….a stal se nedopatřením někým, kdo je považován za jejího odpůrce. Prostřednictvím blogu bych tuto situaci rád napravil, protože mám rád, když je ve všem jasno a když je „čistý vzduch“
TOP09 je stranou, která od počátku trpí značným nepochopením podstatné části společnosti, podloženým velice jednoduchým a obecně pochopitelným argumentem – strana nebyla zvolena ve volbách, co tedy dělá ve sněmovně? Vždyť my, občané a voliči, vhazujeme své lístky do uren stranám, tak jak je možné, že se najednou objeví v poslanecké sněmovně něco, co od nás nikdy hlasy nedostalo?
Protože se věnuji politické vědě, není mi blízké takto jednoduché vnímání reality, a hledám objektivní příčiny problému. A tím je podle mého názoru zásadní nesoulad ústavního textu s formou, jakou dosazujeme své zástupce. Česká varianta proporčního volebního systému totiž umožňuje jen velmi omezenou možnost přizpůsobení volebních lístků voličově představě. Důsledkem toho je, že psychologicky český volič svůj hlas vnímá jako hlas pro stranu, nikoli pro konkrétní zástupce. Naproti tomu, ústavní slib, který musí každý poslanec složit, předpokládá poslancovu odpovědnost svému „nejlepšímu vědomí a svědomí“. Zatímco pro podstatnou část voličů je tedy mandát kolektivní záležitostí (jeho držitelem je politická strana), z hlediska naší Ústavy je mandát individuální, a proto pouze poslancův.
Na dnešním „setkání studentů s Miroslavem Kalouskem v Plzni“ (tento týden již druhá akce toho druhu) jsem se proto poslance Kalouska zeptal, zda si je TOP09 tohoto problému vědoma, a zda má v úmyslu se s ním coby strana jím nejvíce „postižená“ nějakým způsobem vypořádat. Jen pro pořádek, existenci TOP09 jsem nezpochybnil a nikdy tak činit nebudu. Politické strany vznikají různým způsobem a v minulosti byl vznik politických stran na půdě parlamentu zcela běžnou záležitostí. A bylo by popíráním reality, kdybychom tvrdili, že nic jako TOP09 před volbami neexistuje.
Nicméně dočkal jsem se standardní „politické“ odpovědi – „de iure je vše naprosto v pořádku a na vzniku TOP09 žádná kontroverze není.“ Upřímně řečeno, překvapen jsem nebyl. Jen mne má otázka jaksi mimoděk postavila na stranu odpůrců strany. Veřejně zde říkám – není to pravda. Jen si myslím, že politické strany by měly řešit problémy v případě, že se objeví. A to nejen ekonomického rázu. Podle mne by bylo velice žádoucí, kdyby taková strana minimálně zavedla na pořad dne diskusi o problému a jeho případná řešení – změnu textu ústavy, anebo změnu či reformu volebního systému.
Osobně bych preferoval změnu volebního systému, konkrétně německým směrem, tedy k tzv. „personalizovanému proporčnímu systému“. Změna ústavy je vždy krokem krajním a rovněž obtížným. Proč ne reformu většinovým směrem, když nám takový systém funguje v Senátu? Kdyby TOP09 vznikla na půdě Senátu a nikoli ve sněmovně, nikdo by se nad tím ani nepozastavil. Nejen proto, že Senát má jen velmi omezenou moc (což je zdaleka nejdůležitější), ale také proto, že senátoři na rozdíl od poslanců disponují individuálními mandáty nejen z Ústavy, ale také z hlediska psychologie voliče. Volíme-li poslance, vidíme na billboardech po celé zemi tutéž tvář. Volíme-li však senátora, je tváří tolik, kolik je volebních obvodů.
Proporční volební systém umožňuje mnoha stranám, aby byly slyšeny, ale žádná opravdu nevládne tak, jak si přeje. Ve většinovém volebním systému (který má tendenci napomáhat vzniku systému dvou stran) sice není slyšet mnoho stran, zato jedné je vždy umožněno po určitý čas vládnout podle svého. A já se obávám, že česká společnost není ochotna akceptovat situaci, v níž by po určitý čas neměly všechny názory rovnou šanci se prosadit.
Nicméně si myslím, že pochyby, které TOP09 ve společnosti rozvířila, bychom neměli házet jen tak za hlavu. Zvláště ne v případě, kdy je nesoulad ústavy a chápání voličů tak očividný, a kdy tento nesoulad rozhodně není neřešitelným filosofickým a právním problémem. Řešení je. A řešení je, myslím si, hlavním důvodem, proč v demokracii pravidelně volíme své zástupce.
