Paroubek, protilidové poplatky a morálka

Když jsem včera pročítal zprávy dne, neodolal jsem a přečetl si horký příspěvek předsedy sociálních demokratů Paroubka na jeho blogu. Nic co bych nečekal, poukazování na mediální nesvobodu a zaujatost a snaha dokázat někomu něco upozorňováním na minulost. A samozřejmě rozmazávání oněch „naprosto skandálních" výroků Davida Ratha o ekonomice Třetí říše. Závěrem svého článku však autor vyslovil dovolání, jehož znění mě inspiruje k napsání úvahy.

Dovolte mi zacitovat: „Vláda, která vznikla politickou korupcí a dělá protilidové zákony, nemá právo se dovolávat morálky druhých." Lehce jsem zauvažoval, co autor vlastně míní těmi „protilidovými zákony", ať už toto slovní spojení vyvolává jakkoli rudohnědé konotace s minulostí, a zda se náhodou na „politické korupci" také nemusí podílet dva - korumpující a zkorumpovaný.

Domnívám se, že protilidové zákony ve smyslu chápání sociálního demokrata českého politického prostoru jsou zákony z Julínkova zdravotnického reformního balíku, tedy ve zkratce poplatky. Poplatky za ošetření, za hospitalizaci, za recept, za položku...zdálo by se, že poplatky za všechno. To je samozřejmě pro přesvědčení sociálního demokrata naprosto nepřijatelné. Je to nesociální, takové služby by měly být zdarma, o takové služby se má přeci starat stát. A má je též platit.

Nejsem přesvědčeným liberálem, ani konzervativcem, ani nejsem socialistou. Mám rád tradice, ovšem v mnoha oblastech si svou svobodu tradicemi svázat nenechám. Rád pomáhám lidem, ale dost zřetelně vnímám hranici mezi pomocí a parazitismem. Vím, kde končí solidarita. Ačkoli shledávám poplatky nutnými, s jejich původním provedením příliš nesouhlasím. Existuje míra socialismu, která je nutná pro to, abychom zůstali lidmi. Proto vím, že lidé, kteří nutně musejí být závislí na příjmu druhých, by platit neměli. Těmi jsou pro mne jak lidé v předproduktivním věku, tak ti ve věku postproduktivním - děti, studenti a důchodci. Ti ostatní nechť si na své zdraví přispívají poplatkem.

Pluralismus nyní přinesl své plody, když se na půdě parlamentu projednávají změny v takovém smyslu. Původní verze poplatků byla nepřijatelná. Byla nesociální. Ta nynější sociálnější verze se zdá být přijatelnou. Ne však pro sociální demokraty, protože těm by po chuti bylo pouze jejich naprosté zrušení. Vše zdarma, hrazeno státem. A co když není odkud na to brát? Co když daňové výnosy nestačí na pokrývání potřeb sociálního státu? Půjčit si. Jen se ptám, jestli není náhodou tohle „protilidové". Je opravdu v „zájmu lidu" užívat si teď komfortu bezplatného zdravotnictví „na dluh" a přenechat placení za naše pohodlí dětem?

Platit delší dobu méně je mnohem výhodnější, než dlouho neplatit a potom najednou hradit obnosy, ze kterých se nám v lepším případě mohou protočit panenky. Myslím, že to je v podstatě také smysl půjček a následných splátek. Nechci chodit zdarma k lékaři, aby si moje děti musely v budoucnosti rozmýšlet, zda doktor, nebo jídlo. Mým zájmem je, aby mé děti žily lépe a ve větším komfortu, než já. Tolik z mé strany k Paroubkovým „protilidovým zákonům".

Rád bych ještě přeci jen věnoval odstavec politické korupci a morálce. Je zvláštní poukazovat na nemorálnost někoho jiného a zapomínat při tom na sebe. V hypotetické situaci, že by totiž současná vláda získala důvěru opravdu na základě úplatku (což se nepodařilo prokázat), není špatný pouze ten, kdo úplatek nabízí, ale i ten, kdo jej bere. A za toho v tomto případě nese politickou zodpovědnost ČSSD, neboť ona je tím, kdo sestavuje kandidátky a navrhuje jména. Je její vinou, že se na kandidátce ČSSD objevili lidé, kteří jsou ochotni se nechat zkorumpovat. Proto bych na místě Jiřího Paroubka s odvoláváním na morální práva propříště zůstal opatrný. Nic není černobílé a provinění proti morálce jsou na obou stranách. Nakonec je to stranická zodpovědnost vůči vlastním voličům, prosadit na kandidátku osoby po všech stránkách korektní. Oni si totiž jistě nepřáli, aby je ve sněmovně reprezentoval někdo, kdo pro peníze mění kabát.