktivity a individuální zodpovědnosti člověka za vlastní život. Na těchto hodnotách je podle jejich mínění možné postavit celý společenský systém.

V důsledku svého hodnotového založení také bývají velmi neúnavní v prosazování privatizace vesměs všeho, co dosud podléhá státnímu zřízení. Neúnavně propagují rozšiřování trhu tam, kde dosud působí stát. Nehodlám nikterak zpochybňovat, že jejich argumentace postrádá racionalitu, nebo že to, co s její pomocí navrhují, nebude mít pozitivní hospodářské výsledky.  Sám jsem názoru, že v mnoha a mnoha případech způsobuje státní řízení mnohem více škody, než užitku, a že by bylo moudřejší jej přenechat spontánní aktivitě trhu. Co hodlám zpochybnit, je jejich zarytá averze vůči státu.

1) Trh a všeobecně rozšířené uznávání soukromého vlastnictví existuje z politické vůle. Asi jen velmi omezený člověk by svedl zpochybnit čtyři desetiletí v naší minulosti, kdy tržní ekonomika přestala politickým rozhodnutím ÚV KSČ existovat. Lidský život je životem společenským. V každé společnosti dochází k politické organizaci, tedy k ustavení systému pravidel pro přijímání rozhodnutí závazných pro celou skupinu. Kde existuje politická organizace, existuje politická vůle a vzniká obdoba státu. Jelikož je život člověka mimo stát (nebo útvar státu víceméně odpovídající) prakticky neuskutečnitelný, je pro člověka nade vše vyznávajícího soukromé vlastnictví a trh (tj. liberála v kterékoli formě) neobyčejně důležité nikoli bojovat proti státu na všech frontách, ale usilovat o jeho přetvoření tak, aby ho nikdy nemohla ovládnout politická vůle, která tyto hodnoty neuznává. Že je tržní chování nejspíše v lidské přirozenosti (ostatně, všichni víme, že v oněch čtyřech desetiletích se hojně kšeftovalo s lecčím) a nelze jej politickou cestou eliminovat totiž neznamená, že se nedají jeho projevy politickou cestou účinně přechodně potlačit.

2) Když liberál prosazuje privatizaci čehokoli, co je dosud řízeno státem, argumentuje (zcela opodstatněně a prokazatelně), že v důsledku privatizace nedojde k rozšíření pro společnost negativních jevů. Tak například lze celkem jistě říci, že odstranění povinné školní docházky nepovede k extrémnímu nárůstu negramotnosti. Ani legalizace trhu s tvrdými drogami by s největší pravděpodobností nevedla k všeobecné narkomanii. Není těžké pochopit proč: lidé moc dobře vědí, že posílat děti do školy je v dnešním světě nezbytné. Nepotřebují, aby jim to nařizoval stát. Také vědí, že braní drog je extrémně škodlivé a nekoupí si je, i když jim to stát přestane zakazovat. Zákazy, regulace či omezení liberál vnímá jako omezování svobody jednotlivce státem a využívá jich k jeho odsuzování. Vnímá současnost, nikoli však její propojení s minulostí. Společnost dneška je výsledkem společnosti včerejška. Lidská historie od vzniku zemědělství až do současnosti je neodmyslitelně svázána s existencí uvnitř státních útvarů. Každá současná společnost na světě musela být státními nařízeními nebo regulacemi nevyhnutelně ovlivněna a lidé, kteří ji tvoří, jednají, jak jednají a hodnotí svět, jak jej hodnotí jen díky tomu, že po generace žily pod jeho vlivem. Že lidé budou posílat děti do škol i bez nařízení, nebo že si nekoupí heroin i bez zákazu je výsledkem státních nařízení v minulosti. Společnost, jejímž pozorováním liberál zjistil, že nepotřebuje svazovat regulací, existuje jen proto, že ji až dosud stát reguloval.

Liberálové by stát měli ctít přinejmenším ze dvou důvodů: 1) protože je jediným prostředkem, jakým mohou uchovat hodnoty, ve které věří; 2) a protože oni sami, jejich názory, postoje a hodnoty, jsou výsledkem existence společnosti uvnitř státu a jejich vzájemného ovlivňování v průběhu mnoha generací. Žádný liberál by bez státu nebyl tím, čím je – vnímání dobra a zla, jeho cíle, osobní ambice, způsob, jakým chápe svobodu, nic z toho by neexistovalo tak, jak existuje, kdyby se jeho osobnost neutvářela ve společnosti ovlivňované státními rozhodnutími. Přesto je pro liberála stát univerzálním nepřítelem. Nedovedu pochopit proč.

Náš současný stát, který liberálové hojně kritizují, je státem liberálních hodnot: uznává soukromé vlastnictví a připouští tržní chování jednotlivců. Některá z jeho nařízení a regulací mohou být klíčová pro jeho existenci v podobě, v jaké jej známe. Nerad bych, aby se rozšiřováním osobních svobod a zodpovědnosti otevřel v současnosti neexistující prostor pro politickou zvůli, jež jeho liberální hodnoty zadupe. Bylo by totiž chybou se domnívat, že osobní svobodu a zodpovědnost za vlastní život, liberální způsob života, každý z nás unese.