Přímá volba? A proč probůh?!

Přes cestu k přímé volbě prezidenta zdá se opět leží politická překážka. Vláda sice připravila její návrh, avšak k prosazení v parlamentu jí chybí tři až šest hlasů do ústavní většiny. (Přijde totiž na to, s kým je vlastně zrovna Kočí, Škárka nebo další ex-koaliční exponenti). A opozice si přirozeně za svou podporu žádá ústupky. Když jsem si ovšem v novinách přečetl, jakéže to vlastně jsou, musel jsem zavrtět hlavou a říct si: "Probůh, to ať to raději nechají tak, jak to je."

Jablkem sváru jsou totiž tři podmínky, bez jejichž splnění sociální demokraté pro návrh ruku jednoduše nezvednou: přímo volený prezident nebude moci jmenovat bankovní radu ČNB, prezident bude mít imunitu jen po dobu výkonu funkce a konečně prezident nebude moci jen o své vůli zastavovat probíhající trestní řízení. Zatímco s prostřední lze víceméně souhlasit, z první a poslední podmínky jsem lehce nervózní. Stačí si uvědomit, v jakém kontextu jsou tyto "návrhy" vzneseny!

V celé Evropě plní titulní stránky novin články o úlohách centrálních bank v ekonomice a o jejich významu či potenciálu v případě hospodářské krize. Ony se vůbec najednou mediálně zdají centrální banky být tak nějak jednou z nejdůležitějších institucí pluralitní demokracie. Tak proč toho nevyužít v české debatě o přímé volbě a nevytřískat na tom nějaký ten politický kapitál, že? A pročpak to nezkusit i na další z prezidentských pravomocí, na právu zastavovat trestní řízení, když už nám svět médií nahrál na smeč, jak onehdá pustil do světa zprávu o tom, že prezidentskou milost si bylo údajně možné na Hradě koupit. Proč se nesvézt na vlně znechucení z korupce, tak krásně živené stále novými a novými "odhalenými skandály"?

Já vám přátelé povím, proč ne. Protože se jedná o módní vlnu, o fashion a trendy záležitost a nic víc. Pravomoci prezidenta vůči centrální bance se nám zdají být důležité, protože "se přece o centrální bance furt mluví". Obrat prezidenta o možnost ovlivnit trestní řízení se nám zdá rozumné, protože "korupce je přece už beztak dost, tak proč jí ještě pomáhat?" Jenomže kvůli celé téhle "trendy" debatě nám možná unikají souvislosti, které jsou z dlouhodobého hlediska mnohem důležitější. Krize jednou skončí a přijde konjunktura, korupce se možná zlepší, možná ne, ale až krize odezní, klidně se s ní zase smíříme. Ale přímo volený prezident a jeho pravomoci, ty zůstanou (předpokládejme) mnohem déle. Možná není od věci, kdybychom se v diskusi o tom, co by přímo volený prezident měl a neměl, nezabývali jen tím, co nás pálí teď, ale co by nás případně mohlo pálit i v budoucnu.

Jeden příklad za všechny: podle ústavy je prezident vrchním velitelem ozbrojených sil. V současnosti se také stává prezident prezidentem z vůle parlamentu a nic než parlament za ním nestojí. Až bude zvolen přímo, bude moci v kterémkoli okamžiku prohlásit, že za ním stojí vůle lidu. Přáli bychom si mít v čele státu vrchního velitele ozbrojených sil vyzbrojeného legitimitou přímo od lidu, až se naše politika (nebo nedejbůh společnost) dostane do slepé uličky, a kdy obrátit se na armádu kvůli jednostrannému silovému prosazení čehokoli s argumentem "za mnou stojí lid" bude až příliš lákavým řešením? Přáli bychom si vůbec, aby v takové situaci ve státě existoval někdo, kdo k takové akci bude mít prostředky? Já ne. A přesto - ačkoli přesně takovou osobu přímá volba může vytvořit - i přesto o ničem takovém v politické debatě ani v médiích nepadla ani zmínka. Přitom takových příkladů a situací bychom mohli v souvislosti s ústavními změnami najít zajisté více.

Zavedení přímé volby prezidenta a s tím spojená změna ústavy je pro nás příležitostí zamyslet se nad chybami, nedokonalostmi či nedomyšlenostmi, jaké ta naše současná má. Je to ovšem i výzva, abychom se pokusili vytvořit ten nejvhodnější, co nejvíce promyšlený a nejméně chyb a nebezpečí skýtající systém pro budoucnost. Pokud se ti, kteří v tomto mají poslední slovo - naši poslanci, hodlají zabývat jen tím, co zrovna frčí a čím se dají nejlépe zvednout preference, potom ať se na to raději vybodnou. Jsem si totiž jistý, že to co je teď, nám ubližuje určitě mnohem méně, než nám jednou může ublížit to, co se na Malé straně rodí za těchto podmínek nyní.

Konec konců, tatíčka Masaryka jsme také nevolili přímo a jeho význam pro nás to nikterak nesnižuje.