Jaké reformy Česká republika (ne)snese?

Podle žebříčku každoročně uveřejňovaného časopisem The Economist je Česká republika zemí s 16. nejkvalitnější demokracií mezi 167 hodnocenými státy světa. Kolik reforem si můžeme dovolit, abychom zůstali tím, čím jsme?

Obecně lze na základě dosavadních výzkumů říci, že pro dlouhodobé přežití jakéhokoli politického systému je nepostradatelná sociální stabilita, tedy maximální možné omezení konfliktů uvnitř společnosti, která je systémem ovládána. Opět, na základě dosavadních výzkumů se ukazuje, že sociální stabilita nějakým způsobem souvisí s distribucí bohatství uvnitř společnosti. Jinými slovy, je důležité, nakolik rovnoměrně či nerovnoměrně je mezi všechny jednotlivce tvořící společenství rozděleno bohatství, které je produkováno společností jako celkem: čím rovnoměrnější rozdělení je, tím vnitřně soudržnější společnost bývá. S narůstající koncentrací potom dochází obecně k nárůstu sociálního napětí vedoucího mnohdy až k sociálním konfliktům.

Míru koncentrace či dekoncentrace bohatství je možné změřit pomocí tzv. Giniho koeficientu[1]. Ten představuje vlastně škálu hodnot mezi 0 a 100, kde 0 by indikovala společnost, v níž panuje absolutní rovnost v příjmech jednotlivých členů, a 100 naopak společnost s absolutní příjmovou nerovností. Ani jeden z extrémů se logicky v reálném světě neexistují.

Nejnižší hodnotu Giniho koeficientu, a tedy pravděpodobně největší míru sociální soudržnosti, zaznamenáváme u Švédska (23,0), nejvyšší byla propočítána pro Namibii (70,7). Podíváme-li se na globální srovnání koeficientů[2], uvidíme, že mezi 20 zeměmi s nejnižšími hodnotami (tj. zemí mezi 23,0 a 30,0) se nachází pouze 4 státy (Srbsko, Chorvatsko, Bělorusko a Kazachstán) oplývající vnitřními sociálními pnutími až konflikty, ovšem až na Bělorusko se jedná o pnutí či konflikty etnické, které lze interpretovat spíše jako „konflikt dvou společností“, než jako „vnitrospolečenský konflikt“. Mezi 20 zeměmi s nejvyššími koeficienty se nevyskytuje ani jedna země, v níž by nedocházelo k občasným občanským nepokojům. Obecně jsou za sociálně soudržné považovány společnosti s hodnotami nejvýše do čísla 40.

Pokud se jedná o demokracii, zatím se zdá, že i její dlouhodobé přežití nějakým způsobem souvisí s bohatstvím společnosti, a sice s výší příjmu na obyvatele. V zemích s ročním příjmem 2 000 USD (z roku 1975) na hlavu a méně je – zdá se – dlouhodobé udržení demokracie velmi obtížné, a je tím nepravděpodobnější, čím více se vzdalujeme od této hodnoty dolů. Naopak v zemích, kde je roční příjem na obyvatele nad 6 000 USD (1975), je postavení demokracie prakticky neotřesitelné.[3] Nutno však poznamenat, že vysoký příjem neznamená v žádném případě automatický vznik demokratického systému. Mnohem více se odborná sféra kloní k tezi, že vysoké příjmy demokratizaci napomáhají, ale nevynucují ji. Mezi 2 000 a 6 000 USD (1975) příjmu per capita se nachází pásmo nejistoty, kdy nelze učinit o udržitelnosti či neudržitelnosti demokracie žádnou relevantní předpověď kromě té, že „čím více, tím lépe, nicméně nikdy jistě“.

Podíváme-li se v kontextu výše zmíněného na Českou republiku, zjistíme, že výše Giniho koeficientu je 26[4]. Patříme mezi nejrovnostářštější společnosti na světě (4. místo v žebříčku), naše společnost se vyznačuje vysokou mírou soudržnosti (ostatně, kdy naposledy se v českých zemích vyskytly nějaké občanské nepokoje, že? I Sametovou revoluci bychom mohli coby občanský nepokoj zpochybnit…) a disponuje tedy jedním ze základních předpokladů pro dlouhodobé udržení stabilního politického systému. Pokud jde o roční příjem, potom získáme přepočtením ročního mediánu 20 895 Kč[5] na americké dollary příjem 13 930,- na hlavu, což při započtení inflace[6] vychází na 3 422 USD (1975). Nacházíme se někde kolem středu „pásma nejistoty“ a v každém případě bychom tedy neměli dnes existující demokratický politický systém v České republice považovat za neotřesitelný.

Přerozdělováním bohatství, komunistickým dědictvím ČR, svede naše společnost zajistit pro většinu jejích členů roční příjem 3 422 USD (1975) a udržet nás v onom pásu nejistoty, kdy je demokracie dlouhodobě možná, nicméně rozhodně ne neotřesitelná. Z mého pohledu by pro dnešní politiky bez ohledu na jejich pravolevé umístění mělo být naprosto klíčové, aby při realizaci (jak krize ukázala nutných) reforem dokázali udržet Giniho koeficient České republiky v rozpětí 26 – 30 (aby tedy nedošlo k výraznému prohloubení nerovnosti) a zároveň nepřipustit, aby došlo k radikálnímu snížení rozšířenosti hrubého ročního příjmu ve výši 20 895,-. Je úplně jedno, jestli to bude v duchu socialismu, liberalismu nebo konzervatismu, důležité je, aby nedošlo k překročení mezí, které jsem popsal.

Je nasnadě přenechat ekonomům hledání odpovědi na otázku, zda je možné přerozdělování odbourat, aniž bychom zároveň nezvýšili náš Giniho koeficient, nevyvolali zvýšení koncentrace bohatství ve společnosti a nesnížili rozšířenost stávajícího mediánu roční mzdy. Pouze v případě kladné odpovědi lze totiž s největší pravděpodobností budovat minimální stát (o němž se dnes čím dál více hovoří) bez rizika, že ohrozíme jeho politický systém. V opačném případě máme pouze dvě možnosti: 1) akceptovat napříč politickým spektrem existenci sociálního státu jako nezbytnosti pro zachování naší demokracie, nepřistupovat k němu jako k problému „ano-ne“, nýbrž jako k problému „jak?“; 2) nebo otevřeně přiznat, že na demokracii bez přerozdělování jednoduše nemáme.

Chceme vyměnit růst bohatství za riziko, že ztratíme svobody, které každému z nás zaručují demokratické instituce? Neuvážené zásahy do systému sociálního zabezpečení mohou v České republice snadno otevřít dveře nepřátelům demokracie, a bude jen otázkou času, než se jim podaří najít způsob, jak jimi projít.

[1] http://cs.wikipedia.org/wiki/Giniho_koeficient

[2] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2172rank.html?countryName=Hungary&countryCode=hu&regionCode=eu&rank=122#top

[3] Shapiro, I. (2002). Teorie demokracie: současný stav. V I. Shapiro, & J. Habermas, Teorie demokracie dnes (stránky 23 - 78). Praha: Filsofia

[4] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ez.html

[5] http://wiki.aktualne.centrum.cz/finance/minimalni-mzda-prumerny-vydelek-plat/

[6] http://www.usinflationcalculator.com/